Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent

14. 11. 2017 11:11:11
Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.

Podle šamanů domorodých kmenů je žena odpradávna, na rozdíl od muže, přirozenou nositelkou vnitřní energie. I přehlídku australské kinematografie v České republice přivedly k životu v roce 2014 ženy.

Jednou z nich byla právě kolegyně, editorka vysílání ČRo Plus, Markéta Vozková. Netřeba pochybovat o náročnosti a objemu času, práce a úsilí, stojícím za realizací projektu rozsahu filmového festivalu. Několikadenní kulturně společenská akce, která má nejen filmovou tvorbou spojovat lidi z opačných konců zeměkoule, vyžaduje od všech, všechno maximální. A téměř vždy i něco navíc. Právě schopnost obětovat danému téměř vše, s dostatečnou empatií k okolí, posouvá ženy do pozice respektovaného konkurenta a i velmi pozvolna do vedoucích pozic ve společnosti, převážně opanovanou muži.

Kam se posunul Aussie & Kiwi Film Festival i horké novinky z vrcholících příprav nadcházejícího filmového setkání s filmy Austrálie a Nového Zélandu, jsme s Markétou diskutovali pět dnů zbývajících do slavnostního zahájení již čtvrtého ročníku festivalu s podtitulem: Smíchem a hudbou proti nesnášenlivosti.

Začněme Werichem. Zkusíš to motto nějak rozklíčovat v souvislosti s festivalem?

Markéta: Jako motto festivalu jsem vybrala citát Jana Wericha: Nejkrásnější hudba je lidský smích. Myslím, že žijeme v době plné negativních zpráv a proměn společnosti, na které reaguje i festivalová filmová produkce po celém světě. Mám radost, že letošní premiérové filmy jdou proti tomuto trendu. Nejsou negativní.

Čím se pokusí letošní přehlídka od protinožců, mimo dění na plátně, zaujmout? Máte na letošek přichystanou nějakou zásadní inovaci nebo programovou “bombu”?

Markéta: V době stahování filmů je nutné divákům připravit i něco navíc, takže jsme si dali záležet na kvalitním doprovodném programu: festival zahájí český hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal a hned třikrát se v našem programu mohou diváci setkat s maorskou kulturní skupinou Whakaari Rotorua, která představí tanec haka a tradiční písně a tance z Nového Zélandu.

Přiblížíme kde a kdy?

Markéta: Samozřejmě. 18. listopadu v kině Lucerna před dokumentem Poi E: Příběh naší písně a ve středu 22. v kině Ponrepo před projekcí snímku Mahana. V neposlední řadě zveme diváky na doprovodný program do Knihovny Václava Havla, kde fotograf Jiří Jírů představí fotografie z cesty Václava Havla mezi Maory, kam se vydal v roce 1995. I tam vystoupí Whakaari Rotorua.

Na který film z letošní nabídky můžeme veřejnost i dychtivé diváky upozornit?

Markéta: Filmovým fanouškům, kteří chtějí poznat dějiny australské kinematografie, určitě doporučuji dokument David Stratton: Život s filmem. Jméno v Česku neznámé je pro Australany a především australské herce silně spjato se světem filmu. O Strattonovi ve filmu vypráví Nicole Kidman, Eric Bana nebo Russel Crowe. Filmový kritik Stratton a dlouholetý ředitel festivalu v Sydney v roce 1969 navštívil Československo, kde mu na letišti kdosi vrazil do ruky fotofilmy a prosil ho, aby to dovezl médiím. Stratton odvezl filmy do Vídně, do redakce časopisu Time, šlo o záběry protisovětských protestů, které se komunisti snažili ututlat.

Předem bylo avizováno určité žánrové odlehčení, jak se podařilo naplnit dramaturgický záměr festivalu pro letošní ročník?

Markéta: Festival zahájí komedie o muslimské komunitě v Austrálii s názvem Ali se žení. Aliho vidíte i na našem plakátů, jak se řítí ve smokingu na traktoru. Příběh o tom, jak jedna nevinná lež spustila katastrofický řetězec událostí ukáže divákům, jak se člověk vyrovnává s životem v odlišné komunitě v multikulturní zemi. Novozélandská komedie Gary z Pacifiku, no to je humor pro otrlé. Příběh neúspěšného realitního agenta Garyho, který chce své snoubence Chloe splnit sen o královské svatbě a zároveň přebírá vládu na potápějícím se ostrově. Naproti tomu thriller Jasper Jones přinese na česká plátna našeho oblíbence Hugo Weavinga. Diváci předchozích ročníků ho pamatují z filmu Švadlena, širší veřejnost ho určitě zná ze série Matrix, kde ztvárnil agenta Smitha. Z archivu jsme vybrali kultovní mysteriózní dramata Piknik u Hanging Rock a Navigátor: Středověká odysea. Přehlídku zakončí novozélandské drama Mahana po světě uznávaného režiséra Lee Tamahoriho.

Při zmiňovaném prvním ročníku diváci shlédli tři filmy Stopy/Tracks, životopisný snímek ve kterém ztvárnila Mia Wasikowska mladou neohroženou cestovatelku a spisovatelku Robyn Davidsonovou, uchvacující příběh nominovaný na Oscara Charlieho země/ Charlie's Country, pojednávající o střetu tradic Aborginců, původních domorodých obyvatel, se zákony a arogancí koloniální společnosti, které je nutí žít jinak, než jak byli po staletí zvyklí a třetí českou premiéru,obstaralo drama 52 úterků / 52 Tuesdays, film zajímavý už jen způsobem svého vzniku, kdy režisérka Sophie Hydeovátento queer snímek natáčela skutečně 52 úterků. V dalších letech následovala řada filmů, jmenujme namátkou Poslední taxi do Darwinu / Last Cab to Darwin a hororové drama Babadook v roce 2015 či o rok později českou premiéru australského celosvětového blockbusteru Švadlena / The Dressmaker s Kate Winslet v hlavní roli. Premiérové tituly, které se úspěšně objevily a prezentovaly na prestižních zahraničních festivalech v Benátkách, Berlíně nebo Cannes a které díky tomuto festivalu diváci mohli vidět a uvidí i u nás. Program letošního ročníku nabízím ZDE

Předchozím výčtem mířím k jednoduché otázce. Jaký podíl v rozpočtu festivalu tvoří poplatky za autorská a projekční práva? Platí i pro australský filmový průmysl, že za oceněný snímek nebo film obsazený známou hereckou hvězdou, zaplatí pořadatel výrazně vyšší cenu za vysílací práva než u těch, které tímto nedisponují?

Markéta: Samozřejmě, platí. Práva na projekce jsou největší položkou v rozpočtu festivalu. Filmy od protinožců jsou jedny z nejdražších na světě.

Když už jsme se otřeli o finance. Jak obtížné je opětovně plnit plánovaný rozpočet a shánět chybějící prostředky v případě nenadálé situace?

Markéta: Díky státní podpoře se nám daří naplnit náš cíl, tedy minimálně 10 projekcí. Příští ročník bude jubilejní a to bude stran plánů určitě znát, máme velké ambice a je to velká výzva pro celý tým. Věříme, že naši partneři nás budou dál podporovat a že se nám podaří získat nové. Zejména firmy ze soukromého sektoru. Festival s dobrou atmosférou je vhodnou příležitostí pro řadu společností, aby se právě v takové atmosféře prezentovaly svým klientům.

Co signalizují statistiky návštěvnosti a finanční bilance předchozích ročníků? Asi není třeba uvádět přesná čísla, zkus to prosím zhodnotit svými slovy?

Markéta: Minulý rok jsme do kin přivedli 3 000 divaček a diváků. To je velmi příjemné číslo a naším cílem je nabízet dál atraktivní program, aby toto číslo bylo udržitelné a naše přehlídka se pomalu zařadila mezi etablované národní festivaly v České republice.

Partneři, mediální partneři, sponzoři, dobrovolní dárci, přispěvatelé crowdfundingové kampaně. Můžeš zmínit ty, které lze dnes již označit v souvislosti s festivalem za klíčové a dlouhodobě spolupracující subjekty nebo instituce?

Markéta: Podařilo se nám získat finance z grantů od Ministerstva kultury a od Hlavního města Prahy. To je gró financování. Věříme, že časem se mezi hlavní partnery zařadí vláda Austrálie a Nového Zélandu. Od začátku v roce 2014 máme zatím jen morální a propagační podporu tamních institucí. Věříme, že je ale vidět, jak festival dobře prezentuje obě země díky filmovému obrazu a že to pro Austrálii a Nový Zéland může být výhodná investice, která se jim vrátí.

Po dobu svého trvání nabídl festival nejnovější i starší filmy, celovečerní i krátké, hrané, dokumentární i animované. Postupně přibyly i studentské filmy, politicko-konspiračni australská televizní minisérie Kód / The Code nebo cenami ověnčená epopej o příjezdu prvních trestanců a osídlení kontinentu Utajená řeka / The Secret River.

Můžeš jen v krátkosti popsat proces tvorby programu nebo systém, podle kterého filmy vybíráte nebo kupujete?

Markéta: Dramaturgii má na starosti Martina Vacková, autorka projektu. O filmech debatuje celý tým. Její zkušenosti s filmem jsou bohaté a každý rok cestuje na mezinárodní festivaly do Cannes, na Berlinale, kde vybírá z nových snímků. Spolupracujeme taky s národními institucemi v Austrálii a na Novém Zélandu, vybíráme z připravovaných premiér. Archivní snímky vybíráme díky spolupráci s Národním filmovým archivem ČR.

Přehlídka vznikla jako reciproční projekt k Českému a slovenskému filmovému festivalu v Austrálii, konaného letos popáté v v Melbourne, Sydney a Perthu. Kromě Prahy se festival usídlil také v Bratislavě, projekce v rámci AKFF viděla Olomouc, Brno a v úterý 14.11. se dočkají i filmoví diváci v Plzni.

Jak obtížné je exportovat zahraniční tvorbu do nových kinosálů a jaký je o filmy zájem jinde v republice?

Markéta: Letos jsme vyslali filmy do regionů poprvé, v Olomouci i Brně se téměř vyprodaly kina, takže jsme spokojeni. Doufám, že i v Plzni si australský a novozélandský film najde své příznivce.

Zvyšující se počet projekcí i eskalace do jiných destinací nebo zajímavější a pestřejší doprovodný program jsou indicie konstantního progresu. Jak velké a kdo víc na něm má zásluhy netřeba rozebírat. Jde především o týmovou práci, s jasným nastavením kompetencí,práv, povinností a definovanou osobní odpovědností. Kdo se někdy nesl jakákoliv díl odpovědnosti, za konečný výsledek a udělal pro to maximum - za nulu nebo tzv. provozní náklady - asi spíš pochopí pocity i emoce organizátorů a pořadatelů K entuziasmu, empatii nebo enormnímu nasazení několika málo lidí tvořící fungující jádro, můžeme přiřadit ještě naprosto nezdravou dávku dobré vůle, obětování svého volného času až na krajní mez, neuctivé pohrdání vlastním zdravím a úspěšně zvládnutý kurz všech zákonem povolených technik asertivity. Podobné symptomy pracovní sebedestrukce nacházíme u většiny podobně se rodících a vyvjjejících se kulturních, občanských a neziskových platforem.

Můžeš prosím představit zbytek týmu a případně odkrýt, kolik lidí a za jakých podmínek se na přípravách a samotném průběhu podílí?

Markéta: Celoročně na festivalu pracuje sedm lidí. Nejvíc intenzivní je práce dva, tři měsíce před akcí. Máme rozdělenou práci a učíme se za chodu. Všichni máme vlastní zaměstnání, někteří z nás malé děti a festival je náš produkt vytvořený ve volném čase. Rozdělujeme si práci na dramaturgii a akvizici filmů, to děla Martina Vacková a Marta Kucharová - Mentzlova, fundraising a produkci řídí Jana Stillerová, já mám propagaci, PR a marketing plus rozpočet Helena Piskořová. Grafikem festivalu je Michal Svatý a audiovizuální produkci má na starosti David Kaiser. Během festivalu se k nám připojí dobrovolníci, většinou přátelé a rodina. I díky tomu zvládáme sedmidenní koloběh projekcí. Všem jsem za to moc vděčná.

Vím, že jsi nejmenší světadíl osobně navštívila. Jaká je ve tvých očích Austrálie, co ti nejvíce utkvělo v paměti nebo na co dodnes vzpomínáš?

Markéta: Oceán, svěží vzduch, slunce a lidi s úsměvem na rtech. Přátelská atmosféra, úžasná příroda a zvláštně plynoucí čas. V Sydney jsem poprvé pocítila, že jsem schopná opustit magickou Prahu a zkusit žít někde jinde. A taky jsem každý den běhala, prostě zázračný kontinent!

Netroufnu si spekulovat o tom, zda dokáže dnešní, průměrný Čech pochopit mentalitu obyvatel rozlohou šesté největší země světa, která vznikla de facto z trestaneckých kolonií. Díky obrovským pouštím je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem s nejmenším množstvím úrodné půdy a průměrnou hustotou zalidnění tří obyvatel na čtvereční kilometr.

Jak reaguje a přijímá český divák tuhle kinematografii? Sleduješ české publikum průběžně, jaké jsou ohlasy diváků?

Markéta: Záleží o jaký film se jedná... Chodí k nám diváci, kteří sní o cestě k protinožcům, obdivují exotickou přírodu. Také přicházejí rodiče lidí, kteří v Austrálii nebo na Zélandu žijí a chtějí alespoň trochu pochopit, co je na těch vzdálených zemích tak přitahuje. Díky vysoké kvalitě filmů, které vozíme, přichází i filmoví fajnšmekři a odborníci. Myslím, že stavíme mezi protinožci a námi pomyslný most, který nás i přes tu obrovskou vzdálenost spojuje.

Spolupracujete, mimo oficiálních instituce, s dalšími australskými nebo novozélandskými subjekty, krajanskými spolky a komunitami v Česku? Nezkoušeli jste oslovit poměrně početnou skupinu velkých australských firem z různých odvětví, které buď přímo nebo prostřednictvím českých poboček působí na našem území?

Markéta: Ano, spolupracujeme se spolkem CANZA, který sdružuje Australany a Novozélanďany žijící v Česku. Od roku 2016 je naším partnerem organizace Australasian Bussiness in Europe. Velké firmy oslovujeme postupně, určitě je to cíl do budoucna – podporu stabilní značky získá projekt, který za sebou něco má.

Mimo pražský AKFF probíhá podobně zaměřený, a přiznejme si i slavnější a renomovanější, festival pod hlavičkou neziskové organizace Down Under Berlin - Australian & New Zealand Film Festival v Berlíně. Každé září již od roku 2011 je tato největší přehlídka kinematografie Austrálie a Nového Zélandu v Evropě předzvěstí toho, co uvidí český nebo jiný divák o pár týdnů později. Australanka původem ze Sydney, ředitelka festivalu Frances Margaret Hill, disponuje nesrovnatelně silnější pozici díky výrazně vyššímu rozpočtu a předchozímu působení v australském federálním institutu Screen Australia,který zastupuje a distribuuje australskou filmovou produkci do celého světa. Do německé metropole jezdí i někteří tvůrci a herci, z nedávné minulosti můžeme zmínit novozélanďana s maorskými kořeny Jemaine Clementa, úspěšného herce, komika, scénáristu, režiséra a producenta nebo námi již zmíněného scénáristu a režiséra Taika Waititiho. Berlín nabízí oproti Praze možnost vybrat a následně ocenit nejlepší festivalové filmy ve vybraných kategoriích. Neudílí se žádná soška, nechodí se po červených gobelínech ani se neděkuje Bohu a rodičům. Ocenění tvůrci, protagonisté a producenti získají v rámci festivalové ceny Down Under Berlin Audience Awards např. časově volnou možnost nasazení dalšího svého titulu, od jednotlivých privátních sponzorů se rekrutují věcné ceny a bezplatné služby spojené s výrobou, produkcí a postprodukcí. Vylosovaní diváci mohou vyhrát různé drobnosti včetně lístků na další ročník festivalu.

Znáte se nějak blíže s Frances a s lidmi, kteří tuto akci pořádají v Německu?.

Markéta: Ano, seznámily jsme se letos na Berlinale. Zajímaví lidé, progresivní přístup k festivalu. Už jen to, že jejich event se odehrává ve čtvrti Kreuzberg vypovídá o jejich cílové skupině. Určitě je to inspirativní pro nás v Praze, i vzhledem k tomu, že v Berlíně je početná Aussie a Kiwi komunita. Tým DownUnder Berlin tvoří cca patnáct lidí.

Vnímáte německý festival spíš coby inspirativního a slovutnějšího partnera nebo se na situaci alespoň někdy díváte optikou konkurence schopnosti vaší práce s australským filmem?

Markéta: Naše dramaturgie je stavěná trochu jinak. Berlín se nebojí i méně známých jmen a alternativní filmové produkce, my jdeme skutečně po kvalitě. Vozíme do Česka ty filmy, které na mezinárodních festivalech měly špičkové přijetí a uspěly i v Austrálii a na Novém Zélandu u diváků.

Zmiňovali jsme alternativu s pozváním australské filmové nebo hudební persony. Je to podle tebe možnost a cesta, jak přilákat, i v našem regionu, více fanoušků australského filmu do festivalových kin? Nebo máte jiný recept a koncepci?

Markéta: Ano, cílem pro pátý ročník 2018 skutečně je přivézt filmařskou osobnost z Austrálie nebo Nového Zélandu. Před týdnem jsme podali grantovou žádost na příští rok a právě to je v ní uvedeno. Určitě se má smysl zaměřit na doprovodný program v podobě diskusí. Jak pro odborníky, tak pro širokou veřejnost. Uvažujeme i o spolupráci s filmovými školami.

Zkrátka, pokud si koncem týdne najdete čas navštívit nějaký film AKFF, nebudete trpět žádnou zásadnější dietou, naopak je připraveno celkem obsáhlé menu. Zcela nepochybně narazíte během konání festivalu i na Markétu, ve všech potřebných rolích a pozicích. Možná hned u vstupu, kde vám popřeje hezký večer k odtrhnutému lístku, na jevišti před projekcí mluvit k divákům nebo s dvojkou australského vína při družném hovoru s kterýmkoliv z vás, toho večera přítomných.

Závěrem si dovolím obecně zhodnotit kinematografii vznikající u protinožců. Geografická poloha obou ostrovních států významně přispěla k velmi originálnímu, specifickému a endemickému evolučnímu vývoji a to v podstatě ve všech směrech a formách života. I toho uměleckého. Uvidíte, jestli vám tenhle způsob psychického angažování diváka do role svědka s pocitem spolupachatele, přijde dostatečně emočně uspokojivý. Co se aussie a “kiwi” filmové produkce týče, je podle mého názoru přesně taková, jako místa kde vzniká a lidé, kteří ji vytváří. Rozmanitě různorodá. opravdová bez zbytečného balastu. Osobitost a svébytnost, národní hrdost a statečnost prokázanou v obou světových válkách minulého století, hrdost na svůj původ a příslušnost nebo osobitá originalita přizpůsobena všem situacím - nic z uvedeného většinou těmto příběhům nechybí. Stejně jako přímost, otevřenost, vytrvalost i trpělivost, získaná generacemi a přístupem k drsnému životu. Z mnoha filmů cítíte charakteristickou melancholií v často ponurých, depresivních a naturalisticky zpracovaných tématech. Neotřelé dramatizace, skutečné, dějem reálně vyvolané pocity, stupňované emoce leckdy až za hranici snesitelnosti.

Autor: Jan Raus | úterý 14.11.2017 11:11 | karma článku: 8.29 | přečteno: 327x

Další články blogera

Jan Raus

Lucidní snění po trase Praha - Byron Bay

Aussie & Kiwi Film Fest no. 4 xxx každoročně vracející se bumerang, přinášející filmová poselství od protinožců aneb Austrálie a Nový Zéland na plátnech kin Lucerna a Ponrepo xxx 16. - 22. 11. 2017

13.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 96 | Diskuse

Jan Raus

Polarita umění - definice výjimečnosti

Definovat polaritu dokážeme z mnoha hledisek, Z obecného jako vlastnost nějaké entity, která se po různou dobu, ovšem vždy vyhraněně, chová vůči svému přímému protikladu. Můžeme použít termín polarita nebo polarizace i v umění?

28.10.2017 v 3:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Jan Raus

A.bsolutně N. euvěřitelný O. braz Č. eské R. etardace

Sapere Aude - Quintus Horatius Flaccus. „Odvaž se vědět“, v přeneseném významu „Měj odvahu používat vlastní rozum." A český volič toto (typicky po svém) naplnil ...

22.10.2017 v 10:00 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 565 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.15 | Přečteno: 81 | Diskuse

Karel Sýkora

Exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

24.11.2017 v 5:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 |

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 1092 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 626

občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář při SN ČR, redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.