DJKT: Johann Christoph Friedrich von Schiller - Úklady a láska

30. 04. 2016 10:00:00
Schiller, klasika nad klasiku. Moc a zároveň bezmoc lásky svázané konvencemi doby i její majetnickou tváří, manipulace, nedůvěra, žárlivost, nenávist a smrt.

Jedna z celosvětově nejhranějších tragédií Úklady a láska, původně nazvaná Luisa Millerová (podle hlavní ženské hrdinky), měla v mannheimském divadle premiéru 15. dubna 1784. Plzeňská činohra má tento kus na programu již téměř půl roku, premiéra tohoto dramatu v režii slovenského režiséra Mariána Amslera úspěšně proběhla 12. prosince 2015, tedy téměř půl století od posledního uvedení na zdejších jevištích. Mnozí z vás byli, stejně jako já, na premiéře, nebo představení viděli, ale dost bude i vás, u kterých tomu tak není. A proč si v Máji, čase opojném, nenajít dostatečně romantický večer spojený s návštěvou představení „Úklady a láska“.

Reálné postavy a příběhy z historie najdeme na pozadí téměř všech slavných tragédií velké a většinou nenaplněné lásky. Nejinak je tomu i u Schillerova dramatu, které nabízí divákovi ztroskotání lásky měšťanské dívky a mladého šlechtice na intrikách tyranského a nemoralistického šlechtického dvora. Reálným předobrazem a impulsem pro vznik této hry byla údajně i noticka z tehdejších novin o sebevraždě dcery stuttgartského muzikanta Kritze a vévodského majora von Böller, jehož otec, prezident von Bölller, sňatku milenců nepřál.

Friedrich Schiller, souputník J. W. Goetha, je společně s Christophem Martinem WielandemaJohannem Gottfriedem von Herder považován za autora tzv. výmarské klasiky. Všichni čtyři se zasloužili o rozvoj jazykovědy a umění, jejich dílo mělo nesmírný vliv na myšlení, kulturu i politiku celého 19. století. Schiller čerpal své náměty spíše z historie a v podstatě navázal jak v motivech, tak ve formální výstavbě textů na antiku, nabízí však příběh s mnohem komplikovanějšími a modernějšími hrdiny. Mimo klasické formy tragédie spojovaly tvorbu tohoto období také osvícenské i romantické prvky. Při dodržení linie expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa pracuje Schiller dále velmi často se sociálními tématy, osobní svobodou, otázkou moci i s obavou z jejího snadného zneužití. V jeho dílech najdeme velké emoce, ušlechtilé ideály, čisté a upřímné city, prostě lidskou či mezilidskou etiku vůbec.

O autorovi

Johann Christoph Friedrich von Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v Marbach am Neckar a zemřel o necelých 46 let později 9. května 1805 ve Výmaru. Představovat německého spisovatele, básníka a dramatika patřícího k velikánům literatury považuji za nošení sov do Atén, nicméně zmiňme několik základních milníků jeho života. I ten byl pro něho inspirací. Již v mládí narazil ve svém životě na nesvobodu a zlovůli moci. Ačkoliv chtěl studovat teologii, musel na rozkaz vévody, u kterého sloužil jeho otec jako lékař, nastoupit do Karlsschule (vojenská akademie založená Karlem Eugenem, vévodou Württembergským ve Stuttgartu), kde prožil celé své mládí do jednadvaceti let. Tato zkušenost ho vedla k sepsání jeho veleúspěšné divadelní hry Loupežníci (Die Räuber) v roce 1781. Slavná přednáška Divadlo jako mravní instituce z roku 1784 zformulovala, jaké by mělo být poslání dramatického umění. Vycházel z autorských zkušeností s uvedením a přijetím svých her, z nichž třetí v pořadí bylo drama Úklady a láska. I v jeho dalších dramatických dílech nacházíme historická témata. Jako básník byl ovlivněn poměry na vojenské škole, takže i jeho poezie vyjadřuje osvícený přístup a touhu po svobodě, projevuje v ní naplno své city a pohrdá přežitými standardy a společenskými pravidly. Stal se profesorem pro světové dějiny na univerzitě v Jeně a také onemocněl tuberkulózou. Prožil i románek podobný tomu divadelnímu, když se v roce 1783 zamiloval šlechtičny Charlotty von Wolzongen, ovšem vztah ukončila její matka. Nakonec se v roce 1790 oženil s Charlotte von Lengefeld a roku 1802 byl povýšen do šlechtického stavu.

O historii

Friedrich Schiller byl neobyčejně plodným autorem klasických děl německé literatury, překládal z italštiny a angličtiny a podílel se na vydávání časopisů. Známe ho ovšem i jako autora textu Ódy na radost, současné hymny Evropské unie. Óda na radost, v němčině Ode an die Freude je původně báseň napsaná Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi. Její známější forma byla v upravené verzi zhudebněna dalším německým velikánem Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie.Mnohem méně známé jsou zhudebněné verze Franze Schuberta z roku 1815 nebo Petra Iljiče Čajkovského z roku 1865 a dalších.

O představení

Scéna představení inscenace ve starém divadle nabízí divákovi svou účelovou jednoduchostí možnost soustředit se na děj příběhu a skvělé herecké výkony. Rozporuplně nejednoznačný Ferdinand, jehož láska k chudé měšťanské dívce Luise je také projevem osobní revolty proti panovačnému otci, je rozhodně role, jejíž obsazení bývá alfou omegou celého představení. Ondřej Rychlý, syn herce a baviče Petra Rychlého, byla volba, které nebude muset nikdo litovat. Opojen láskou, vláčen zájmy a bezskrupulózními intrikami svého otce, ničen společenskými konvencemi a sžírán žárlivostí až k nenávisti – tyhle všechny polohy postava má a divák jim věří. Premiér von Walter, v podání tradičně démonického Martina Stránského, se ovšem na synovy city neohlíží, rozhodne se ho tvrdě přivést k rozumu vynuceným a vykalkulovaným sňatkem s Lady Milfordovou, nešťastnou ženu plnou nenaplněných tužeb. Tuto roli svěřil režisér Zuzaně Ščerbanové, tajemníka Wurma s projevem sobě vlastním představuje Jan Maléř. Luisa si na rozdíl od Ferdinanda hloubku společenské propasti, která milence navzájem dělí, uvědomuje mnohem realističtěji a v podání Kláry Krejsové o tom nepochybujete.

Poněkud méně výrazněji působí Miroslav Krejsa v roli Luisina otce Millera a Antonín Procházka v tragikomické postavě Von Kalba.

To ovšem nic neubírá na strhující podívané o pomíjivosti absolutní lásky, kdy triumfovat nad světem mocenských intrik mohou nakonec naivní a bezbranní mladí lidé v příliš dospělém a prohnilém světě jen svou smrtí.

Povrchnost, přetvářka, lakomství, korupce, touha po moci, slepá loajalita – to vše Schiller pranýřuje v tomto představení. A nutno si přiznat, že při tomto výčtu je hra jednoznačně nadčasová. Naposledy byly Úklady a láska uvedeny v plzeňském činoherním souboru v roce 1967. Věřím, že tohle představení si svého diváka najde a vydrží na repertoáru co možná nejdéle.

O tvůrc(č)ích

Slovenský režisér Marián Amsler vystudoval režii na bratislavské VŠMU a dnes již působí i jako pedagog. Prošel spoustou regionálních divadel, ovšem jeho nejvýznamnější působiště bylo zcela určitě brněnské HaDivadlo. K nastudování Schillerovy klasiky v DJKT a svému plzeňskému působení uvedl: „Máme skvělé obsazení. Dokonce si myslím, že herci jsou tou prací v dobrém slova smyslu nadšeni. Jsou tady dvě krásná divadla a já doufám, že to, co do své práce vložíme, se nám pak z hlediště vrátí. To, co se už dneska pomalu vytrácí, v tom Schillerovi ještě je."

O reprízách

Reprízy a tudíž možnost toto představení zhlédnout na vlastní oči najdete na webu DJKT v Plzni.

Nejbližší termíny: 5 / 18. 5. 2016

O známkování

Splnění zadaného téma: 1

Dynamika představení: 2

Akce: 1-

Herecké výkony: 1

Hudba: 1

Scéna a kostýmy: 1-

Sociální a divadelní interakce: 2

Zapojení netradičních prvků: 1

Premiéře lze téměř vždy něco vytknout a ani Schillerově klasice v podání činohry DJKT se drobné chybičky nebo slabší momenty v představení nevyhnuly. Ovšem v kontextu a pro kvalitu celého představení to byly věci, které s přibývajícím časem zmizí a lze předpokládat, že je po téměř dvou desítkách repríz již neobjevíte. Jak psal sám Schiller - Čas poradí. Jen klidně vyčkejte! Musíme věřit okamžiku. Představení se může opřít o tradičně kvalitní herecké výkony a zajímavou scénickou hudbu. Uchopení klasiky německého dramatu Mariánem Amslerem je na inscenaci patrné a myslím, že velmi srozumitelně nabízí Schillerův text dnešnímu divákovi. Ten plzeňský si na návrat tohoto kusu do repertoáru musel počkat téměř půl století, takže vy ostatní neváhejte a rozhodně zbytečně nečekejte. Návštěvy tohoto představení rozhodně nebudete litovat.

Mám-li této premiéře vystavit vysvědčení podle nastaveného modelu, potom by vypadalo takto:

Friedrich Schiller – Úklady a láska

Divadlo J. K. Tyla v Plzni; premiéra 12. 12. 2015

Představení: Prospěl velmi dobře

Autor: Jan Raus | sobota 30.4.2016 10:00 | karma článku: 25.17 | přečteno: 1013x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.14 | Přečteno: 224 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 310 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2037

občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář, ext.redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě 2015, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...