Malá vodní elektrárna s velkými otazníky

Strakonice, řeka Otava, Pětikolský jez, elektrárna. Malá vodní elektrárna. Malá elektrárna, ovšem velké otazníky a dohady. Rozporuplná rozhodnutí příslušných úřadů, energetická lobby. A petice. Několik důvodů pro následující text.

To, co v nedávné minulosti rozvířilo poklidnou hladinu zimní Otavy a i momentálně hýbe veřejným míněním v okresním městě na soutoku Volyňky a Otavy, není primárně odpor k vodní elektrárně na Otavě jako takové. Coby přírodní, obnovitelný a ekologicky šetrný zdroj pro výrobu elektrické energie může být vnímána občany pravděpodobně pozitivně. Tím, co signatářům petice tzv. leží v žaludku, je skutečnost, že připravovaný a nepříliš "průhledný" projekt pro realizaci MVE na Pětikolském jezu počítá s variantou na pravém břehu řeky. Tedy v přímé blízkosti strakonického hradu, národní kulturní památky, s výraznější změnou do vizuálního pohledu na hrad i rázu klidové zóny, která tu momentálně existuje. Velmi pravděpodobně by zásah do říčního toku znamenal snížení hladiny řeky a prokazatelný dopad na vodní faunu a flóru. Zároveň je zakázka prokazatelně propojena s bývalými hospodářskými a bezpečnostními kádry a městu, či jeho občanům, její realizace nepřináší nic. Negativní dopad pro tradiční vodáckou turistiku na Otavě lze přičíst zcela nepochybně.To vyvolalo mezi občany jisté obavy, které do dnešního dne vyjádřilo na 2 000 obyvatel podpisem veřejné petice proti navrhované variantě MVE na pravém břehu řeky. Vyjádření tiskového mluvčího Povodí Vltavy, ing. Hugo Roldána, se nepovedlo místnímu tisku získat. Do 1.4. měla firma Landreal dodat městu doplňující materiály, což se podle mých informací zatím nestalo. Tím je celý proces prozatím pozastaven, druhá strana má lhůtu na odvolání.

Více podrobností a detailů o občanské aktivitě směřující proti tomuto záměru mi sdělil jeden z iniciátorů petice, Pavla Maradová:

„Poté co média informovala o tom, že se na zasedání zastupitelstva probírala zpráva o žádosti na povolení k výstavbě malé vodní elektrárny u strakonického hradu začal se tento záměr veřejně probírat. Lidé i odborníci z řad většiny architektů, stavitelů a ekologů, kteří znají Strakonice nebo zde vyrůstali, se začali veřejně vyjadřovat o elektrárně jako o nesmyslném projektu, který snad nemůže být brán vážně. Následně zaznělo z radnice prohlášení, že sice se záměrem nesouhlasí, ale také nemůže proti tomu nic dělat. Některá povolení či výjimky měla firma Landreal již v předstihu schválené krajem. Bylo třeba rychle jednat. Z tohoto důvodu jsem iniciovala petici proti výstavbě MVE, kterou během tří týdnů podepsalo téměř 2000 lidí. Znění petice bylo předáno zástupcům již jmenované zprostředkovatelské firmy, která pro investora MVE zařizuje potřebné dokumenty. Při setkání se zástupci firmy mě bylo na počátku schůzky přislíbeno, že odpoví na mé dotazy. Neodpověděli ani na jeden z podstatných dotazů. Bohužel nemá petice v naší zemi a tudíž ani veřejné mínění, velkou váhu nebo spíše žádnou. Může posloužit i jako zástěrka, aby se neřeklo, že jsme neučinili dost. Názor tolika lidí nám ale dává možnost tyto názorově sjednocené odpůrce MVE zastupovat při jednáních a toho také hodláme využít. A již využíváme. Během podepisování petice jsme zjistili další znepokojivá fakta, která by negativně ovlivnila řeku Otavu, její okolí a dehonestovala by historický objekt strakonického hradu. Na tom je zajímavé, že předběžné vyjádření krajských památkářů je kladné. Těch, kterým vadí i maličkosti, nyní nevadí technická stavba u gotické památky. Zvláštní také je i fakt, že v územním plánu města není v souvislosti s vodní plochou řeky Otavy povolena výroba. Jak je tedy možné, že se této podstatné drobnosti žádný úředník nevšiml? Ostatní obce, kde vodní elektrárny fungují mají v územním plánu výrobu povolenou. Pokud tedy záměr investora není v souladu s územním plánem města, neexistuje, aby byla stavba povolena. Územní plán dává zástupcům města dost podstatný prostředek na zamítnutí MVE. Proč tedy nadále trvá nebezpečí, že se stavba, jenž prokazatelně poškodí životní prostředí, přestože se tváří jako ekologická, může dostat zelenou? Na to zatím nemám odpověď. Věřím, že ji dostanu od příslušných úředníků za všechny lidi, kteří petici podepsali. Všichni, kdo petici podepsali, si mohou být jisti, že využijeme všechny dostupné prostředky k zastavení výstavby. Touto cestou chci požádat všechny odpůrce MVE, aby se iniciativně do protestu zapojili a v případě, že mohou jakýmkoli způsobem pomoci, aby mne kontaktovali. Boj totiž pokračuje“.

V rozporu s dřívější studií státního podniku Povodí Vltavy a zpracováním prvního projektu výstavby MVE v místě zaniklého Pětikolského mlýna, ze kterých vyplývá levá strana břehu coby ono optimální řešení pro výstavbu MVE, leží na stolech v posledních týdnech zcela jiný projekt. Projekt situovaný na opačný břeh, neobsahující rybí bypas, realizovaný pouze na pozemcích Povodí Vltavy a s ne zcela čitelným pozadím ohledně realizace i provozovatele.

Jaký je postoj současné vedení města k danému problému, kterým se již zabývala i minulá radnice již v roce 2014, mi ochotně nastínil současný starosta Břetislav Hrdlička:

„Vedení města nesouhlasí s vybudováním MVE, obavy plynou z toho, že nemáme žádnou studii, která by prokázala dostatek vody pro všechny současné odběratele - teplárnu, pivovar, rybí útulek), navíc potřebný přepad přes jez, což činí minimálně 1,5 m3. Elektrárna vyžaduje jen pro sebe až 12m3, přitom řekou teklo v posledních letech po dobu několika měsíců jen 3,5m3 celkem. Dále neznáme vliv na hrad - kulturní památku a na životní prostředí a oddychovou zónu Podskalí. Proto máme obavy, které lze shrnout v základních deseti důvodech.

1) Teplárna jako centrální dodavatel páry a teplé vody nebude mít dostatek vody na výrobu a přenos tepla.

2) Jez se změní v přehradu, která zásadně změní vzhled a funkčnost centrální rekreační zóny Podskalí - nad přehradou možné zachytávání pevných předmětů a prachových částic, možné silné znečištění hladiny.

3) Pod jezem se vlivem proudu budou na levé straně tvořit nánosy, naplaveniny a ulpívat tu budou zbytky uhnívajících organizmů.

4) MVE bude mít zhoubný vliv na faunu - úhyn úhořů a dalších živočichů, rybí útulek může mít nedostatek vody.

5) MVE negativně ovlivní cestovní ruch - vodáci budou vystupovat do špinavé usazeniny nebo přenášet lodě několik set metrů.

6) MVE bude mít negativní dopad na a klidovou zónu - vzhled řeky může být až odpudivý, nad jezem se již nebude možné koupat, cestou do hradu, letního kina, knihovny či muzea budou lidé chodit přes špinavou řeku.

7) MVE ohrozí národní kulturní památku - stavba elektrárny je plánována několik centimetrů od strakonického hradu - zemní hloubkové práce mohou narušit statiku historické stavby (a konečně i pilířů jezu).

8) Vzhled stavby (stavba v prostředí hradu, výška nadzemní konstrukce MVE cca 4m) silně ruší výhled na kulturní památku a její prostředí.

9) Vyschne hradní studna

10) Se budou částečně bourat dotovaná protipovodňová opatření - v tomto případě neplatí udržitelnost projektu ?

Proto trváme na  vypracování studie, která by pravdivě řekla, jak bude řeka a okolí vypadat v případě výstavby a provozu MVE. Vycházíme z faktu, že pokud je odběr elektrárny vyšší, než je v řece vody, něco je špatně, a odnesou to jen a jen Strakonice a jejich obyvatelé".

Voda nad jezem

Řeka Otava vzniká soutokem řek Křemelné a Vydry na Šumavě u Čeňkovy pily a do konce 19. století bývala srdcem a osou prastarého Prácheňského kraje. Celková délka toku je 113 km a plocha povodí činí přibližně 3788 km2. V horní části se jedná o vodnatější podhorský tok s poměrně vysokým spádem vhodným k vodáckému využití, v dolní části pod Strakonicemi k Písku je řeka meandrujícím nížinným tokem. Poměrně dlouhé úseky byly v minulosti nevhodně upraveny a řada meandrů byla tak od hlavního toku odstavena. Otava byla  ve své historii dopravní tepnou, takže se na jejím toku nachází řada měst, sídel, mlýnů a tedy i jezů. Vzhledem k voroplavbě byla většina jezů vybavena vorovou propustí. Stojíte-li na lávce spojující areál strakonického hradu s druhým břehem řeky Otavy, nacházíte se několik metrů od jezu, který nese název Pětikolský. 2,9m vysoký stavitelný jez s válcovými hradly přehrazuje řeku dvěma poli, která jsou široká každé 30m, celková délka jezu činí 61,2m se spádem 3m. Jeho správce, Povodí Vltavy, státní podnik, uvádí ve svém přehledu příčných překážek následující údaje:

Identifikační značka – 200058345, Název – Pětikolský, Řeka - Otava , Říční kilometr - 54,865 ř.km

Historie na jezu

Jez nese název podle stejnojmenného mlýna. Pětikolský mlýn, stojící naproti hradu vděčil za svůj název svému technickému vybavení. Tento objekt si ještě mnozí občané města pamatují, než se stal součástí bolševické „totální asanace“ historického jádra Strakonic v 70. letech minulého století. Mlýn se původně jmenoval Petrův a jeho dřevěná podoba je známa od roku 1318. Patřil maltézskému řádu a byl pronajímán. Jeho zděná budova pak vznikla v 18. století s číslem popisným 39. Jak je patrné z dobových fotografií, náhon a jez vytvářely nejen technické zázemí mlýna, ale také umožňovaly plavbu prámů. Mlýn měl v minulosti pět kol na spodní vodu. Tato kola byla v roce 1923 nahrazena jediným kolem o průměru 6,3 m o šířce 2,45 m. Bylo vyrobeno ze dřeva a železa. V roce 1930, kdy byl majitelem mlýna Josef Šváb, fungovala při mlýně i elektrárna. Bylo zde stále jedno kolo na spodní vodu, s průtokem 3.146 m3/s, spádem 1 m a výkonem 23 HP(17,2 kW).

Pětikolský jez, Pětikolský mlýn Strakonice

2011 - elektrárna poprvé

„Poměrně velké vodnosti je využito k výrobě elektrické energie v malých vodních elektrárnách, které jsou téměř na všech jezech, i když někde jsou třeba v současné době nefunkční. Výhodou pro realizaci navržených opatření je malé procento jezů v soukromém vlastnictví. Jedná se o příčné překážky, které nejsou migračně průchodné a jejichž zprůchodnění se přímo aktuálně nepřipravuje.“ Tolik výtah z materiálu Povodí Vltavy s.p z let 2011 - 2012 o navržených opatřeních. Už z rétoriky úředního jazyka je patrné, že státní podnik hodlal a nadále hodlá svůj program realizovat. Minimálně na jím vlastněných 22 jezech a avizovaných 76,4 milionů korun investovat.

Pětikolský jez se nachází v intravilánu města Strakonic a je v majetku Povodí Vltavy s.p. Nábřežní zdi jsou zpevněny, a je zde kladen důraz na protipovodňová opatření (PPO). Z nadjezí na pravém břehu odbírá vodu Teplárna Strakonice ve výši 1,1 m3/s,  do náhonu tekoucího skrytě městem s vyústěním do Mlýnské stoky odtéká 1m3/s. Limit Ministerstva životního prostředí (MZP) je stanoven na 2,49 m3/s pod jez a 1 m3/s do levého ramene řeky Otavy. Ve studii je navržen rybí přechod typu bypas podél MVE. Na jezu je v letním období na levém břehu instalován skluz pro spouštění lodí. Projekt elektrárny na původním místě Pětikolského mlýna registrujeme tedy již v roce 2011. Počítal s výstavbou malé vodní elektrárny včetně rybího bypasu na téměř identickém místě se zaniklým mlýnem, na parcelách 209/1, o výměře 4 961m2 ve vlastnictví města Strakonice a 209/2, o výměře 482m2, ve vlastnictví posledních majitelů, Jaromíra a Jiřího Švába. Předpokládaný průtok vody přes zatím nespecifikovanou turbínu měl mít hodnotu 11,7 m3/s.

Na čem ztroskotal tento záměr? Odpověď jsem získal od vnučky posledního majitele Pětikolského mlýna, paní Olgy Vaňkové, která zamítnutý projekt na výstavbu MVE před pěti lety předkládala. „Rodina Švábova je moje rodina. Jsem dcera posledního majitele Jiřího Švába a tudíž neteř Jaromíra, rodina oba pozemky u jezu na levé straně vlastní. Já s mojí sestrou Luckou, za podpory obou majitelů, jsme se pokoušeli už v roce 2010 obnovit tradici našeho dědečka a babičky. Na odtoku do náhonu vybudovat malou vodní elektrárnu. Ozvalo se nám i několik investorů a tak jsme se spojili s Ing. arch. Janem Rampichem, aby nám pomohl. Jak s projektem, tak i s povoleními a vyjádřením ke stavbě. Tato elektrárna měla plnit dva účely. A to jak poskytnout energetický potenciál, tak i připomenout občanům města Strakonic historii Pětikolského mlýna. Elektrárna měla být zabudováno pod zemí, aby to nenarušovalo ráz hradu a Podskalí a pro zvýšení atraktivity měl být její kryt řešen průhledným poklopem s pohledem do turbínové partie. Stavbu mlýna měla nahradit deska s fotkami a historií mlýna. Písemně jsme kontaktovali MěÚ Strakonice, konkrétně pana Ing. Arch. Andrlíka. Ten nám odpověděl, že tento záměr je přístupný, ale pouze za dodržení určitých podmínek. Odbor životního prostředí se odkázal na Povodí Vltavy o povolení nakládání s vodami a na tom se vše zastavilo. Chtěla bych ještě podotknout, že nám hned po revoluci bylo odebráno vodní právo, o které by jsme museli znovu žádat, abychom vše mohli uskutečnit. Vyjádření z Povodí znělo, že je zde zpracována strategická koncepce rozvoje malých vodních elektráren. Uvedené opatření bylo opětovně potvrzeno Ministerstvem zemědělství a do dnešního dne nebylo ze strany zakladatele odvoláno. To znamená, že pro případné investory to bude znamenat výraznou administrativní překážku ve vztahu ke stavebnímu řízení nebo k přístupu k dotačním zdrojům. Jedna s dalších překážek byla, že samo Povodí bude realizovat v budoucnu na druhém břehu svojí vodní elektrárnu na kterou v té době nemělo dost finančních prostředků. Z naší strany byla ještě snaha o jednání s tehdejším starostou Vondrysem. Otec se strýcem si s ním sjednali schůzku a on jim předložil návrh. Výměnu našeho pozemku za městský pozemek na druhém břehu. Když jsem se podívala do katastru, tak u břehu Otavy nevlastní město žádný pozemek. Byl by to jeden velký podvod na naší rodinu, která si již tyto nekalé praktiky zažila, když se náš mlýn v roce 1970 boural. Kdyby v této komunistické době Národní výbor nevydal usnesení s rozhodnutím zbouráním našeho mlýna z důvodu výstavby hlavní silnice od mostu ke Kauflandu, mohli by občané Strakonic mít další krásnou historickou památku. Když jsem o všem jednala s nynějším starostou Mgr.Břetislavem Hrdličkou, tak neměl žádných námitek s tímto projektem. Naopak vyjádřil podporu a zájem, aby se vše podařilo uskutečnit".

Život nad i pod jezem

Velkou výzvou z hlediska zachování co největší přirozenosti prostředí pro rybí společenství je nepochybně výstavba rybích propustí, které usnadní migraci ryb a vodních živočichů.  Pro Pětikolský jez ve Strakonicích je zpracována studie z roku 2011 na výstavbu malé vodní elektrárny – MVE, která tento koridor/ bypas zahrnuje na levém břehu. Povodí Vltavy ve své studii uvádí, že se „tato varianta se jeví jako optimální“. Na aktuální posouzení a upřesnění technického řešení rybích přechodů na jezech v majetku PVL, stejně jako na případné projekty pro Operační programy životního prostředí (OPŽP) zatím čeká veřejnost marně. Přes všechny odpovědi na všechny otázky by neměla zůstat v pozadí ani skutečnost, že na plánovanou realizaci má Povodí Vltavy vyčleněno 4,5 milionu korun.Takže by měl být kladen důraz na to, aby případně zvolená varianta při všeobecném konsensu, bezpodmínečně obsahovala rybí propusť a splňovala veškerá kritéria s ohledem nejen na životní prostředí, ale i turistický ruch, který je na vodní stav řeky přímo navázán.

2015 – Elektrárna podruhé

Zápis z 160. jednání Rady města Strakonice, konaného 1. října 2014 v prostorách Měšťanského pivovaru a.s. Strakonice, za účasti Mgr. Ing. Vondryse – starosty, Ing. Pavel – místostarosty, PhDr. Říhová – místostarostky a členů Rady města Ing. Jozy, Mgr. Samce, Mgr. Cháberové, Mgr. Pavelky, tajemníka MěÚ Ing. Tůmy a PhDr. Kotlíkové, prozrazuje, že se již minulé vedení města realizací vodní elektrárny na Pětikolském jezu zabývalo. Ze zápisu předkládám:

2) Žádost o stanovisko v souvislosti s projektovou přípravou akce „MVE Strakonice“

Žadatel: Pöyry Environment a.s., Botanická 834/56, 602 00 Brno

Usnesení č. 4356/2014 (160/6)

Rada města po projednání

I. Nesouhlasí

s vedením nové kabelové přípojky VN na pozemcích v majetku města Strakonice p.č. 79/2, 9

a 469/1 k.ú. Nové Strakonice a s umístěním zařízení staveniště na pozemku v majetku města

Strakonice p.č. 7/1 k.ú. Nové Strakonice v souvislosti s přípravou stavby „MVE Strakonice“

Jak vidno, již v roce 2014.předložila firma Pöyry Environment a.s., projekt, který situoval umístění elektrárny na pravý břeh. O tom vypovídají uvedená čísla pozemků ze zápisu, které se nacházejí v přímé blízkosti a sousedí s pozemky Povodí Vltavy na pravém břehu řeky, s čísly parcel 79/9 a 1272, na kterém má MVE podle tohoto projektu stát. Tehdejší zamítavé rozhodnutí zamezilo zřízení staveniště a znemožnilo realizovat distribuční kanál pro vedení kabelové přípojky do energetické sítě. Po roce, přesně v prosinci 2015, spatřil světlo světa jemně upravený projekt, který podle všeho počítá s variantou vést onu tolik potřebnou kabelovou přípojku do sítě opačným směrem. Útrobami jezu a následně v podzemním protitlakovém vedení až do přípojné stanice EON, která by ovšem rovněž musela být zbudována. Projekt, v obou svých podobách, nezahrnuje řešení migrační zóny pro vodní společenství, pouze dokládá Venkovní doprovod a vegetační úpravy. O rybím bypasu ani zmínka.

Firmy za jezem

 Za zmínku ovšem stojí firmy podílející se projektu. Firma Pöyry Environment a.s totiž v červenci 2015 přestala de facto existovat a změnila svůj název na Aquatis. a.s. Obě zmíněné firmy figurují pod jediným IČ na dvou různých adresách v Praze a Brně, a obě mají prokazatelné vazby na jednu z největších českých „rodinných firem“.  Na ne úplně průhlednou průmyslovou skupinu Safichem Group. Vlastnická struktura je očím veřejnosti skryta za švýcarskou matkou Safichem Group AG. Rozhodující vlastnická práva by však měl být v držení podnikatele Tomáše Plachého a jeho syna, Tomáše Plachého mladšího. Oba lze najít ve statutárních orgánech dceřiných firem impéria Safichem Group. Tržby celé skupiny, která má poměrně široké pole působnosti, se pohybují ročně kolem deseti miliard korun. Chemoprojekt, Chemoproject Nitrogen a Technoexport, farmaceutická společnost VÚAB Pharma, ale třeba i Pacovské strojírny, hradecké ZVU Potez, slavný pražský palác Koruna nebo mj. solární elektrárna v Letkově na Plzeňsku – to je jen výčet některých firem vlastněných touto skupinou. Předlistopadové minulost pana Plachého spadá do státního podniku Technoexport, kde se zapletl s komunistickou StB. Plachý tvrdí a úspěšně si to vysoudil, že nevědomky… Nemusíme prozatím pitvat každý detail, pro spolupráci s ekonomickou kontrarozvědkou, spojenou s výstavbou ropné rafinérie Salahuddin v Baiji v Iráku měl být Plachý získán podle dokumentace StB 5. ledna 1983 a byl pak veden jako tajný spolupracovník s krycím jménem Ali.

AQUATIS a.s. se prezentuje, jako„váš spolehlivý partner při přípravě hydrotechnických a vodohospodářských staveb a nabízí komplexní projektovou přípravu, strategické partnerství, supervizi a podporu při realizaci projektu“. To si lze přečíst na stránkách http://www.pyory.cz. Společnosti vznikla v roce 1990 ze státního podniku Hydroprojekt, a to osamostatněním závodu Brno. Následně se v průběhu privatizace se v roce 1990 přeměnila v akciovou společnost AQUATIS a.s. Od roku 1993 do roku 2004 byla součástí rakouské společnosti Verbundkonzern. Nyní se společnost vrací ke svému původnímu jménu Aquatis a.s, pod kterým na českém vodohospodářském trhu již působila. Dne 16. 6. 2015 došlo ke změně majoritního vlastníka společnosti Pöyry Environment a.s. a novým většinovým akcionářem se stala přední průmyslová skupina SAFICHEM GROUP.

Další a minimálně podivný je výběr firmy, která má být zhotovitelem plánované stavby. Firma LANDREAL s.r.o se oficiálně žádnými speciálními stavebními pracemi v hydrohospodářství nezabývá a další vlastnická vlákna z ní vedou do společnosti COINTRA s.r.o, v jejíž vedením nacházíme na různých postech Ing. Miroslava Tomana CSc. Není to nikdo jiný,než bývalý ministr Štrougalových vlád, komunistický ministr zemědělství a výživy, poslanec ČNS a FS ČSSR, nositel Řádu Práce od Gustáva Husáka a Medaile za zásluhy, udělené mu prezidentem Zemanem v loňském roce. Tomanův syn Miroslav Toman mladší byl ministrem zemědělství v úřednické vládě premiéra Jiřího Rusnoka a je prezidentem Potravinářské komory. Další z Tomanových synů Zdeněk stojí v čele firmy Agrotrade, v níž je Toman starší šéfem dozorčí rady. Ta měla podpořit Zemana při prezidentské kampani částkou půl miliónu korun. Ač v souvislosti se společností nesedí spousta dat, jedno jméno se objevuje ve spojení s projektem MVE na vypracované dokumentaci neustále.

To jméno je Ing. Oldřich Neumayer, CSc – projektant a hydroenergetik firmy. Před nedávno proběhlým jednáním zástupců zhotovitele a vedením města jsem se pana inženýra dotázal a dostal rychlou, ovšem trochu očekávanou odpověď.

Můžete občanům Strakonic, kterých se vámi předložená realizace pro výstavbu MVE na Pětikolském jezu týká, vysvětlit změnu dispozic na opačný břeh řeky a odůvodnit chybějící rybí migrační bypas?

Oldřich Neumayer: "V pátek budeme mít jednání se zástupcem investora.  Do této doby se bohužel nemohu k Vašim dotazům podrobněji vyjádřit. Hlavním důvodem přesunu oproti historickým záměrům byl pronájmem pozemků na pravém břehu za účelem výstavby MVE. Nic jiného za tím není a nejedná se tím pádem o „moji“ variantu.  Pro rybí přechod vzhledem k velmi stísněným poměrům není na pravé straně místo. Nic ale nebrání tomu realizovat rybí přechod na břehu levém".

Budoucnost na jezu

Nepochybně existuje spousta postojů, jak se k vyvstalému problému výstavby postavit. Stejně jako alternativ, jak celá kauza může nakonec skončit. Níže umístěné video ukazuje (na znělce festivalu Strakonice nejen sobě 2015) letecký pohled na současnou řeku, jez a jeho okolí.

 Za předpokladu jednotného a dostatečně silného nesouhlasu vedení města, využití nesrovnalostí plánované realizace se schváleným územním plánem, transparentního odmítnutí občanů a veřejného mínění formou petice či intervence odborné veřejnosti, může občan doufat v dialog mezi městem a státem, který je zde zastupován státním podnikem Povodí Vltavy. Ten by měl směřovat k dohodě. Pokud je projekt MVE vůbec potřebný, reálný a nikterak nezávadný, potom nejspíš o umístění MVE včetně rybího bypasu a k nastavení podmínek pro využívání získaných energetických zdrojů nejen ve prospěch provozovatele. Přihlédnout k odbornému, ale společenskému aspektu výstavby a k případné reciprocitě mezi oběma stranami. Přes prvotní souhlas Národního památkového ústavu (NPÚ) v Českých Budějovicích s výstavbou MVE v těsné blízkosti národní kulturní památky strakonického hradu prosazovat variantu s umístěním  na levém břehu řeky a případně připravit takový projekt, k němuž nebude mít výhrady žádná ze stran.  Technicky, technologicky i turisticky zajímavou stavbu, korespondující s okolním charakterem a rázem krajiny jistě podpoří i široká strakonická veřejnost. A to i za cenu revize a úpravy projektu k té podobě,  která bude splňovat nejen kritéria technologická, ale i ta společenská. Dalším prostředkem mimo občanské petice, který na nastalou situaci lze aplikovat, je zcela rozhodně vypsání Místního referenda. Český právní řád umožňuje pořádání tzv. místního referenda. Pro platnost místního referenda je na rozdíl od voleb do zastupitelstev stanovena minimální procentuální hranice účasti. Původní zákon č. 298/1992 Sb. tuto hranici stanovil na 25 % oprávněných voličů, zákon č. 22/2004 Sb.  zvýšil účast nutnou pro platnost místního referenda na 50 % oprávněných voličů. To při volební účasti necelých 43% voličů na komunální a senátní úrovni v roce 2014 znamená notně tento krok nepodcenit, otevřít dialog napříč občanskou společností i celým politickým spektrem v zastupitelstvu a jasně tím definovat snahu o dialog s všeobecně uspokojivým řešením. Rozhodně výzva a úkol pro vedení i občany města. V momentální situaci lze připustit, že chystaný scénář projektu za 4,5 milionu korun může být realizován bez možnosti zásahu nebo regulace místní samosprávy a bez ohledu na názor každého z vás. S elektrárnou na pravém břehu u hradu, postavené uvedenými firmami na pozemcích PVL s nulovým využitím pro místní obyvatele nebo region.