Jdu ulicí Karla Kryla, není příliš dlouhá ...

Dnes by oslavil 71.narozeniny československý písničkář a básník, nezapomenutelný Karel Kryl. Hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963–1989.

Karel Kryl nebyl zcela jistě ekvilibrista na kytaru, ovšem psal si vlastní hudbu. Jeho texty a témata, která dokázal vždy zpracovat naprosto dokonale, i po témě pěti desítkách let neztrácí nic ze své aktuálnosti a naléhavosti. V jeho repertoáru najdete jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost a její problémy, tak poetické a melancholické balady. Proto mám pro Karla Kryla raději přívlastek „básník s kytarou“.

Jsem z generace, která Karla Kryla „hltala“ u maďarského kazeťáku s oranžovými tlačítky z příšerných kopií nahrávek Krylových LP z konce 60.let a exilových nahrávek Rakovina, Maškary nebo Carmina Resurretionis. Pocit „revolty“ ještě umocňovala audio kazeta Sony, dovezená spolužákovým otcem z kapitalistické ciziny pod pláštíkem tmy v kamionu ČSAD. Každý člověk s kytarou, ať u ohně nebo v hospodě uměl zahrát nějakou Krylovu písničku, byť na jeho „Anděla“ jsem si díky různé kvalitě interpretace vytvořil určitou averzi, což ovšem značí, že tahle písnička rodáka z Nového Jičína zlidověla. A nejen ona.

Kryl sice absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962, ovšem velmi záhy se rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová a jeho první album Bratříčku, zavírej vrátka (1969, LP, Panton,) vychází půl roku po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Umělec, který vystupoval veřejně a jeho písně hrál i tehdejší Československý Rozhlas velmi brzo pochopil pravý stav v zemi a odjíždí z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. I jako člen redakce Radio Free Europe/Radio Liberty, RFE/RL Zpět do vlasti se vrátil hned v listopadu 1989, na humanitní vízum na pohřeb své matky. Jako jeden z prvních a jako jeden z mála, otevřeně protestuje proti možnému rozpadu Československa, a to nejen písní Od Čadce k Dunaju (1991, album Monology). Vzhledem k vývoji a cestě, kterou si tehdejší společnost zvolila neskrýval Karel Kryl určité a nemalé zklamání z polistopadového vývoje, takže se v roce 1994 ho smrt zastihla v Mnichově.

Dvojí životní výročí legendárního písničkáře Karla Kryla připomenul 8. dubna 2014 koncert v pražské Lucerně z iniciativy Českého rozhlasu – Radiožurnálu. Respektive hlavně díky Petrovi Královi, který celou akci podnítil a společně s předsedou Klubu Karla Kryla Vojtěchem Klimtem realizovali. Záznam večera vyšel 24. října 2014 na digitálních servisech, kompletní set CD+DVD o něco později. 

 

Závěrem si dovolím ještě přidat „trefný“ epigram Petra Střešňáka:
Jdu ulicí Karla Kryla, není příliš dlouhá.
Napadá mě: Karle, ty jsi nikdy nebyl slouha.
Vždycky svůj a přitom věrným služebníkem Božím.
Tak se přimluv ať se v tomhle svinstvu nerozložím.