Sylwia Hacieja - Žižkovský Le Boudoir, místo nejen pro dámy
Nejedná se o galerii, ani o boutique ani o hudební klub, přesto, že od každého uvedeného nabízí zdejší Boudoir trochu. Spojením všeho uvedeného vzniklo jakési centrum, kde se scházejí lidé podobného ražení, s téměř totožním vnímání světa, milovníci umění a převážně milovnice zajímavé a často dost netradiční módy. Za celým tímhle „podnikem“ najdeme čtveřici přátel, kteří se do toho pustili s pokorou a pomalu se zakořeňují v dolní části Žižkova jako místo, kde ve večerních hodinách můžete vypít dvojku dobrého vína u koncertu nebo jen tak, můžete se zúčastnit vernisáže, workshopu nebo si jen posedět, přečíst si knihu nebo jen tak civět.
Kvarteto Sylwia Hacieja - umělecká vedoucí Le Boudoir, malířka a fotografka, Zuzana Lavash - modní návrhářka, stylistka a dekoratérka, Šárka Juklová - stylistka a dekoratérka a Eddy Allen - muzikant, skladatel, člen kapel CCTV All Stars a E.A.T. stojí ve všech směrech na společné lodi a vědí, kam chtějí plout.
Se dvěma z nich jsme si chvilku sedli a krátce popovídali o tom co bylo, ale i o tom, co bude.
Kde se vzal původní nápad, možná myšlenka, spojit oděvní módu, šperky a kulturu dohromady? Jedná se o čistě náhodu nebi záměr? A je všechno, jak móda ta umění původní nebo originální?
Sylwia: Začátkem bylo určitě přátelství. Přátelství ze střední umělecké školy. Tři kamarádky, já po malířství a holky po návrhářství. Já jsem se po absolvování vysoké školy v Polsku vrátila zpátky do Čech a společně jsme se vrátily ke myšlence, že něco v tomhle duchu tady společně zrealizujeme, otevřeme. Měly jsem takový společný sen. Otevřít boutique, ale nejen s módou, ale ve spojitosti s uměním. Spojení s hand made módou, vintage, bižutérií nebo šperky a uměním. Nejprve jsme prezentovaly jen vlastní věci, ale i s postupem času jsme dospěly k závěru, že chceme vytáhnout a prezentovat i další talentované lidi a autory, návrháře, autory, fotografy, grafiky a malíře. Takže jsme časem dospěly k tomu, že chceme provozat něco jako umělecký klub. Což se stalo a nedávno se k nám připojil tady Eddy Allen, takže jsme připojili i hudbu, chceme tady pořádat i koncerty a celé se to pomalu rozjelo. Takovej restart se spojením galerie, hudby a módy.
Eddy: Byl jsem skoro 2 roky pryč, ale rád jsem se zapojil a jsem zpátky.
Kam se tohle spojení, i za poměrně krátkou dobu posunulo?
Sylwia: Posunulo. Jen za mnou neustále přicházejí noví lidé, noví autoři a ptají se, jak máme místo, jestli se mohou zúčastnit nebo připojit. A díky tomu neustále objevuji a nacházím nové, talentované a krásné lidi a jejich talent nebo umění. Já bych chtěla, aby to byl takový umělecký klub s přátelskou atmosférou. Místo pro každého.
Sedíme tady mezi oděvy a šperky, ale nad námi jsou i krásné fotografie. Kdo je jejich autorem?
Sylwia: Tak fotky , který tady vidíš patří holčině, která vystudovala informatiku, ale dlouhodobě se zajímá o fotografii. Jmenuje se Halina Ka, má úžasný oko, kompozici a ty obrázky jsou v podstatě z celé západní Evropy. Vernisáž s koncertem Eddyho Allena & E.A.T a after party proběhla 7.února. Nejsme profesionální galerie, ale vystavovat tady může téměř každý.
(na obrázky se můžete podívat zde - https://www.dropbox.com/sh/3vxuij57bsdpg55/AAC1M4-KTJZS5AgWX7aDCIg0a?dl=0#/ )
Fungujete už pár měsíců. Připomeň, co všechno už jste zvládli realizovat a klidně řekni, co plánujete v nejbližší budoucnosti nebo jaká je koncepce, dramaturgie do budoucna?
Sylwia: Po roce a půl fungování za sebou už máme akcí několik, když začnu od začátku, tak jednou z prvních akcí byla výstava katalánského fotografa Isaaca Sibecase to je v Čechách už poměrně známý fotograf, který spolupracoval i se španělskou ambasádou a známého polského grafika Paweła Łyjaka, vystavovala u nas Maja Wesołowska Polka, která po naší výstavě měla svou práci i NoDu, Aida Boldeanu rumunská fotografka a poetka, Patricie Sedlačíková tady vystavovala své fotografie z Mexika, dále vystavovali u nás - hudební fotograf Tomáš Moudrý, kurátorka a umělkyně Helena Gaudeková vystavovala zde sérii svých abstraktních akvarel, fotografka a cestovatelka Andrea Hrašeová zde prezentovala fotoreportáž z cesty po Japonsku, dále mladý fotograf Martin Pavlát a fotografka Florentyna Ferenc. Spolupracovali jsme i s polským amatérským divadlem TrAktor, který u nas pořádal dílny "Vítáni jara" a vystavovala zde sve asambláže jedna z jeho aktérek Joanna Kondak. Po celou dobu i ja vystavují v Le Boudoir sve obrazy a fotografie. Výstav byla celá řada a v budoucnu samozřejmě připravujeme další výstavy. Informace o výstavách které byly a jsou plánované můžete najít na naší facebook stránce - www.facebook.com/leboudoirshop.cz
V sobotu jsem tady potkal velkou spoustu cizinců, což je samozřejmě příjemné, tím spíš, že všichni věděli proč tady jsou. A Žižkov je v Praze určitě řekněme „zvláštní“ čtvrť. Je místo, kde nyní sedíme vybráno záměrně nebo je to jen shoda okolností?
Sylwia: Já jsem se Žižkovem celkem dost svázaná. A vlastně to celé vzniklo trochu náhodou. Ačkoliv ta náhoda byla řekněme naším osudem. My jsme taková kosmopolitní společnost. Já jsem Polka, Eddy je Angličan, Zuzana a Šárka jsou Češky. I lidé, kteří tu doposud vystavovali byli z různých zemí, například z Rumunska, z Polska nebo ze Španělska. Není to záměr, ale chceme ten Žižkov spojovat i s těma cizincema. Když jsem přijedou, aby to nebylo jen hostel a hospoda. My jim nabízíme možnost zapojit se do života, do kultury tady na Žižkově.
Takže nekladete důraz na finanční úspěšnost? Jde vám spíš o to, aby se lidé mohli setkávat a rádi se sem vraceli?
Sylwia: Všichni pracujeme a tomuhle věnujeme ve svém volnu. Samozřejmě, každý tu má svou úlohu, své úkoly, které řeší v souladu s ostatními. Já se starám řekněme o umění, o akce, holky o módu a šperky. Určitě to není nějaká výdělečná činnost, baví nás prostě setkávat se s zajímavýma lidma. Spolupracujeme nejen s umělci, ale třeba i s Honzou Badalcem, který je zapojen v projektu Pragulic, pracuje jako průvodce, takže i on přivádí zajímavé lidi z různých koutů světa.
Zdejší prostory jsou určitě útulné, ale mají své limity. Chcete vaši filozofii a vaše aktivity směrem k širší veřejnosti prezentovat nějak víc, ve větší míře nebo rozsahu ? Spolupracujete s jinými, podobně zaměřenými subjekty nebo neziskovýma organizacemi ?
Sylwia: Určitě. Spolupracovali jsme a ta spolupráce nadále trvá s lidma, kteří pořádají Žižkovské Mezidvorky, kterého jsme se už dvakrát zúčastnily i mimo Le Boudoir, měla jsem výstavu mých obrazů venku, aktuální výstavu fotografií a prezentovala také sve oblečeni spoluzakladatelka Le Boudoir návrhářka Sukie a zúčastnily jsme se blešího trhu z zaměřením na věci, které tady máme. Já sama s cítím jako žižkovák, takže mě to spojení s Mezidvorky baví, protože ta filozofie probudit ten o něco méně kulturní spodek Žižkova a propojit zdejší lidi s kulturou se mi líbí. Osobně mám rozjednanou spolupráci s majitelem City Spy na ulici Bořivojově 67, nejspíš začátkem dubna budu organizovat dvou dílnou výstavu, ktera bude probíhat v stejným čase v City Spy a v Le Boudoir. Rádi bysme se to tím pádem rozšířili a obměňovali. Už nejakou dobu sjednávám výstavní místo více v centru, ale to je zatím jen v rovině jednání. My všichni pracujeme v etablovaných firmách, já sama jsem pracovala na různých pozicích a celé tohle dění, které nás baví, je vlastně snaha probudit v sobě a ve svém okolí lásku k umění a k lidem. To mě konkrétně naplňuje. Že nežiju jen prácí od tolika do tolika, domu, najíst a spát. Musíme přemýšlet o umění, o životě. To považuju za důležitý.
Jediný muž mezi třemi ženami se asi necítí špatně, že? Jaká je Tvoje úloha v tomhle boudoiru?
Eddy: Já se cítím skvěle. Moje práce tady spočívá v muzice. Organizuju tady hudební workshopy, jamsessiony, koncerty, Dj´s party a připravuju něco jako Prague music center, chtěl bych tady začít učit hudbu, na různé nástroje a s různýma lidma. Dřív jsem spolupracoval převážně s cizinci, ale teď po návratu se více snažím hrát s českýma muzikantama, máme si co říct, nejen v hudbě. Myslím, že hudba vhodně doplní to co dělají holky.
Sylwia: Pro nás je Eddy nová krev, svěží vítr a určitě přínos i tím, že hudba je další díl mozaiky a chceme jí dát stejný prostor.
Tradičně něco na konec. Ale nechám to na vás.
Sylwia: Tak budeme nadále pracovat a snažit se. Jsme otevření každému a všemu zajímavému, ničemu se nebráníme a chceme zkoušet, kde máme svoje limity. Věřím, že se nám to povede, že se nám to bude dařit ještě lépe než doteď. Čeká nás skvělá práce. Doufám, že nám budeš držet palce, stejně jako ostatní.
Eddy: Můžu malou reklamu? Jo? Pozor ! Akce, akce, akce ! V sobotu, to je Valentýna, 14. tady budu dělat párty pro všechny, ale hlavně pro lidi, kteří nemají partnera, kteří jsou single. Valentine´s Day for single, bude hrát, jamovat a bavit se.
Jan Raus
FeNoMen #2: Esther Abrami - Hudba je můj další jazyk
Povídání s francouzskou houslistkou Esther Abrami sice uvízlo déle na půlové pomlce, ale možná zdánlivě křehkou, ovšem nesmírně ambiciozní mladou umělkyni jen tak nic nerozhází, donc allons ensemble, découvrir elle liberté, oui?
Jan Raus
Taková NE/NORMÁLNÍ rodinka
“Taková normální rodinka” byl v roce 1971 de facto prvním československým sitcomem, příběh NE / NORMÁLNÍ čtyřčlenné rodiny, vsazený do notových linek úspěšného amerického muzikálu “Next to Normal”, prozatím míří k české premiéře
Jan Raus
Ten kdo neskáče (prý) není Čech
Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! Kam jsme doskákali, podle koho skáčeme a komu na co ještě “skočíme” 30 let po listopadu 89? Trapného Putina na bruslích dostihla karma na koberci, ale již za pár dnů můžeme zakopnout všichni
Jan Raus
MessenJah - Má stále nabito a udržuje balanc
Ačkoliv můj host patří věkově do jiné, mladší generace a hudebně do odlišného žánru, dlouhodobě shledávám na něm osobně, na jeho hudbě i na jeho postojích a názorech dosti sobě vlastního a zajímavého pro tento krátký rozhovor.
Jan Raus
Klímův Sternehoch - možnost, která se uskutečnila
Pokud lze napsat o operním kusu v Národním, že to je nářez, potom tak v dobré víře. rok po premiéře, s potěšením činím. Sternehoch v opeře jiný příměr, v mých očích a uších, zkrátka nepřipouští, stejně jako Ladislav Klíma samotný.
Jan Raus
I'm not a 21st Century Digital Boy
Co způsobuje "inteligenční exploze ultra-inteligentních strojů" lidskému mozku a našim životům obecně? Je již dnes definován takový stroj, který sám o sobě daleko předčí všechny lidské intelektuální aktivity? Doufejme, že nikoliv
Jan Raus
FeNoMen #1: Alexandra Dodd - Papoušek, hokejka a bikiny
Alexandra Dodd, kapitánka ženského hokejového týmu Canterbury Eagles, hrajícího hokejovou ligu Nového Jižního Wallesu v Austrálii, coby premiantka v mediálním projektu o různých a úspěšných ženách současného světa okolo nás.
Jan Raus
Když muž sám snídá a žena je v práci
Pokud se dnes, z jakéhokoliv důvodu, ocitnete kdekoliv, kde je na hromadě přehršel různých magazínů pro ženy, musíte, jako muž, konstatovat, že tolik zbytečně potištěného papíru nenajdete možná ani ve Sběrných surovinách.
Jan Raus
Kde domov můj? Zde domov můj...
Kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj
Jan Raus
Kecy, sex nebo poezie? Račte si vybrat!
Stín ignorance, pohlavního diformismu, verbálního primitivismu uniformního stáda, v uměle polarizovaném světě, se nenápadně vkrádá i tam, kde bychom jej nejspíš ještě nedávno ani nehledali. Kupříkladu v poezii, a to i ve Vogonské.
Jan Raus
Muzikálové TICK, TICK ... BOOM! Jonathana Larsona
Tick,tick a BOOM? “Třicítka” klepe na rameno? Paranoia? Nuda? Svědomí? Zaprášená přání, co se nepovedla naplnit? V životě, který občas nedává očekávané, a naopak nečekaně odebírá chtěné? Hora ruit. Per aspera ad astra.
Jan Raus
Fenomén Miloš Zeman
Miloš Zeman, podruhé zvolený prezidentem republiky, je bezesporu fenoménem české politiky. Co Miloš Zeman dal a vzal české společnosti? Rozděluje ji, nebo naopak spojuje? A je opravdu prezidentem všech občanů České republiky?
Jan Raus
Ano, gratuluji vám všem, kteří jste volili Zemana
Po ukončeném klání se sluší říct: Sláva vítězům, čest poraženým. A k vítězství patří gratulace, že?
Jan Raus
25 let na vlnách rádia Bla - Bla plus
Leden jasný, roček krásný. Těžko říct, zda chápat pranostiku ve smyslu počasí nebo stavu našich myslí. Každoroční start roku, čas na letmé ohlédnutí. Dnes k počátkům devadesátých let, prostřednictvím Rádia Bla Bla Plus. On Air 93
Jan Raus
Nika Nováková - S čistou radostí v dědečkových stopách
Během devadesátých let jí bylo plné jeviště. Ať v Divadle Archa s Jaroslavem Duškem, tak na jiných scénách. Dnes má její život trochu jiný směr i tempo, ale divadlo v jejím životě stále zůstává bytostnou záležitostí.
Jan Raus
Rok 2018: Osm v Baccaratu nestačí
Bezbřehý optimismus, navlečený na všechna nejasná očekávání, nedočkavě přešlapuje na ostrém startu roku 2018. Ten osmičkou ve svém letopisu tradičně zakulatí historii tohoto národa a rozdá jeho budoucnost jako karty na Baccarat.
Jan Raus
Kudy ven z kruhového objezdu?
Punk byl vždy hnutím lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. No Future? Dovolte úsměv.
Jan Raus
Lenka Vaníčková - I nádraží je katedrála
Je Václav Hrabě autor, díky kterému si na obchodní akademii uvědomíte, že určitě nebudete účetní a půjdete studovat literaturu, abyste se o něm dozvěděli více? Možná ano, možná ne, v případě Lenky Vaníčkové tomu tak bylo.
Jan Raus
Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek - Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił
Česko-polské vztahy prošly v posledních sto letech mnohdy bouřlivým vývojem. Nyní jsou poněkud v útlumu. Politická absurdita současné moci je ovšem tím, co naše národy minimálně spojuje..Říkám si: Ani Mrozek by tohle nevymyslel...
Jan Raus
Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent
Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2040x