Alena Štréblová - Chceme dostat na své otázky jasné odpovědi

Odvolání uměleckého šéfa Městského divadla Kladno Daniela Přibyla přišlo přinejmenším nečekaně a divadelní obec se právem může ptát, co nebo kdo za tím stojí. Již zazněly různé hlasy od všech zainteresovaných, mimo herců...

Divadelní národ v české kotlině nejednou dokázal, že se umí semknout a podpořit potřebné. Bylo tomu tak nejen v případě obnovy Zlaté kapličky po požáru 12. srpna 1881, ale i u nedávné politické likvidace ústeckého Činoherního studia. Podobná mobilizace je bohužel na pořadu dne momentálně v Kladně. Konkrétně na půdě Městského divadla v Kladně.

V souvislosti s kulturou a jejím financováním neustále zaznívají slova jako hledání společných cest, společných řešení, společných snah o nápravu. Dalo by se říct, že používat slova jako souznění a rezonance není od věci. Ovšem těžko definovat, zda z některých úst zaznívají upřímně, nebo již napoprvé jako podbízivý žvást. Pokud platí ta druhá možnost, stávají se taková slova mentální nákazou. Ztrácí svůj neotřelý půvab i emotivní upřímnost a promění se v nástroj společenské přetvářky a politického populismu. Bezcenné fráze, které se neustále opakují a opakují... Vážím si souznění rozumného názoru a zdravého pohledu na svět - mám evidentně problém, opravdu ho velmi často necítím, nevidím ani neslyším.

 Asi není divu, celá republika nadále pokračuje na sebevražedné cestě k dehumanizaci společnosti, kdy je na kulturu jako celek pohlíženo jako na problémový a ztrátový resort  - v očích ekonomů - který je následně většinové společnosti interpretován jako nějaký nadstandard, který si v dané chvíli a lokalitě můžeme / nemůžeme dovolit a na který se peníze musí “odněkud vzít”... Peníze pro kulturu jsou přesně definovány podílem z rozpočtu té dané státní organizace - jednotlivých městských, krajských i jiných rozpočtů. Město, kraj ani stát není v pozici donátora nebo sponzora kultury. Nýbrž, jak s oblibou uvádím, je jen správcem veřejných prostředků. A jak ukazuje čas, politik nebývá dobrým správcem, spíš dost často kozel zahradníkem … Proč je to někde 10% a jinde 4%, neřešme… Určujícím faktorem je normální přístup a kvalitní, sofistikovaní a tvůrčí lidé. Ve většině kulturních institucích chybí obojí. Naopak se člověk neustále setkává s alibismem, s omíláním již dávno vyvrácených polopravd a lží, magistráty či jiné instituce vrší jednu profesní, a dost možná i procesní, chybu za druhou a na požadované konkrétní informace nikdo nereaguje. Nebo odpovídá tak, že je čtení takových odpovědí pouhou ztrátou času.

Bez zásadních a doplňujících informací bylo k 5. 11. 2015 souboru Městského divadla v Kladně sděleno, že stěhování do nově a velmi nákladně zrekonstruovaných prostor divadla se opět odsouvá, a to nejspíš až na březen příštího roku, a že stávající umělecký šéf Daniel Přibyl, za jehož působení divadlo získalo enormní tuzemský i zahraniční kredit (nominace na Divadlo roku v Cenách kritiky, čtyři nominace na Ceny Thálie, účast na všech prestižních tuzemských divadelních festivalech a přehlídkách), ve své funkci k 30. 11. 2015 končí. Zároveň ylo ukončeno zkoušení a technická realizace inscenace Tančírna na Kladně a zrušen již předjednaný dramaturgický plán na probíhající divadelní sezonu 2015/2016.  Ředitelka a jednatelka Divadla Kladno s.r.o. Blanka Bendlová nepředstavila souboru žádnou další vizi jeho fungování a soubor od ní nedostal adekvátní zdůvodnění odchodu uměleckého šéfa ani dalších již popsaných změn.

Toliko z prohlášení, které vydali zástupci herců. S jejich mluvčí, vůdčím hlasem z herecké šatny, herečkou MDK a A Studia Rubín Alenou Štréblovou jsem se sešel v kavárně Divadla Komedie. Tu atmosféru, uvolněnou a příjemnou pohodu zajímavých prostorů plných usměvavých a uvolněných lidí, kteří se v klidu baví, diskutují o zcela zjevných problémech, do psaného rozhovoru pravděpodobně nedokážu přenést, ale z jejich přístupu a odhodlání vám dojde, že divadlo není barák. Divadlo jsou lidé. Herci, tvůrci, technika, tým lidí, který musí denně zkoušet = pracovat a večer hrát představení = pracovat. A jejich diváci, kteří si za dobrým divadlem vždy cestu najdou. To se ostatně potvrdilo i u inscenace „Brémská svoboda“ (Bremer Freiheit ), kterou v rámci dvacátého ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka, zahájeného 5. listopadu ve Státní opeře světově proslulou berlínskou Volksbühne, uvedlo Městské Divadlo Kladno právě dnes, 7. listopadu.

Můžeme si to trochu zrekapitulovat a vzít ten průběh událostí, které vyvrcholily tento týden, postupně a popořádku?

Alena: Dobře, pokusím se popsat pouze fakta a situace, jimž jsme byli přítomni, jelikož informací, které se okolo toho všeho rojí, je samozřejmě mnoho, ale, díky omezené komunikaci s paní ředitelkou a potažmo i se zřizovatelem, se o jejich pravdivosti zatím dá jen spekulovat a to je vždycky problém.

Popíšu tedy jen svůj pohled na celou věc… 

To bude pro začátek naprosto dostačující.

Alena:  Takže si představte situaci, kdy soubor začíná zkoušet novou inscenaci, třetí premiéru  letošní sezony. Je to velmi náročný projekt, kterého se účastní celý soubor plus hosté. Například zpěvák a hudebník Ondřej Ruml, herečka Petra Jungmannová, tanečnice a herečka Anežka Hessová. Jedná se o inscenaci Tančírna na Kladně v režii Dodo Gombára, který si k sobě vybral vysoce profesionální inscenační tým. Kdo jen trochu zná film Tančírna, jistě si umí představit, o jaký projekt se jedná. Dějiny či historie v hudebně tanečních obrazech, zjednodušeně řečeno. Specifikou této věci je možnost vytvořit vždy ojedinělé, originální dílo, které vychází z historie toho místa, ve kterém projekt vzniká.  A mimo jiné i z tohoto důvodu měla být chystaná inscenace tou, která by slavnostně zahájila otevření nové budovy tak dlouho a komplikovaně rekonstruovaného divadla. Již při 1. čtené zkoušce, které zcela mimořádně byla po celou dobu přítomna i paní ředitelka Bendlová, bylo celkem jasně vidět, že je s něčím nespokojena. Ale z jejích poznámek nebylo jasné, o jaký problém se jedná. Žádné další informace o nesouhlasu či důvodech nespokojenosti jsme však nedostali a tak nebyl důvod, abychom nezačali pracovat.  Zkoušky a pohybové tréninky, které probíhaly od 21. 10., naznačily, že potenciál tohoto projektu je velmi silný, a to ve všech směrech. Počínaje libretem, které vznikalo ve spolupráci s historikem panem Zdeňkem Pospíšilem, přes pohybovou, hudební, hereckou práci, a konče režií. Pokud mohu soudit, soubor se do práce vrhl s velkou vervou, chutí a zodpovědností, které si byl dobře vědom, vzhledem k tomu, pro jak významnou událost je projekt připravován. I přes to všechno k nám začaly pronikat kusé informace o tom, že paní ředitelka je zřejmě nespokojená s koncepcí celé věci.

Představení takového rozsahu nevzniká během týdne. Některé věci jsou již pod smlouvami, realizační tým pracuje na přípravě celé věci měsíce před první zkouškou. Dochází zastupitelům vůbec problematika spojená s provozem divadla a uskutečňováním jednotlivých představení?

Alena: Nevím, do jaké míry zastupitelům města některé věci docházejí nebo ne. Ale možná to ani nehraje roli. Jedna věc je, co vědí anebo si „myslí, že vědí“ o provozu profesionálního souborového divadla. Druhá věc je, jakou o tom mají představu, a třetí, co se nakonec rozhodnou udělat… Ano, z toho, co tu říkám, je doufám zřejmé, že příprava, která každému představení předchází, je stejně náročná jako samotný proces zkoušení. Často se setkávám s názorem, že herci si „přece jen tak hrají“, že to není pořádná práce. Je to právě naopak. Investice, kterou do své práce každý umělec vkládá, je velmi osobní, fyzicky i psychicky náročná a v podstatě časově neomezená. Samotnou zkouškou všechno zdaleka nekončí. Nosíte to v hlavě, přemýšlíte, bavíte se o tom, zkoušíte si představit i jiné varianty téhož. Prostě není to práce od – do, ale neustále se měnící živoucí proces, vyčerpávající a náročný. Ale abych se vrátila k tomu hlavnímu. Po čtrnáctidenním zkoušení, 5. 11., nám paní ředitelka oznámila, že se rozhodla zkoušení Tančírny na Kladně ukončit. Zároveň jsme se dozvěděli, že plánované otevření historické budovy se minimálně o další dva měsíce odkládá, a navíc, že umělecký šéf Daniel Přibyl ke dni 30. 11. ve své funkci končí. Jím sestavený dramaturgický plán se ruší.

Takže lze říci, že odjinud, než od vedení divadla, respektive od paní ředitelky, nezaznělo proti chystané realizaci inscenace jediné křivé slovo?

Alena: Oficiálně to nezaznělo odnikud! Na druhou stranu, odkud by to také mělo zaznít, když scénář známe jen my a inscenace se teprve zkouší. Těžko vznášet kritiku proti něčemu, co zatím nespatřilo světlo světa, že… Paní ředitelka nám pouze oznámila, že zastavuje zkoušení prý také z toho důvodu, že až teď zjistila, kolik realizace projektu bude stát peněz, a že vlastně  hostující herci nemají ani pořádně čas. Kdyby tomu tak skutečně bylo, nešlo by zkoušení inscenace přece vůbec naplánovat…

Kam zařadit zrušení již schváleného dramaturgického plánu a odvolání uměleckého šéfa činohry Daniela Přibyla? Pod jeho vedením dosáhlo kladenské divadlo neoddiskutovatelných úspěchů, ostatně i dneska tady nejsme náhodou, že?

Alena: Daniel Přibyl je naprostý profesionál, pro kterého je divadlo na prvním místě. Jde do toho na 150% a má svou jasnou vizi, kterou nekompromisně naplňuje. Což většinou pro nejbližší okolí nebývá snadno akceptovatelné a jednoduché už proto, že své tempo a zápřah předpokládá i u svých spolupracovníků. Takže pro nás šestidenní pracovní týden byl v podstatě normou a délky a časy zkoušek  víceméně znamenaly, že bydlíme na Kladně. Jenže když se podíváte zpátky na ty tři roky pod jeho vedením, tak prostě musíte uznat, že to přineslo ovoce. Bez takových osobností nikdy nemůže vzniknout svébytný, výrazný a umělecky kvalitní soubor, který na sebe slyší. Říkám to hlavně proto, aby bylo jasné, jak hluboký a vlastně likvidační zásah do fungování tohoto souboru odvolání šéfa bylo… Pod Danielovým vedením zájem o kladenský soubor enormně vzrostl. Spolupracují a chtějí s námi spolupracovat opravdu vytížení, výrazní umělci, jejichž čas je většinou dlouho dopředu zaplněný prací. Proto se musí dramaturgický plán vytvářet a domlouvat dlouho dopředu a s potvrzenými termíny již nelze hýbat. To je třeba také pochopit, aby bylo jasné, jak velkým problémem je zrušení kompletního plánu. Je to v podstatě neřešitelný problém.  A ten, kdo si to v tuto chvíli zřejmě vůbec neuvědomuje, vytváří tímto krokem logicky dojem, že není ke své práci dostatečně kompetentní…

Můžeš zmínit i slavnostní podtext dnešního představení tady v Komedii?

Alena: Ano a ráda. V rámci Pražského divadelního festivalu německého divadla přebíráme dnes Cenu Josefa Balvína, kterou vedení festivalu oceňuje nejlepší inscenaci původního německy psaného textu, která vznikla na území České republiky v uplynulé sezoně. V podání kladenské činohry jde o Fassbinderovu hru Brémská svoboda v režii Martina Františáka, šéfa činohry Národního divadla v Brně.

A co bude dál? Jaká je vize paní ředitelky?

Alena: Paní ředitelka nám doposud žádnou vizi nepředstavila, ale dozvěděli jsme se, že již dlouhodobě nesouhlasí s dramaturgií, kterou se divadlo prezentuje. Což nás skutečně velmi překvapilo, protože doposud žádné takové signály od ní směrem k nám nepřicházely. Naopak nám po každé premiéře srdečně gratulovala, chválila shlédnuté, a vyjadřovala víru, že následující inscenace se nám povede stejně dobře… Na náš dotaz, proč se situace tedy neřešila dříve, proč nám nebo uměleckému šéfovi nedala nic najevo, jsme žádnou odpověď nedostali. Na další otázku, co tedy bude dál a jaké má plány, odpověděla, že zatím neví, protože se všechno „seběhlo moc rychle“. Taktéž jsme se dozvěděli, že radnici nezajímají umělecké úspěchy souboru, ale „plný barák.“

oceněné představení %22Brémská svoboda%22 v divadle Komedie, 7. 11. 2015

Není to trochu s podivem a částečně i ostuda, když má Kladno více než stoletou tradici vlastního profesionálního divadelního souboru, na kterou by mělo být město spíš hrdé?

Alena: Ano, je. A je to i typickým obrazem  této doby, která je stále více zaměřená pouze na materiální zisk. Hodnoty jako kultura nebo vzdělání jsou čím dále tím víc odsouvány  na okraj zájmu. Jakákoli snaha o jejich renesanci se zdá být příslovečným bojem s větrnými mlýny.

Poslední otázka. Co se bude dít v případě rozpadu uměleckého souboru? Budeš ty osobně hájit vizi Daniela Přibyla a třeba divadlo opustíš nebo existuje varianta, že zůstaneš v Kladně i nadále?

Alena: V tuto chvíli si potřebujeme myslím všichni utřídit veškeré informace a pocity, kterých je skutečně mnoho. Dát si všechno do správných souvislostí a následně se vůči nastalé situaci nějak vymezit. Chceme dostat na své otázky jasné odpovědi. Hrajeme skvělá představení, a pokud nám to bude umožněno, budeme je hrát dál. O tom, jak fatální je pro soubor odchod uměleckého šéfa, jsem se už zmínila. To je zatím vše, co k situaci můžu říci.

Děkuji za velmi otevřený rozhovor v ne úplně příjemné situaci. Celou kauzu okolo zrušené inscenace "Tančírna na Kladně" a kladenského divadla budeme nadále sledovat, stejně jako Český Rozhlas Vltava a Český Rozhlas Plus, v jejichž pořadech Mozaika a Den podle Barbory Tachecí, se touto problematikou redaktoři Českého Rozhlasu zabývali.