Charlie Blažek - Splnění nejtajnějšího přání

Strakonický rodák, obohacený životem v Praze, Charlie Blažek je mezi jmény, které zvolna prosakují z akce Strakonice nejen sobě 2015 , nejen jedním z mála profesionálů, ale i zcela nepochybně i jednou z jeho hlavních hvězd. 

Charlie má za sebou stovky koncertů a účast na více než dvou stech hudebních albech. Na většině se podílel jako kytarista a skladatel, ale i jako aranžér, hudební režisér a producent. Jeho muzikantská duše se musí smířit i s tím, že nespolupracuje jen s umělci svému hudebnímu srdci blízkými. Na druhou stranu, dlouhodobá spolupráce s Helenou Vondráčkovou, ale také třeba s Martinem Maxou, Karlem Gottem, Petrou Janů nebo Petrem Kolářem jasně deklaruje, do jaké „ligy“ Charlie patří. A to je ještě členem skupiny Golem a dalších formací.O tom všem by se dalo dlouho povídat a jistě na to v následujícím rozhovoru řeč přijde, ale nejen na to.

Kudy vedla a jak moc klikatá byla cesta kluka z malého města do Tanečního a jazzového orchestru Československého rozhlasu a nakonec ho svedla dohromady na jedno pódium třeba s Karlem Gottem? Potřeboval jsi k tomu mimo talentu a píle třeba i štěstí nebo i náhodu?

Charlie: Jako adolescent jsem často, na tehdy ještě LP deskách, pročítal nejen jména hudebníků, ale s velkým respektem i jména hudebních režisérů a měl to nejtajnější přání, být někdy tím hudebním režisérem. Díky konzervatoři jsem začal aranžovat a časem dělat právě i hudební režii a stal se i hudebním producentem. To nejviditelnější, tedy hraní na pódiu se zpěváky naší popmusic bylo ale díky kytaře. Jenže já jsem původně houslista a na kytaru jsem vlastně samouk. Takže jasný plán jsem neměl, spíš moje kroky vedlo to, že mám rád muziku a vždycky jsem žil naplno v hudební branži.

Jak Tě hráčsky i lidsky ovlivnilo účinkování v orchestru pod vedením Felixe Slováčka? Myslím tím, jestli se k tomu jazzovému nebo swingovému repertoáru rád vracíš a vnímáš ho jako protiváhu k tomu, co Tě de facto živí? Jak vysoko stojí ve Tvém životě Charlie Band?

Charlie: Rozhlasový bigband byla velká škola. Hráli tam skvělí jazzoví muzikanti a měl jsem se od koho a co učit. V dnešní době hrají velké kapely jen občas, a pokud někdo zavolá, moc rád si jdu zahrát. No a Charlie Band, ten má široký záběr. Od doprovázení popových hvězd až po hraní v jazzklubech a nahrávání ve studiích.

V hudbě nemám rád škatulky a srovnávání nesrovnatelného ve smyslu, kdo je nejlepší to či ono. Přesto se zeptám, jestli se zajímáš o hudbu jen z daného úhlu a pozice muzikanta nebo si dokáže Charlie Blažek koupit CD či zajít na koncert, jen tak pro fanouškovskou potěchu a radost?

Charlie: Moje nejoblíbenější místo jako diváka je Lucerna Music Bar, kam pravidelně chodím obdivovat velké jazzové hvězdy. Tam je vidíte zblízka a je to vždy velký zážitek. Moc rád také zajdu při toulkách večerní Prahou do jazzklubu za kamarády, kteří tam hrají.

S kým by sis uměl představit sejít ve studiu na natáčení poctivý jazz rockový desky? Koho za bicí a komu dát například do ruky mikrofon? 

Charlie: Měl jsem vždycky kolem sebe velmi kvalitní hudebníky a co víc, kamarády, se kterými jsem rád tvořil ať už naše jazzová alba nebo alba z oblasti rocku či popu. A co se týká zpěváků, tak jsem si zahrál na tříměsíčním turné „Best Of Brodway“ s několika zpěváky z New Yorku a těm bych mikrofon do ruky dal.

Proč ses připojil k akci Strakonice nejen sobě ? Podporuje ji i další slavná strakonická rodačka Hanka Křížková, přestože se letos nemůže zúčastnit. Myslíš, že by člověk Tvého profesního postavení měl  podporovat ten nemainstream nebo se ho lépe přímo účastnit? Co od celé multižánrové přehlídky očekáváš? Zajímá Tě i ostatní strakonická kultura? Pokud ano, můžeš prozradit nějakého svého regionálního favorita?

Charlie: Mezi hudebníky všech možných kapel různých žánrů mám ve Strakonicích spoustu kamarádů a přátel, a moc se těším se s nimi pozdravit a podívat se na jejich produkci. Taková akce je přímo ideální. S Hankou  Křížkovou bychom se na jednom pódiu sešli rádi, jednak jsme spolu jeden čas hráli a též jsem jí napsal pár písniček, ale podepsané smlouvy na jiné koncerty to nedovolují. 

Tvá účast na takovéhle akci je ojedinělá nebo hraješ kdekoliv, kde to má ve tvých očích smyl? Máš raději malý a příjemný klub s atmosférou nebo nabité sportovní haly? 

Charlie: Aby hraní mělo smysl myslím nezáleží na velikosti, či proslulosti akce. V klubu je kontakt nablízko, a ten mnohdy přinese větší prožitek než velká hala. Ovšem nutno říct, že mnohatisícové publikum má taky něco do sebe. A to už ani nemluvím o červeném světýlku na kameře, která přenáší přímým přenosem to, co právě hrajete a za tím světýlkem sedí tři miliony diváků. I to jsem mnohokrát zažil a můžu to doporučit i jako adrenalinový sport.

Než se rozloučíme a já poděkuji za milé povídání, můžeš prozradit, co tě v nejbližší době ve tvém životě, a nejen v tom hudebním, čeká? Nějaká novinka nebo zásadní koncert?

Charlie: Například v den, kdy dorazím na rozjetý večer Strakonice nejen sobě, budu mít za sebou odpolední koncert s Helenou Vondráčkovou v Plzni a podvečerní koncert s Bárou Basikovou v Mníšku pod Brdy. To už se nebudu moct dočkat celé společnosti kolem frontmana Honzy Tyla a poslechnout si písničky, na které jsem chodil právě jako adolescent, jak jsem říkal na začátku rozhovoru.

Opravdu chci poděkovat za příjemné a svižné povídání. A za sebe chci úplným závěrem říct, že podpora regionu nebo místa, kde započala kariéra všech slavných nebo slavnějších strakonických"odrodilců", je to, co k akci charakteru multižánrové přehlídky Strakonice nejen sobě 2015 zcela určitě patří. Každý se tak může přesvědčit, že s dávkou talentu, vůle a píle se dá "udělat díra" po celém širém světě. Charlie Blažek, Hanka Křížková, Robert Pacourek, Petr Toman nebo Marek Zákostelecký jsou toho živým důkazem. Důkazem o splněných snech a přáních.