4um: Cultura aneb „co je třeba pěstovat“

Základní podmínkou dobrého života v obci jest vláda zákonů, nikoli lidí. To věděl již 350 let př.n.l Aristoteles a nic to tisíci let neztratilo na pravdě. 

Byť jedním dechem dodejme prohlášení německého kancléře Otto Eduarda Leopolda von Bismarck-Schönhausen, vévody z Lauenburgu, že „se zákony je to podobné jako s párky. Je lepší, když nevidíte, jak se dělají.“ . 

Veškerá nařízení, předpisy a zákony vytvářejí lidé pro lidi a všichni jsou náchylnější spíše k tomu je porušovat a nedodržovat. A to dlouhodobě, jak nám ukazuje historie. Příčiny a motivy bývají odlišné, co platí všeobecně, že porušovat zákon může opravdu každý. Přesto jsou normy, nařízení či podmínky stanovené zákonem a jejich následné dodržování základním stavebním kamenem společnosti, která se plácá v systému se záměrně matoucími a nejasnými formulacemi a různými výklady nenovelizovaných sbírek zákonů. Mělo by to bez výjimky platit i pro oblast společnosti a kultury. Již samotné slovo kultura, které je odvozené od latinského slovesa ´colere´ znamená ´pěstovat nebo vzdělávat´. Obojí lze při uplatnění nastavení příslušných norem považovat za nosné pro oblast kulturních aktivit, která by neměla být primárně měřena ekonomickými parametry, ale měla by být vnímána coby nutný statek veřejného a společenského života. Mezi kulturu převážně řadíme umění, ovšem patří jsem i náboženství či filozofie. Nakonec už Goethe se poměrně ostře vymezoval proti užšímu významu slova kultura, jelikož v jeho obsahu pojmu kultura najdeme, mimo již uvedeného vědu, dějiny styl oblečení,  nebo jídelní zvyky. Obecně lze kulturu chápat coby soubor všeho, co si osvojujeme jako členové určité společnosti a s čím se žádný člověk nenarodí.

Francouzský typograf a vzdělanec-samouk, raně socialistický myslitel, který mimo jiné zpopularizoval tvrzení jako „vlastnictví je krádež“ a „Bůh je zlý“, Pierre-Joseph Proudhon (byl  vůbec prvním, kdo sám sebe nazval anarchistou) již v roce 1839 ve svém díle „Discours sur la célébration du Dimanche“ odmítá nadvládu státní moci nad individuem a soukromé vlastnictví, Ideální formou společnosti je podle něj volně provázané sdružení samostatně hospodařících rodin , tzv. federalismus. A odsuzuje elitářství. Je si jist, že poznání zákonů, ovlivňujících chod věcí, je přístupné všem lidem bez rozdílu, a odmítá separovanou vrstvu vědců a manažerů, kteří by byli právě kvůli svému vyššímu vědění zvýhodňováni.

„Být ovládán znamená být sledován, pod dohledem, špehován, veden, uzákoněn, reglementován, ohrazen, indoktrinován, přesvědčován, kontrolován, oceňován, odhadován, cenzurován, komandován lidmi, kteří nemají ani nárok, ani znalost, ani ctnost. Být ovládán znamená být při každém pohybu zaznemenán, zaprotokolován, zaregistrován, ohodnocen, orazítkován, změřen, oceněn, zdaněn, puncován, propuštěn, zmocněn, oznámkován, pokárán, zaneprázdněn, vyřazen, usměrněn, korigován. Pod záminkou veřejné užitečnosti a ve jménu obecného zájmu být využit, prozkoumán, odírán, vykořisťován, zmonopolizován, vydírán, vysáván, klamán, okrádán; a pak při sebemenším odporu, při prvním slovu stížnosti ohodnocen důtkou, pokutován, hanoben, urážen, pronásledován, vyplísněn, zbit, odzbrojen, svázán, uvězněn, zastřelen, bombardován, souzen, odsouzen, deportován, obětován, prodán, zrazen, a na vrchol všeho zneužit, napálen, pohaněn, zneuctěn. Taková je vláda, její spravedlnost, její morálka! Ó, lidská bytosti! Je možné, že po šedesát století jsi hnila v této odpornosti?“

 Nechci zde rozebírat francouzský levicový anarchismus, natož pitvat jednotlivé politické kejkle a úhly podhledů ovlivněné postranními nebo jinými úmysly v současnosti této země. Zaměřme se na to, co má každý občan nejblíže. Na své nejbližší okolí, čtvrť, vesničku, město, region nebo kraj. To jsou ta místa, kde se převážně odehrává život každého z nás a tudíž politika, která by nám neměla být lhostejná, je ta místní, chcete-li komunální.

 Témat pro Strakonice by se jistě našlo dostatek, od voleb se zcela jistě událo dost zásadních změn, ať je budeme chválit, zůstaneme neteční nebo je kritizujeme. Já se v tomto textu podržím problematiky kultury a jejího financování. Tu diskutovali účastníci Strakonického kulturního fóra 9. září 2015 v Rytířském sále strakonického hradu, v předvečer zahájení nakonec úspěšné akce Strakonice nejen sobě. Od voleb již uplynula dostatečně dlouhá doba, aby bylo možné zvolna začít tvořit nové věci, transparentně, ekonomicky a v souladu s volebními programy a sliby, ale hlavně s potřebami občanů města. Což veřejnost očekává více, než předkládání kostlivců ze skříně, oportunistický přístup k problémům či řešení veřejných zájmů v jakékoliv osobní rovině.

Jak říká jedna lidová moudrost: Řeči se vedou a voda teče. Více než půl roku poté se někteří, včetně mě, ptají, jak se daří plnit vyřčené závěry tohoto setkání. Připomeňme v základních bodech ustanovení, která z celé debaty vykrystalizovala:

a) více propojit veřejný kulturní sektor s tím privátním

b) celou kulturní frontu bez rozdílu zřizovatele začlenit do plusových a prezentačních aktivit města a exportovat ji do veřejných prostor či sousedních či partnerských měst

c) připravit podklady a návrh na transparentní, odborně zpracované a posouzené financování veškeré regionální kultury od roku 2016 podle předem jasně nastavených pravidel

d) vytvořit veřejný a hlavně jednoduchý a přehledný kulturní portál s veškerými informacemi z oblasti kultury a cestovního ruchu pro Prácheňský region (Písek, Strakonice, Prachatice, Sušice)

e) a za e) si nechme pro možný dobrý nápad nebo vaši připomínku, kterou případně dodatečně vznesete

4um - Strakonické kulturní fórum, 9. 9. 2015

K tomu všemu přidám ještě několik dalších, s tématem souvisejících nebo mně vámi položených otázek a doplním odpovědi z kategorie současné reality.

Jak správně nastavit grantový systém?

O letošním dotačním programu spuštěném počátkem roku zatím není moc co říci. Peníze se rozdělí víceméně podle stejného klíče jako dosud a výše peněz pro nespočet kulturních subjektů nadále zůstává v symbolické rovině splněné povinnosti. Přijímáme tuto letošní verzi, s ohledem na časovou tíseň, minimální fundovanost a zkušenosti tvůrců a nutnost rychle stanovit formu pro přerozdělení prostředků, které se pro rok 2016 navýšily o 200 tisíc na půl milionu korun. S příslušnými úřady budeme o dalším rozvoji dotační a grantové politiky ve městě jednat již v blízké budoucnosti a hodláme navrhnout a předložit kompletně zpracovaný návrh, který dle jinde funkčních modelů funguje v souladu s podmínkami, které vymezuje zákon. Tento zákon upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů územních samosprávných celků, jimiž jsou obce a kraje, a stanovuje pravidla hospodaření s finančním prostředky územních samosprávných celků. Rozdělování veřejných prostředků a určení jejich výše dle procentuálního podílu z celkového rozpočtu je záležitostí představitelů a zastupitelů města přesně ve znění zákona č. 250/2000Sb.

Kolik peněz by mělo být alokováno na kulturu a jak je rozdělit mezi zřizované organizace a granty pro nezávislé subjekty?

Náklady na kulturu a kulturní zařízení v gesci MěKS a zastupitelstva je jedna položka, tu nechme prozatím stranou. Soustřeďme se na veřejně soutěžené zdroje, tj. granty nebo dotace. Otázka kolik nemá v mnoha odvětvích správnou odpověď, kultura není výjimkou. Přesto máme v našem návrhu k této otázce jasně deklarované postoje:

a) každoroční navýšení veřejně soutěžených prostředků za jasně deklarovaných a

specifikovaných podmínek ze současných 500.000,Kč na 1.000.000,Kč , tj. o 100% do

roku 2019 ( tzn. navýšení o 500 tisíc Kč od 1.1. 2017 do 31.12.2019, tj. během 3 let )

b) bez dané nutnosti (a vzhledem k počtu a kvalitě předložených žádostí) fond bezpodmínečně vyčerpat, s možností převést případný přebytek do dalšího kalendářního roku

Jak je rozdělit již není tak obtížné. Ovšem musí se dodržet všechna zákonem specifikovaná kritéria, které se rekrutují ze širokého spektra faktorů, které přispívají k rozhodnutí o poskytnutí či zamítnutí dotační žádosti. Jedním ze základních aspektů je podpora a garance víceleté diferencované podpory kontinuální víceleté činnosti všech uměleckých a kulturních subjektů/akcí bez rozdílu zřizovatele/pořadatele. Dále by se mělo například přihlížet k tomu, zda žádající umělecký subjekt patří mezi:

1. kulturní subjekty v objektech ve vlastnictví města

2. kulturní subjekty v ostatních objektech
A tak by se dalo pokračovat. Zkrátka nemusíme objevovat Ameriku, jen to chce dotáhnout tento proces ke zdárnému konci. Tím by měla být určitá garantovaná a dlouhodobější podpora a zajištění prostředků k činnosti uměleckých souborů zákonnou částí veřejných prostředků. Další finance si samozřejmě musí všichni shánět ze všech dostupných zdrojů sami.

Proč a jak mapovat kulturní dění ve městě?

Volali jsme po „centralizaci kulturní fronty“, čímž rozumějte snahu o kooperaci všech kulturních subjektů a pořadatelů v regionu a vytvoření společné a otevřené informační platformy formou jednoduchého kulturního kalendáře regionu s co největším objemem inzerce kulturních akcí. V tomto směru již proběhla z naší strany jednání s webovým portálem ŽivýRegion.cz, na jehož stránkách by měl tento model začít již brzy fungovat. Po převzetí většiny plakátovacích ploch ve městě MěKS Strakonice, je mapování kulturních akcí ještě větším dobrodružstvím. Stížnosti pořadatelů směrem ke špatné nebo téměř žádné propagaci na městských výlepových plochách rostou jako houby po dešti a není divu. Na rozdíl od města si neziskový a soukromý pořadatelský sektor neplatí své prodělky z peněz daňových poplatníků, ale z vlastní kapsy. Každopádně je potřeba zlepšit PR a marketing strakonické kultury všeobecně a na tom bychom se měli shodnout všichni, kterých se to bezprostředně týká. Poslední, již 51. ročník krajské loutkářské přehlídky Skupovy Strakonice, jehož závěrečného dne jsem se na pozvání LS Radost zúčastnil, je toho bohužel jasným důkazem.

Jak zajistit kvalitu nabídky kultury a spokojenost veřejnosti i kulturních aktérů?

Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Přesto by mělo být snahou přiblížit se kvalitativně v širokém záběru a kulturním spektru lepšímu průměru či nadprůměru, než-li se soustředit několika osvědčenými nebo lobovanými směry a zbytku v podstatě nevěnovat pozornost. Neznamená to zanedbávat pilotní projekty nebo tradiční akce, naopak. A letošní ročník Mezinárodního dudáckého festivalu v srpnu tohoto roku zcela nepochybně představuje onen "prubířský kámen", Kvalita nabídky není férově nebo vědecky změřitelná veličina. Ovšem porovnáme-li kulturní menu Strakonic a Písku v prvním čtvrtletí roku 2016, nebudete muset dlouho hledat oněch oblíbených 10 rozdílů mezi dvěma okresními městy. Spokojenou veřejnost by měla zajistit komplexní žánrová nabídka pro celé spektrum společnosti. To nejsnáze zaručí různorodé, ale hlavně spolupracující subjekty, pořadatelé a organizace působící v regionu včetně těch městských. Jde přece o konečný produkt v pestré nabídce pro občany a tudíž i voliče.

Jak postupovat při tvorbě vize a strategie pro kulturu?

Nedělejme si iluze o převratných skocích směrem k lepším zítřkům. Kultura v současné společnosti stále je a zřejmě ještě dlouho zůstane Popelkou bez kouzelných oříšků na okraji politického a společenského spektra. Oceňme proto spíše i ty malé krůčky, které jsem všichni od té doby udělali. A to oběma směry. Vize a strategie by měla být nastíněna a popsána v koncepci, která naprosto jasně definuje práva a povinnosti všech stran, diferencuje finanční potřeby různě zřizovaných kulturních subjektů i jejich proměnlivých aktivit v různých obdobích, dbá na transparentnost i vícezdrojové financování kulturních aktivit a po finálním zpracování by ji měli podpořit jak zastupitelé, tak i celá kulturní fronta. Neplánujeme těžbu ani výrobu, přesto musí být výsledky oboustranně definované a následně jasně a transparentně patrné.

 Může být paradoxem, že po půlroce od konání Strakonického kulturního fóra přibylo spíše dalších otázek a problémů, než-li jasných odpovědí nebo vykonaných skutků. Ovšem není to zcela jednoznačné, neboť v různých směrech se věci daly do pohybu, rodí se nové projekty a společné aktivity a i to může být signálem, že se problémy začínají pojmenovávat a řešit. Byť tempo není nijak závratné. Ke starým problémům zákonitě přibývají ty nové, což zvyšuje nároky na všechny, kteří se touto problematikou hodlají zabývat seriozně. Proto věřme ve všeobecné opuštění strategie: Nech to vyhnít, dokud to nesmrdí, je to dobrý.  Snažme se minimálně o společný dialog, realizaci konkrétních řešení, hledání nutných kompromisů a umožnění poctivých uměleckých výkonů nebo s tím spojené a dobře odvedené práce. Pro uskutečnění společného hlavního cíle, kterým by měla být především kultura samotná, máme všichni stejná práva.