TrutnOFF Open Air, přehlídka s tradicí, pohnutou historií i současností, se i letos uskuteční v tradičním termínu 18. - 21. srpna a podle Martina Věcheta bude pestrou oslavou věnovanou nedožitým osmdesátinám Václava Havla
Loňský odjezd na v posledních letech pravidelnou podkrkonošskou taškařici s názvem TrutnOff Music Open Air festival jsem si zpestřil telefonní účastí coby diskutující (společně s kolegou – moderátorem Rádia Wave Jonášem Zbořilem) v pořadu Českého rozhlasu Plus Radiofórum na téma: Jaké hudební festivaly navštěvujete a co si myslíte o vývoji festivalové scény u nás? Příhodné téma k tomuto období. Vždyť právě v tento čas se rapidně zvyšuje marketingové úsilí pořadatelů festivalů po celé republice. A co čeká každého, kdo se rozhodne nějaký festival navštívit, to ukáže až letošní léto.
V podstatě jakýkoliv festival lze dnes vnímat jako produkt pro určitou a pokud možno co nejpočetnější skupinu návštěvníků. Akce typu např.HRADY.cz představují z 99% mainstreamovou nabídku = standardní sázku na „osvědčená“ jména jako Divokej Bill, Chinaski, Tomáš Klus, No Name a další český a slovenský „šoubyznys“. Téměř žádná inovace. jen produkt na vydělávání peněz, který opravdu nedává příliš prostoru pro nové tváře a vlastně ani pro zajímavá zahraniční jména. Byť letos přeci jen registrujeme v menší míře kapely Nebe nebo Poletíme?. Na podobné „taháky“ lákají své návštěvníky i další,české festivaly. Každoroční rotace stejných interpretů, i na více akcích v jeden den, jen potvrzuje, že nejspíš chybí dramaturgům odvaha či píle. Nebo spíše nutnost z důvodu nenáročnosti českého posluchače. Když má produkt své konzumenty, nebývá v našich končinách mnoho důvodů ke změnám. Má to samozřejmě i další „efekt“, jako muzikant vím, co tohle obnáší a otevřeně říkám, že nevěřím nikomu, že „dá třikrát vole stejně dobrej set, kámo..“
Festivalová mapa se léty ustálila, byť některé, donedávna tradiční štace, zmizely ze světa a jiné či nové lokality se nečekaně etablovaly. ROCK FOR PEOPLE jsem naposledy osobně navštívil v parném létě 2006, kdy se dnes asi nejvěhlasnější festival v Čechách naposledy konal v příjemném areálu v Českém Brodě, se jmény jako Manu Chao & Radio Bemba Sound System, Fun Lovin´ Criminals, Agnostic Front, Madball, New York Ska Jazz Ensemble nebo Mattafix. Má antipatie ke hradeckému „festivalovému parku“ i letos mou účast vylučuje, takže si The Offspring, Massive Attack nebo mé velmi oblíbené Enter Shikari poslechnu jindy a jinde. Z festivalů, které lze řadit k oné dlouholeté české špičce, zmíním COLORS OF OSTRAVA – jeden z nejlepších a koncepčně připravených festivalů v atraktivním a různorodém městském prostředí, kde se mimo hudby etablovaly i další umělecké směry. Letos jsou headlinerem Underworld, legenda elektronické scény, mým tipem potom Thievery Corporation, americké duo Rob Garza a Eric Hilton a jejich proslulé downtempo vzdávající poctu brazilské bossa nova, acid jazzu a dubu. A pojďme krátce pochválit menší a žánrové festivaly. Tam se shledáváme s jasně vytyčenou koncepcí a snahou zajistit českému posluchači ta nejzvučnější jména v daném stylu hudby. Zcela bez nějakého zásadnějšího povšimnutí dlouhodobě úspěšně probíhá dnes již kultovní a multižánrový festival ROCK FOR CHURCHIL. MIGHTY SOUNDS - co jméno, to světový pojem v punku, ve ska nebo hardcore. Podobnou prvotřídní sortu nabízí tradičně „PODPÁRA“ , vizovický MASTERS OF ROCK nebo BRUTAL ASSAULT. I další menšinové žánry na menších festivalech stále hledají a objevují nová jména, což z nich dělá zajímavá hudební setkání a otevírá dveře i dalším.
Ale zpět k Trutnovu. I tenhle festival je produkt. Festival byl od počátku spojen s některými jmény československého undergroundu a disentu, především pak se jménem dramatika a prvního českého prezidenta Václava Havla (který se několika ročníků osobně zúčastnil) a z tohoto odkazu těží dodnes. V posledních letech festival finančně podporuje český miliardář, podnikatel a investor Zdeněk Bakala, což umožnilo uskutečnit vystoupení kapel, jejichž honoráře se pohybují v šestimístných a vyšších hodnotách. Ovšem díky stálému místu konání, přiměřeně ucelené dramaturgii s novými jmény i zvučnými pojmy a s poněkud odlišnou finanční a marketingovou strategii je Trutnoff“ snad jiný. A jiný snad i zůstane.„Fotr všech fesťáků“ nebo „tak trochu jiný festival“ jsou nejčastěji používané přídomky této dnes už „kultovní“ akce. Její prazačátky spadají někam do roku 1984 a jehož první ročník uvádí Martin Věchet do roku 1987, kdy měl proběhnout v nedalekém Volanově „festival nezávislé kultury“, který tehdy ovšem rozprášila StB. Ovšem skutečně první ročník trutnovského festivalu, který splnil základní podmínku, kterou na hudební akci bývá hudba, datujeme v létě 1990. Poprvé jsem trutnovské Bojiště navštívil v roce 1993. Během již tehdy dvoudenní akce zahrálo skoro 40 kapel a to i ze zahraničí – jen letmo Mögel (Švédsko), W. W. Becket and Psycho Surgeons (Anglie), In 2 Deep (Rakousko), z českých například David Koller, Umělá Hmota, Psí vojáci, Žlutý pes, Jolly Joker, Ivan Hlas, V. Mišík and ETC.. a další.
Odjel jsem naprosto spokojen a s rozhodnutím, že se sem budu pravidelně vracet. Tuto tradici jsem sice nemohl dodržet každý rok, ale během 22 let jsem loni zavítal do areálu po čtrnácté. Během těch předchozích třinácti pohodových prodloužených srpnových víkendů jsem na zdejších podiích viděl a slyšel kapely a interprety jako Faith No More, Reef, Fear Factory, Suicidal Tendencies, Clawfinger, Living Color, Kiling Joke, Primal Scream, Manic Street Preachers, Iggyho Pop a Stooges, Korn, Patti Smith nebo naposledy The Prodigy. Výčet dalších jmen, včetně českých kapel a interpretů by byl za ta léta víc než dlouhý, ale pokud bych měl celou hudební (a doprovodnou) dramaturgii vyjádřit krátce – slovo multižánrový by tam nechybělo, stejně jako nejlevnější. Samozřejmě v poměru výkon-cena.
I přes nevypočitatelné krkonošské ovzduší a problémy s pozemky vedle areálu, kde je počítáno s průmyslovou zónou, se festival stále koná v útulném, jasně „čitelném“ prostředí, kde se dokáže orientovat i malé dítě. Další plus pro návštěvníky i pořadatele, kteří nemají „ambice“ přesunout akci za vidinou většího zisku někam na letiště. Obyvatelé Trutnova s festivalem v životě jejich města počítají, ostatně ekonomický potenciál 14 tisíc návštěvníků festivalu jistě pocítí a ocení minimálně prodejci a poskytovatelé služeb.
Několika generační publikum, které se sem stále rádo vrací je ten nejlepší marketing a v podstatě konstantní návštěvnost festivalu v posledních několika letech to jen potvrzuje. Festival není přecpán reklamou, stage se nejmenují T-mobile ani Gambrinus a rozhodně zde nenajdete nic, co by sem nepatřilo. Patří jsem hnutí Hare Krishna, stánky různých aktivit a neziskovek, knihovny, čajovny, ale i léty „prověřený“ market. Stejně tak tomuto festivalu lze přičíst k dobru, že se zde nedějí zbytečné a násilné incidenty, nemusíte platit parkování ani stanové městečko a ze svými oblíbenými muzikanty se spíš potkáte u baru nebo ve frontě na WC než v mix visitors zone na 15 minut po vystoupení.
O vtipné příběhy, zaběhnuté rituály nebo milá setkání nebývá v Trutnově nouze, pojďme ovšem rovnou k mému malému a subjektivnímu hudebnímu ohlédnutí za loňským ročníkem. A začnu netradičně od konce. Jasným headlinerem byla elektronická legenda The Prodigy. Myslím, že i na Bojišti pánové Liam Howlett, Keith Flint a Maxim ukázali, že ani po čtvrtstoletí nepatří se svou směsí rave, hardcore, techna s alternativně rockovými, breakbeaty a punkovými elementy do starého železa. Kapela vystoupila poněkud netradičně jako poslední a skončila na čas před nedělní půlnocí. Nedělní večer odpálili britští The Subways, kteří se do Trutnova vrátili po sedmi letech se stejnou energií a groovem a skvěle tak navázali na silně obsazené nedělní odpoledne a podvečer, ve kterém jsem stihl uronit slzičku u Mňágy a Ždorp, uvolnit se při koncertě Skyline nebo si zahopsat na skvělý set Fast Food Orchestra. A to jsem s klidem vynechal Krucipüsk, Jiřího Schmitzera nebo Sto zvířat.
Neděle byla celkově a hudebně „nejvýživnějším“ festivalovým dnem. Ale i v předchozích dnech nabízel program zajímavá jména. V sobotu se zraky návštěvníků upíraly převážně k francouzské new metalové partě Gojira, která úzce spolupracuje na záchraně mořských živočichů s organizací Sea Shepherd Conservation Society. Byť francouzské tradice v tomto žánru nesahají nijak hluboko do historie, poměrně originální Francouzi „rozstříleli“ amfiteátr letního kina metalovou smrští, kterou bezchybně, na dva „kopáky“, řídil Mario Duplantier. Druhým velkým jménem sobotního soaré byla americká punk-popová kapela z Floridy New Found Glory. Fungují beze změny od roku 1997, vydali osm desek a ve světě jsou považováni za jednu z kapel, které na počátku milénia pevně definovaly pojmy pop punkové americké vlny. V ČR ovšem nikdy nehráli, takže si na Trutnově odbyli celkem zdařilou a příjemnou premiéru. Koncerty stálic zdejších scén jsem podělil mezi Tonyho Ducháčka & Garage a Ondřeje Havelku & His Melody Makers. Vzhledem k mému sobotnímu line upu Locomotive, Jana Hrubinská Trio, Vladivojna La Chia, Konflikt, Hentai Corporation a Plastic People of the Universe na dalších dvou scénách to ani nešlo jinak.
Pokud jste přijeli s dostatečným časovým předstihem ve čtvrtek (a dříve) nebo jste to po obědě „půlnuli“, potom jste mohli páteční večírek v Trutnově (jako já a spousta dalších) odstartovat s S.P.S, Atari Terrror, Medvěd 009 a Portless, které vhodně doplnila na hlavní scéně pohodová a klidnější vystoupení Wabiho Daňka, Dana Bárty nebo Čechomoru. Pátečním zahraničním hostem festivalu bylo možná největší překvapení, ukrajinští Kozak System. Na východní a balkánské motivy naroubovala pětice výborných muzikantů rify ska, reggea nebo punku s velmi angažovanými ukrajinskými texty, takže lze říci, že i Ukrajina má své Irie Revoltes. O problémech současné Ukrajiny včetně anexe jejího území mluvili hudebníci i s účastníky diskuse na toto téma odpoledne, večer potom ukázali, že umí i skvěle hrát a bavit lidi.
A úplným závěrem je krátce ke čtvrtku. Ten leckdy nabízí zajímavé jméno nebo zahraniční hvězdu a nejednoho účastníka již v průběhu let neúčast vytrestala a naučila jezdit na festival v tento den. Loňský čtvrtek ovšem nebyl tím zásadním festivalovým dnem. Vladimír Mišík s ETC nevystoupil (nahradil ho Karel Kahovec, pěvecká hvězda 60. let pokračující po smrti Petra Nováka se skupinou George & Beatovens v koncertní činnosti), Monkey Business s léty trochu ztrácejí glanc a nápady a americký hudebník židovského původu Matisyahu je spíš klubová záležitost než vrchol letního festivalu. Takže za skutečný vrchol prvního dne lze považovat zahajovací set celého festivalu v podání sokolovských bardů Boron, kteří zde pravidelně hrají v neděli v 9:00 už léta a noční jam session muzikantů z Kozak System a romské kapely Terne Čhave.
TrutnOff 2016 Rulez!!!
