Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úklady a láska

30. 04. 2016 10:00:00
Schiller, klasika nad klasiku. Moc a zároveň bezmoc lásky svázané konvencemi doby i její majetnickou tváří, manipulace, nedůvěra, žárlivost, nenávist a smrt.

Jedna z celosvětově nejhranějších tragédií Úklady a láska, původně nazvaná Luisa Millerová (podle hlavní ženské hrdinky), měla v mannheimském divadle premiéru 15. dubna 1784. Plzeňská činohra má tento kus na programu již téměř půl roku, premiéra tohoto dramatu v režii slovenského režiséra Mariána Amslera úspěšně proběhla 12. prosince 2015, tedy téměř půl století od posledního uvedení na zdejších jevištích. Mnozí z vás byli, stejně jako já, na premiéře, nebo představení viděli, ale dost bude i vás, u kterých tomu tak není. A proč si v Máji, čase opojném, nenajít dostatečně romantický večer spojený s návštěvou představení „Úklady a láska“.

Reálné postavy a příběhy z historie najdeme na pozadí téměř všech slavných tragédií velké a většinou nenaplněné lásky. Nejinak je tomu i u Schillerova dramatu, které nabízí divákovi ztroskotání lásky měšťanské dívky a mladého šlechtice na intrikách tyranského a nemoralistického šlechtického dvora. Reálným předobrazem a impulsem pro vznik této hry byla údajně i noticka z tehdejších novin o sebevraždě dcery stuttgartského muzikanta Kritze a vévodského majora von Böller, jehož otec, prezident von Bölller, sňatku milenců nepřál.

Friedrich Schiller, souputník J. W. Goetha, je společně s Christophem Martinem WielandemaJohannem Gottfriedem von Herder považován za autora tzv. výmarské klasiky. Všichni čtyři se zasloužili o rozvoj jazykovědy a umění, jejich dílo mělo nesmírný vliv na myšlení, kulturu i politiku celého 19. století. Schiller čerpal své náměty spíše z historie a v podstatě navázal jak v motivech, tak ve formální výstavbě textů na antiku, nabízí však příběh s mnohem komplikovanějšími a modernějšími hrdiny. Mimo klasické formy tragédie spojovaly tvorbu tohoto období také osvícenské i romantické prvky. Při dodržení linie expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa pracuje Schiller dále velmi často se sociálními tématy, osobní svobodou, otázkou moci i s obavou z jejího snadného zneužití. V jeho dílech najdeme velké emoce, ušlechtilé ideály, čisté a upřímné city, prostě lidskou či mezilidskou etiku vůbec.

O autorovi

Johann Christoph Friedrich von Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v Marbach am Neckar a zemřel o necelých 46 let později 9. května 1805 ve Výmaru. Představovat německého spisovatele, básníka a dramatika patřícího k velikánům literatury považuji za nošení sov do Atén, nicméně zmiňme několik základních milníků jeho života. I ten byl pro něho inspirací. Již v mládí narazil ve svém životě na nesvobodu a zlovůli moci. Ačkoliv chtěl studovat teologii, musel na rozkaz vévody, u kterého sloužil jeho otec jako lékař, nastoupit do Karlsschule (vojenská akademie založená Karlem Eugenem, vévodou Württembergským ve Stuttgartu), kde prožil celé své mládí do jednadvaceti let. Tato zkušenost ho vedla k sepsání jeho veleúspěšné divadelní hry Loupežníci (Die Räuber) v roce 1781. Slavná přednáška Divadlo jako mravní instituce z roku 1784 zformulovala, jaké by mělo být poslání dramatického umění. Vycházel z autorských zkušeností s uvedením a přijetím svých her, z nichž třetí v pořadí bylo drama Úklady a láska. I v jeho dalších dramatických dílech nacházíme historická témata. Jako básník byl ovlivněn poměry na vojenské škole, takže i jeho poezie vyjadřuje osvícený přístup a touhu po svobodě, projevuje v ní naplno své city a pohrdá přežitými standardy a společenskými pravidly. Stal se profesorem pro světové dějiny na univerzitě v Jeně a také onemocněl tuberkulózou. Prožil i románek podobný tomu divadelnímu, když se v roce 1783 zamiloval šlechtičny Charlotty von Wolzongen, ovšem vztah ukončila její matka. Nakonec se v roce 1790 oženil s Charlotte von Lengefeld a roku 1802 byl povýšen do šlechtického stavu.

O historii

Friedrich Schiller byl neobyčejně plodným autorem klasických děl německé literatury, překládal z italštiny a angličtiny a podílel se na vydávání časopisů. Známe ho ovšem i jako autora textu Ódy na radost, současné hymny Evropské unie. Óda na radost, v němčině Ode an die Freude je původně báseň napsaná Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi. Její známější forma byla v upravené verzi zhudebněna dalším německým velikánem Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie.Mnohem méně známé jsou zhudebněné verze Franze Schuberta z roku 1815 nebo Petra Iljiče Čajkovského z roku 1865 a dalších.

O představení

Scéna představení inscenace ve starém divadle nabízí divákovi svou účelovou jednoduchostí možnost soustředit se na děj příběhu a skvělé herecké výkony. Rozporuplně nejednoznačný Ferdinand, jehož láska k chudé měšťanské dívce Luise je také projevem osobní revolty proti panovačnému otci, je rozhodně role, jejíž obsazení bývá alfou omegou celého představení. Ondřej Rychlý, syn herce a baviče Petra Rychlého, byla volba, které nebude muset nikdo litovat. Opojen láskou, vláčen zájmy a bezskrupulózními intrikami svého otce, ničen společenskými konvencemi a sžírán žárlivostí až k nenávisti – tyhle všechny polohy postava má a divák jim věří. Premiér von Walter, v podání tradičně démonického Martina Stránského, se ovšem na synovy city neohlíží, rozhodne se ho tvrdě přivést k rozumu vynuceným a vykalkulovaným sňatkem s Lady Milfordovou, nešťastnou ženu plnou nenaplněných tužeb. Tuto roli svěřil režisér Zuzaně Ščerbanové, tajemníka Wurma s projevem sobě vlastním představuje Jan Maléř. Luisa si na rozdíl od Ferdinanda hloubku společenské propasti, která milence navzájem dělí, uvědomuje mnohem realističtěji a v podání Kláry Krejsové o tom nepochybujete.

Poněkud méně výrazněji působí Miroslav Krejsa v roli Luisina otce Millera a Antonín Procházka v tragikomické postavě Von Kalba.

To ovšem nic neubírá na strhující podívané o pomíjivosti absolutní lásky, kdy triumfovat nad světem mocenských intrik mohou nakonec naivní a bezbranní mladí lidé v příliš dospělém a prohnilém světě jen svou smrtí.

Povrchnost, přetvářka, lakomství, korupce, touha po moci, slepá loajalita – to vše Schiller pranýřuje v tomto představení. A nutno si přiznat, že při tomto výčtu je hra jednoznačně nadčasová. Naposledy byly Úklady a láska uvedeny v plzeňském činoherním souboru v roce 1967. Věřím, že tohle představení si svého diváka najde a vydrží na repertoáru co možná nejdéle.

O tvůrc(č)ích

Slovenský režisér Marián Amsler vystudoval režii na bratislavské VŠMU a dnes již působí i jako pedagog. Prošel spoustou regionálních divadel, ovšem jeho nejvýznamnější působiště bylo zcela určitě brněnské HaDivadlo. K nastudování Schillerovy klasiky v DJKT a svému plzeňskému působení uvedl: „Máme skvělé obsazení. Dokonce si myslím, že herci jsou tou prací v dobrém slova smyslu nadšeni. Jsou tady dvě krásná divadla a já doufám, že to, co do své práce vložíme, se nám pak z hlediště vrátí. To, co se už dneska pomalu vytrácí, v tom Schillerovi ještě je."

O reprízách

Reprízy a tudíž možnost toto představení zhlédnout na vlastní oči najdete na webu DJKT v Plzni.

Nejbližší termíny: 5 / 18. 5. 2016

O známkování

Splnění zadaného téma: 1

Dynamika představení: 2

Akce: 1-

Herecké výkony: 1

Hudba: 1

Scéna a kostýmy: 1-

Sociální a divadelní interakce: 2

Zapojení netradičních prvků: 1

Premiéře lze téměř vždy něco vytknout a ani Schillerově klasice v podání činohry DJKT se drobné chybičky nebo slabší momenty v představení nevyhnuly. Ovšem v kontextu a pro kvalitu celého představení to byly věci, které s přibývajícím časem zmizí a lze předpokládat, že je po téměř dvou desítkách repríz již neobjevíte. Jak psal sám Schiller - Čas poradí. Jen klidně vyčkejte! Musíme věřit okamžiku. Představení se může opřít o tradičně kvalitní herecké výkony a zajímavou scénickou hudbu. Uchopení klasiky německého dramatu Mariánem Amslerem je na inscenaci patrné a myslím, že velmi srozumitelně nabízí Schillerův text dnešnímu divákovi. Ten plzeňský si na návrat tohoto kusu do repertoáru musel počkat téměř půl století, takže vy ostatní neváhejte a rozhodně zbytečně nečekejte. Návštěvy tohoto představení rozhodně nebudete litovat.

Mám-li této premiéře vystavit vysvědčení podle nastaveného modelu, potom by vypadalo takto:

Friedrich Schiller – Úklady a láska

Divadlo J. K. Tyla v Plzni; premiéra 12. 12. 2015

Představení: Prospěl velmi dobře

Autor: Jan Raus | sobota 30.4.2016 10:00 | karma článku: 11.79 | přečteno: 222x

Další články blogera

Jan Raus

Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent

Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.

14.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 327 | Diskuse

Jan Raus

Lucidní snění po trase Praha - Byron Bay

Aussie & Kiwi Film Fest no. 4 xxx každoročně vracející se bumerang, přinášející filmová poselství od protinožců aneb Austrálie a Nový Zéland na plátnech kin Lucerna a Ponrepo xxx 16. - 22. 11. 2017

13.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 96 | Diskuse

Jan Raus

Polarita umění - definice výjimečnosti

Definovat polaritu dokážeme z mnoha hledisek, Z obecného jako vlastnost nějaké entity, která se po různou dobu, ovšem vždy vyhraněně, chová vůči svému přímému protikladu. Můžeme použít termín polarita nebo polarizace i v umění?

28.10.2017 v 3:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Jan Raus

A.bsolutně N. euvěřitelný O. braz Č. eské R. etardace

Sapere Aude - Quintus Horatius Flaccus. „Odvaž se vědět“, v přeneseném významu „Měj odvahu používat vlastní rozum." A český volič toto (typicky po svém) naplnil ...

22.10.2017 v 10:00 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 565 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 80 | Diskuse

Karel Sýkora

Exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

24.11.2017 v 5:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 |

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 1089 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 626

občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář při SN ČR, redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.