Kolik stojí kultura aneb zač je toho loket? Part One

Celá republika, tu více, tu méně, nadále pokračuje na sebevražedné cestě k dehumanizaci společnosti, kdy je na kulturu jako celek pohlíženo jako na problémový a ztrátový resort  - v očích ekonomů - který je následně většinové společnosti interpretován jako nějaký nadstandard, který si v dané chvíli a lokalitě můžeme / nemůžeme dovolit a na který se peníze musí “odněkud vzít”...  První minimálně zavádějící žvást

  Vloni v dubnu, konkrétně 11.4.2014 proběhlo na akademické půdě UJEP diskusní fórum s tématem „Financování kultury v regionech“, velice chvályhodný, určitě potřebný a snad i smysluplný počin rektora UJEP, prof. RNDr. René Wokouna, CSc., který sezval na tento mítink a setkání všechny názorové proudy, tehdy vyvolané uzavřením ústeckého Činoherního studia. U jednoho stolu zasedli mj. Vladimír Čepek (ředitel ČS Ústí nad Labem), Vladimír Procházka (ředitel Činoherní Klub Praha), Eva Kejkrtová- Měřičková (ředitelka Dejvického divadla), Štěpán Kubišta (člen Grantové komise pro kulturu hl.m. Praha), Jan Tošovský (dramaturg činohry ND v Praze), Miroslav Král (ředitel Muzea města ÚnL, radní pro kulturu), Kamil Jan Svoboda (náměstek primátora města Liberec pro kulturu, sport a sociální péči), doc. Mgr. Michal Koleček, Ph.D (děkan Fakulty umění a designu UJEP) a Mgr.Luděk Golat (projektový manažer DJKT v Plzni). Rozhodně zajímavá společnost, která měla co říci k danému tématu, kdy financování kultury bylo a je v dnešním globalizovaném světě upozaděno nebo úplně opomíjeno.

(záznam celého fóra nabízím zde - https://www.youtube.com/watch?v=2xwzGzSu8GE)

 Peníze na kulturu stanovuje přesný  a definovaný podíl z rozpočtu té dané státní organizace - jednotlivých městských, krajských i jiných rozpočtů územně-správních celků. Město, kraj ani stát není v pozici DONÁTORA, MECENÁŠE nebo SPONZORA kultury. Je jen SPRÁVCEM VEŘEJNÝCH PROSTŘEDKŮ. A jak ukazuje čas, ne každý politik je dobrým správcem, dost často spíše kozel zahradníkem …

Financování kultury není jen subvence, mělo by být chápáno jako investice. Investice do rozvoje podpory regionálních projektů a volnočasových aktivit, do integrace obyvatel a vytváření hodnot, které se při správném hospodaření pozitivně promítnou i do ekonomických ukazatelů a fiskální politiky daného regionu. Stejně tak by měl být brán zřetel na více zdrojové financování a snaha o jeho naplňování u všech subjektů, které se formou grantů či dotací na kulturním dění podílejí. Kultura by měla být jednou z priorit nově zvolených zastupitelů, společenským i politickým zájmem. Nemusíme vymýšlet vymyšlené, zkušenosti nebo fungující mechanismy můžeme přijmout a adaptovat do našich podmínek např. od nejbližších sousedů v Německu, kde je právo na kulturu dokonce zajištěno ústavou.

Ve zmiňované diskusi zaznělo, že např. Liberec vynakládá na kulturní sektor 10% , Ústí nad Labem 4% z rozpočtu, rozdíly ve srovnatelných krajských městech neřešme… Je to o přístupu a o lidech. V Ústí do voleb 2014 chybělo obojí.. A nejen v Ústí. Další lokalitou, o které se chci i vzhledem ke svému původu zmínít jsou Strakonice.

Okresní město s necelými 23 tisíci obyvateli na soutoku řek Volyňky a Otavy disponuje několika kulturními zařízeními, Dům kultury s kapacitou maximálně 600 osob, 3 výstavní a koncertní sály v areálu hradu, kino OKO, neudržovaný areál letního kina a Kulturní zařízení U mravenčí skály (bývalé kino). V posledních týdnech před loňskými komunálními volbami potom bývalý starosta Pavel Vondrys „posvětil“ otevření dalšího prostoru tzv.pro mladé, kterým byla , je a snad bude „Jedárna“. Město rovněž provozuje regionální televizní kanál STTV. Nosnými kulturními akcemi ve městě jsou Mezinárodní dudácký festival, přehlídka loutkového divadla Skupovy Strakonice a Zemské finále mažoretek. K činnosti hlavního nositele kultury ve městě, MěKS přičtěme provoz kina a několik málo koncertů (v roce 2013 27 akcí, které snesly označení koncert napříč žánry) nebo divadelních představení, převážně zájezdových divadel.

To vše s náklady cca 25 milionů korun ročně. Ovšem nepřímé nebo vedlejší náklady, stejně jako provozní peníze na platy, nájmy a platby třetím stranám, dost často naprosto nevýhodné, spolknou téměř polovinu rozpočtu... Vyřčené částky mohu doložit tabulkou hospodaření v letech 2011-2014, kdy by si každý z vás mohl udělat obrázek, jak moc „trápilo“ minulé vedení MěKS a strakonické radnice hospodaření v oblasti kultury ve městě. Bohužel v současné době jsou tato čísla předmětem auditu a některá data slouží jako podklady pro orgány činné v trestním řízení, ovšem nemám problém je následně publikovat.

Stejně jako v tomto tématu nadále pokračovat. Nejen s úmyslem odkrýt praktiky lidí, kteří dnes v politice (již nebo raději) nefigurují nebo blahosklonně glosují chyby současných radnic z opozice. Jde o to dát všem stejné podmínky, chovat se hospodárně a transparentně a nabídnout občanům za danou a rozumně stanovenou sumu peněz co možná „nejvíce muziky“.