Neděle 2. října 2022, svátek má Olívie, Oliver
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 2. října 2022 Olívie, Oliver

Kudy ven z kruhového objezdu?

16. 12. 2017 20:20:40
Punk byl vždy hnutím lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. No Future? Dovolte úsměv.

Minulému režimu trvalo poměrně dlouho, než objevil v punku větší nebezpečí pro svůj pseudorovnostářský kolektivismus. Momentálně ovšem současná česká punková scéna pro nomenklaturní kádry nepředstavuje vůbec žádnou hrozbu. A to lze vnímat jako chybu.

Ano, punk asi nezemře. Nejde mu o život. Spíš mu v lecčems hrozí bankrot, jelikož mu evidentně končí záruční lhůta, poskytnutá náladou společnosti ještě na počátku milénia. V nové konformní éře švejkovského kapitalismu se socialistickou morálkou se pospolistost i směr hnutí punk rozmělnily ve škatulkách, pomluvách nebo rozemlely v mainstreamovém mlýnku z poloviny devadesátých let. Je to snad i dnes čistá emoce, kdy mluvit nestačí a prostě musíte křičet? Extraordinérní komunikace výrazného životního stylu? Nebo spíš jen póza, zaručující donedávna jistou naději na jepičí úspěch nebo zvýšení zájmu o své potlačené já? Trend a móda punk eshopů? Nemusíme hodnotit, posuzovat ani odsuzovat. Smutný příběh starých pankáčů nakonec napsal velmi přítomně Jaroslav Rudiš v románu Konec punku v Helsinkách před osmi léty.

Na punku by mělo každému režimu vadit úplně všechno. Nejen provokativní a alternativní vzhled nebo hudba, v některých případech velmi jednoduchá a přímočará. Především by to však měl být onen vlastní přístup k majoritní společnosti a názor na dění v ní. Umělecky by měl se syrovou upřímností a bez složitých metafor vyjadřovat k reálnému životu tady a teď. Což se ve velké většině dávno neděje. Punk nějak ztratil “koule”. V současnosti v klidu profituje z výhod, které mu nabízí neideologická rovina jeho momentální pozice. Zpívá se o tom, jak pijeme kolu s holkama v mekáči, kde ty vole sedí i jiný pankáči, “lajky na fejsu” jsou důležitější než stále nižší návštěvy na živých koncertech a celkově tahle komunita funguje spíš na platformě byznysu s punkem a jeho odkazem.

Filip Fuchs ve své knížce Kytary a řev mimo jiné píše: “ Punk byl vždycky hudbou lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. Tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy." S tím nelze nic jiného než souhlasit. Ve všech třech kapelách, tj. Z ničeho nic, Clean Slate a Spleen, jsme absolvovali nespočet koncertů s nějakým poselstvím nebo přidanou hodnotou, coby podporu nějakého názoru, instituce nebo potřebné věci. Ať to byly koncerty pro různé zvířecí útulky nebo sociální zařízení, akce proti válkám v Jugoslávii nebo Iráku, aktivity na podporu squatu Ladronka nebo třeba happening Škodná v revíru, akce namířená proti tehdejšímu vedení města Strakonice. Kapely dnes odehrají X násobně více koncertů, ale důvody jsou ryze komerční. Zkuste zavolat manažerovi punkové kapely o termín na benefici. Stejně tak jsme o nevelkých nebo neradostných proměnách v punkové scéně dalekosáhle diskutovali se zesnulým režisérem a dokumentaristou Vladislavem Kvasničkou, když jsme se společně snažili navázat dokumentem “X Punk aneb dvacet let s čírem” na jeho sondu do života punkové komunity v ČSSR “...Aby si lidi všimli”.

"Místo toho, aby lidi uchopili své svobody a chtěli změnit tuhle zem pro dobré místo k žití, tak se stal pravý opak. V punkové subkultuře to je evidentní. Když porovnám lokality, místa a lidi, se kterými jsem o punku natáčel za bolševika s těmi, kteří se k tomu hnutí hlásí dnes, je patrné, že se punk vnořil do hlavního proudu bez větších rozpaků, ovšem i bez svého společenského a kulturního poslání," uvedl Kvasnička na diktafon v roce 2011 při promo rozhovoru k natáčení hudebního dokumentu X punk..


V Praze se koná konference evropských protiimigračních stran z frakce Evropa národů a svobody (ENF). Na pozvání hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) v Praze budou jednat o tom, zda by Evropskou unii neměla nahradit spolupráce suverénních zemí. Jejich odpůrci chystají protesty. Což lze přeložit, že několik desítek až stovek lidí bude mrznout před místem konání, pokřikovat hesla a mávat transparenty, možná to natočí nějaká televize do večerních zpráv. Schůzka lídrů vesměs kontroverzních politických uskupení, balancujících za hranou pravicového extrémismu a xenofobie, kteří si užijí atmosféru luxusu a předvánoční Prahy. Vše v klidu skončí a v pondělí bude ticho po pěšině. Koza se nažrala, ale vlk zůstal celý.

A kde zůstala podstata protestu? Kde je sdělení nějaké politické opozice a společnosti obecně? Vyjádření, obsahující námitku, zřetelný nesouhlas nebo jasně vyjádřený odpor proti jasné skutečnosti nebo kontroverzní osobě? Určitě v každém z nás, jen dobře ukryto. Pohodlně a po česku čekajíc, zda na to někdy přijde řada. Pamatuji přímé akce proti otevírání prodejen Mc Donald ́s, koncerty a protesty proti válce v bývalé Jugoslávii i poslední větší událost tohoto charakteru. Před více než patnácti lety se v médiích objevovaly titulky o válce v Praze. Zasedání Mezinárodního měnového fondu si nenechaly ujít tisíce odpůrců globalizace, domácích i zahraničních. V ulicích hlavního města tak proti sobě stanulo na 12 tisíc demonstrantů a 11 tisíc policistů. Nic podobného se dlouho dít nebude. Konzumní většině to spíš připomíná laciný námět na scénář béčkového hollywoodského dojáku s dobrým koncem. Ovšem o lecčems to vypovídá. Minimálně o lhostejnosti a sebe zahleděnosti velké většiny Čechů do svých vlastních ledniček a garáží. Mnohdy přes mrtvoly a určitě přes růžové brýle vnímaný svět, který již dávno není ostrovem demokracie. A pokud ano, potom téměř opuštěným.

I přesto, že jsem socializovaný a částečně domestikovaný punker, současné dění mě v klidu opravdu nenechává. Byť se snažím politiku maximálně vytěsnit ze svého života, asi jako každý, umím si přiznat, že je to právě politika, která mi v různých sférách mé práce nebo dalších aktivit komplikuje život a klade překážky. Proto jí minimálně, v rozsahu nutném pro přežití, sleduji. Sleduji a reaguji. Tak jak cítím a mohu. Jako občan jsem se svým konáním zatím na rozpacích, jako textař mám naštěstí jasno. Bohužel náběry materiálů z vraždění demokracie, pány Klausem, Zemanem, Paroubkem, Grossem, Topolánkem, Kalouskem nebo Babišem či Okamurou, mnoho poetiky nenabízí.

Předkládaný předpoklad, že punk skončí na tom, že nebude o čem psát texty, vzal rychle za své. Pokud si poslechnu ještě dnes text Karla Kryla Demokracie z roku 1993, napadá mě, že písničkář Kryl byl vizionář, kterého ale mnoho umělců nenásledovalo. Včetně naší kapely. Myšleno tak, že jsme o politice moc nezpívali. Ne, že bychom se k ní svým postojem nevyjadřovali. Kytarista a zpěvák punkové kapely SPS Zdeněk Růžička v roce 2007 pro časopis Report uvedl: “Ze začátku jsem podobný pocity měl, všude vládla euforie, ale postupem času začaly vyplouvat různý sviňárny a zas bylo o čem zpívat.” To jsou sice slova punkového matadora, kamaráda z téměř stejné generace, ovšem přiznejme si pravý stav současné situace spíše slovy Honzy Hauberta: Ale lidi říkali, že punk je jinde. Ale lidi říkali, no, to snad není možný.

z ničeho nic

Z kruhového objezdu

I.

U koryta, mocipáni

slyšte jejich provolání:

Občane máš prostě pech

nikdy neztrácíme dech

Z televize: Tak to jsme my!

Arogance, absurdita nad zemí

Se lží správně složenou

Kádři s tváří koženou

Ref:

Kecy, kličky, sliby, chyby,

to je vaše značka

Chcete všechno, mě i tebe,

jak citron vymačkat

Dostává to ostrý jas

není důvod ztrácet čas

II.

Nohsledi a mafiáni

komunisti, Japonci a paviáni

Světlé zítřky, osmý den

to co nikdy nepřijde

Ref2

Když dochází trpělivost,

tolerance, víra

Při vlastní bezmocnosti

ruka v pěst se svírá

Z kruhovýho objezdu

bez možnosti výjezdu

Chcem ven!

O sviňárnách se dnes mnoho nezpívá. Ano bude líp, tak proč ten negativismus, že? Ani my, kluci z jihu, nebudeme zachraňovat svět před jím samým. Ponecháme si svou skepsi, cynismus a nihilismus v muzikantské rovině. Ale doufejme, že si vylepšíme v kategorii politické písně bilanci zbrusu novým songem Z kruhového objezdu. V roce 2018. V roce, který může zhoršit stav už beztak vykastrované demokracie. I plešatá zpěvačka Petr Janda v jednom rozhovoru uvedl: Kdybychom nejeli na politickou píseň do Sokolova, možná by Olympic nebyl. Nikam jet nemusíte, jen bude možná fajn zjistit, jaké to je. Tvořit a přiměřeně riskovat pro vše, v co věříte a stejně přežít v tom, co nakonec vyplyne. Poznat pocit, když stojíte na bojišti a veškerá bolest je pravá a zmar úmorný. Prožít věčnost v několika vteřinách. S hrdostí, že jste udělali něco správně. A protože jste se přes všechen stres a vyčerpání nikdy necítili tak naživu. To vše samozřejmě v přiměřené míře.

Autor: Jan Raus | sobota 16.12.2017 20:20 | karma článku: 34.30 | přečteno: 3696x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Pavel Král

Ztišení je cesta k naději

V poslední době jsem si něco uvědomil. Uvědomil jsem si, jak mi vadí, když lidé v mém okolí kritizují můj způsob života. Střídám totiž zaměstnání jako ponožky. Přitom v té první práci z jsem vydržel 15 let. Zrovna včera se mě ...

25.9.2022 v 13:00 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 114 | Diskuse

Dita Jarošová

Čas nočních čepic /fejeton/

Závody v otužování nabraly v Čechii na spádu, venku se prudce ochladilo a přímou úměrou vevnitř v budovách rovněž. Kdo se rozhodl čelit energetické zimě Vladimírově, zažívá chladné chvilky...Šetření se nevyhnulo patrně nikomu.

24.9.2022 v 14:20 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 231 | Diskuse

Kateřina Dušková

Fotogalerie: ANIMA a vizuální poezie X

Je tady nová ANIMA kolekce obrazů, tentokrát na téma umění! Prohlédnout si ji můžete v následujícím článku.

22.9.2022 v 17:00 | Karma článku: 4.69 | Přečteno: 75 |

Eva Šamánková

Nečekané přiznání

Odporné vraždy manželských párů, podivná fotka připnutá na těle zastřeleného mladíka a tajemstvím opředená minulost schopné kolegyně z policejního oddělení. Nečekané přiznání převrací vše dosud známé...

20.9.2022 v 10:11 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 378 | Diskuse

Richard Mandelík

Jaro 2022 – půvabné koncerty menších pořadatelů

Zde mají místo violoncellistka Milada Gajdová a dva koncerty v přívětivostí proslulém prostředí u bývalého sv. Vavřince v Hellichovce v režii cembalistky Moniky Knoblochové a sopranistky Terezy Dudkové zvané Café Créme. A 2 další.

20.9.2022 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1936

občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář, ext.redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě 2015, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic

Najdete na iDNES.cz