Jako tradičně uslyšíte neslýchané, uvidíte nevídané a přečtete si neuvěřitelné.Jen si račte vybrat dle našeho gusta.Kinedryl doporučen k vnitřnímu užití dle vašeho uvážení.
Září začne co nevidět barvit své poslední slunné dny rozmanitými odstíny ze své podzimní palety, děti ve školních lavicích pochopí pravý stav, že prázdniny jsou definitivně jen milou vzpomínkou a po letním klidu přijde předvolební guláš do zemí českých. Z plakátů, mítinků, televizních a rozhlasových debat a samozřejmě z internetu vás zaplaví politici tím, co musí slíbit, ovšem málokdy dodržet. S vidinou toho, že prostředky vložené do mnohdy strnulých kampaní zapůsobí na indiferentní vzorek populace, která má ještě chuť jít k volbám a zhodnotí se jakýmkoliv způsobem. Ať získaným mandátem či finanční kompenzaci za neúspěch. A jaký můžeme očekávat recept na nadcházející předvolební guláš?
Jako tradičně uslyšíte neslýchané, uvidíte nevídané a přečtete si neuvěřitelné. Ve staročeských mírách objemu bych to mohl vyjádřit takto:
Strych populismu, měřice moravská nacionalismu, české vědro xenofobie, věrtel prázdných a nic neříkajících keců, čtvtec falešného pozitivismu, mejtník snahy vyzdvihnout vlastní, samozřejmě nemalé, zásluhy na rozvoji obecného blaha, řepice očerňování a arogance, máz sarkastického humoru, češka sebereflexe a pokory, žejdlík zdravého selského rozumu a snad i přehršel pravdy a dobré vůle.
“A Oddělení záznamů bylo koneckonců jen jedním odvětvím činnosti Ministerstva pravdy. Prvořadým posláním Ministerstva nebylo rekonstruovat minulost, ale zásobovat občany Oceánie novinami, filmy, učebnicemi, televizními programy, hrami, romány – všemi myslitelnými druhy informací, poučení nebo zábavy, od sochy po heslo, od lyrické básně po biologickou studii a od dětského slabikáře po slovník novořeči. Ministerstvo muselo uspokojovat nejen rozmanité potřeby členů Strany, ale opakovat celou proceduru na nižší úrovni, pro blaho proletariátu. Na Ministerstvu byla celá řada zvláštních oddělení, která se zabývala proletářskou literaturou, hudbou, dramatem a vůbec zábavou. Zde se produkovaly podřadné noviny, v nichž nebylo téměř nic než sport, zločin a astrologie, senzační šestákové románky, filmy, z nichž sex jenom kapal, a sentimentální písničky, komponované výhradně mechanickou cestou na speciálním automatu, kterému se říkalo veršotep. Byla tu dokonce i celá podsekce – Pornosek se to jmenovalo v novořeči –, která se zabývala výrobou nejnižšího druhu pornografie, expedované v zapečetěných balících, do nichž nesměl nahlédnout ani žádný člen Strany, kromě těch, kteří se na jejich výrobě podíleli.”
(George Orwell - 1984)
Média dostanou příležitost po okurkové sezóně. Volby budou mít absolutní prioritu. Novináři budou některé politiky marně “nahánět” a jiné opakovaně “odhánět”, byť v tuto chvíli jsou jak politické strany, tak veškerá média na jedné lodi. Volič bude, ctě nechtě, čelit masivní kampani ze stran volebního mechanismu, budou mu předkládány různé grafy, tabulky, srovnání, mnohdy protichůdná či značně rozdílná. Distribuci volebního materiálu budou zajišťovat prakticky všechna možná média. Těm veřejnoprávním, tj.České televizi a Českému rozhlasu to nařizuje zákon. Takže než obrazovky, rozhlasový éter a internet pohltí volební spoty, analýzy a odhady, zmiňme některé aspekty a jevy nejen v mediálním prostředí, které mohou přímo i nepřímo ovlivnit voliče a tudíž i výsledky voleb a následně vývoj v celé zemi.
Svoboda médii vs politika
Média, jako jiné firmy, patří majitelům a ti mají a hájí své zájmy. V médiích pracují novinářky a novináři. Někteří mají vlastní názory a charakter, jiní méně a někteří vůbec. Do všech médií se horentně snaží procpat politici, a to na všech úrovních. I oni mají cíle. Ty své a někdy i ty slíbené voličům. Všechna média sledují, kupují nebo jinak platí zákazníci a trh. Prostě peníze. Byznys, politika, média a peníze. A jen v mlžném oparu občas probleskne snaha o zlepšení.Okolo toho všeho levituje svoboda a snaží se. Občas dokáže, že bez ní to končí špatně. Síla svobody jako myšlenky spočívá v tom, že vám ji zítra neukradne zloděj ani nezdaní ministr financí. Pokud necháme zmizet svobodu z médií, časem zmizí i média a zbudou jen nástěnky a hlásné trouby. Pokud budeme shledávat střety zájmů i u novinářů formátu např.Daniely Drtinové, kterou mnozí považují s několika málo dalšími za profíka s morálním kreditem, můžeme si oprávněně začít myslet, že jak veřejnoprávní, tak ta soukromá či „nezávislá“ média shodně sledují zájmy, názory, cíle a zisk nebo i něco jiného pro někoho jiného.
O svobodě medií se hovořilo i 5. září 2017 v Bruselu na setkání koalice mezinárodních novinářů, organizací zabývajících se svobodou médií, ale také mezivládních institucí. Účastníci poukázali na rozdíly při prosazování svobody médií mezi členskými státy OBSE a na nedostatek politické snahy situaci zlepšit. V souvislosti s touto výzvou, se účastníci zaměřili na hledání nových způsobů a na spolupráci s početnou skupinou zúčastněných stran, včetně novinářských organizací, zástupci veřejnosti, mezivládních organizací, evropských institucí a technologických společností. Velmi kriticky hodnotil situaci i David Kaye, zvláštní zpravodaj OSN na podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu. Ze setkání jasně vyplynulo, jak naléhavá je potřeba obnovit důvěru v média a to především mezi širokou veřejností prostřednictvím větší angažovanosti a spolupráce s novinářskými organizacemi na výzvách, kterým čelí svobodná média v 57 členských zemích OBSE. Udržet klíčové priority a úkoly pokrývající témata bezpečnost novinářů, boj proti beztrestnosti, potírání propagandy, dezinformací a fake news, protiteroristická opatření, svobodu projevu, pluralitu médií a regulaci.
Jak budou tyto aspekty dodržovány v českých mediálních sférách uvidíme v následujících dnech. Nedávný zájem Europarlamentu ohledně zneužívání českých médií k politice, poté, co (typicky) v ČR na veřejnost pronikly nahrávky naznačující, že tehdejší vicepremiér a ministr financí Babiš ovlivňoval obsah médií, která v minulosti vlastnil, stejně jako jiné, ale podobné kauzy, dávají tušit, že to může (ale nemusí) být “pěkná mela”.
Nezávislost médií po česku a Krameriova cena
V únoru letošního roku probleskl na veřejnost slogan: Za svobodu a nezávislá média: Malý český Koniáš, z pravdy dělá špionáž. Za svobodu slova a nezávislá média. Stop šmírování! Na tom asi nelze nic kritizovat, ovšem jen do zjištění, že s tímto “poselstvím voličům” přišla strana, která nerespektovala soukromí ani svobodu projevu a naprosto záměrně lhala, dezinformovala a živila cenzuru po celou doby její vlády.
Za další diskutabilní faktor lze považovat i existenci tzv. Asociace nezávislých médií. Ta tiše a bez většího povšimnutí „vznikla“ v roce 2015 a ve svém prohlášení uvádí, že
„je ze své podstaty sdružení apolitické, nezastává a neprosazuježádnékonkrétní společné politické postoje, názory a zájmy. Jediným důvodem jeho založení a existence je ochrana práva občanů na svobodné šíření a získávání informací, obrana svobody slova, která je vážně ohrožena.“ Což jsou sice slova vzletná, ovšem při bližším pohledu poněkud obskurní.
Kvarteto zakladatelů této samozvané instituce totiž tvoří předseda Stanislav Novotný , Petr Žantovský, Ondřej Geršl a Jan Korál. Pokud vám tato jména nic neříkají, pokusím se tyto pány v krátkosti představit.
Stanislav Novotný - právník, je zakladatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB, (nyní Ústav pro studium totalitních režimů), ředitel Úřadu vyšetřování ČR a v letech 1993–1994 byl prezident Policie ČR, nyní pracuje jako konzultant pro export na východních trzích, zejména v Rusku a Ukrajině.
Petr Žantovský - novinář, od roku 2003 spolupracoval s Českým rozhlasem 6, editoval knihy Václava Klause, veřejně přednáší na mediální a politicko-ekonomická témata, věnuje se také publikační činnosti a píše mj. pro Parlamentní listy.
Ondřej Geršl - mladý českobudějovický podnikatel, zakladatel celkem jasně proruského webu AC24 a tištěného magazínu AC24: Vědomí, ve kterých se můžete dočíst např.: “Kolik dětí musí ještě zemřít? Kolik lidí musí pozabíjet armáda podřízená vůdcům kyjevského režimu? Jaké masakry musí ještě způsobit bandy nájemných ozbrojenců placených ukrajinskými oligarchy, aby se pohnulo svědomí zpravodajců České televize a začali informovat spravedlivě?“
Jan Korál – bývalý správce IT a webdesigner, zakladatel webu a hnutí New World Order Opposition, který zcela otevřeně a jednostranně prezentuje politické postoje Ruska, protože „ v Česku (podle něj) lidem chybí ruský pohled na světové události“, píše rovněž pro Parlamentní listy.
Už z výčtu (převážně) „ruských bohatýrů“ je patrné, že tahle nezávislost nebude nejspíš tou čistou a krystalickou substancí, kterou údajně nabízí ANM. Vytvoření nové novinářské (a samozřejmě nezávislé, jak jinak) ceny s názvem Krameriova cena, je zatím hlavním počinem toho seskupení lidí svázaných s Parlamentními listy a proruskými weby.
Do poroty obou ročníků přijali pozvání mj, generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral nebo šéf MF Dnes Jaroslav Plesl.
Vloni ocenění převzal, mimo všemi režimy opomíjeného Jana Petránka a nestora české internetové žurnalistiky, novináře, spisovatele science fiction a vydavatele internetových deníků Neviditelný pes a DigiNeff Ondřeje Neffa, např. Tomáš Hauptvogel. Vystudovaný tělocvikář a bývalý reportér TV Nova obdržel cenu v kategorii televizní žurnalistiky. „Velmi si toho cením. Jsem za ni rád, je to velké ocenění pro Partii a odměna za to, že to asi děláme dobře,“ řekl později novinář ParlamentnímListům.cz. „Zaplaťpánbůh za Partii a za snahu vyvážit informace České televize,“ zaznělo na jeho konto od poroty. Hauptvogel při přebírání ceny ocenil snahu dalších svých kolegů z TV Prima a především televizní Partie a také práci šéfredaktorky Jitky Občinové. Co k tomu po opakovaných aférách s “objektivitou” ve zpravodajství (nejen) na TV Prima víc dodávat, že?
Letošní výčet oceněných zahrnuje dlouholetého novináře Českého rozhlasu Stanislava Motla, absolutního vítěze blogerské ankety iDnes.cz bloger roku 2014 Ladislava Větvičku nebo historika a nejpůjčovanějšího českého autora v českých knihovnách Vlastimila Vondrušku.Ocenění Zdeňka Zbořila, politologa, vysokoškolského pracovníka a žurnalisty, může budit jisté rozpaky především s jeho prokázanou spoluprací se složkami StB a vazbami na Ministestvo zahraniční. Za celoživotní dílo pak byl oceněn vždy nekonvenční režisér, scenárista, kameraman, herec a moderátor, potomek středověkého šlechtického rodu Nowothů, s erbem, Otakar Miloslav Maria Schmidt a neméně kreativní herečka, dramaturgyně, střihačka a režisérka České televize Jana Kristina Studničková.
Těžko odhadnout, zda Krameriova cena získá mezi odbornou žurnalistickou obcí významnější věhlas. Mezi veřejností je prakticky neznámá - z desítky náhodných dotázaných, které jsem na diktafon oslovil, se jen dva lehce přiblížili ke správné odpovědi. A to díky dedukci a bazálnímu povědomí o zakladateli moderní české žurnalistiky Václavu Matěji Krameriovi.
Závěrem
Mnozí z nás si provázanost politiky a médií uvědomují, jiní tuší, ale dost velká většina lidí zprávy přicházejí odkudkoliv nefiltruje, neověřuje zdroje ani zákulisní čachry. Prostě jim věří, přesně podle vyjádření jedné seniorky v MHD: “Ale ´děte pani, je nevinnej, říkali to včera ve zprávách na Nově, tak to muší bejt pravda.” Nemusí a dost často nebývá, bohužel. Takže, ať volební mediální guláš ochutnáte více nebo méně, rozhodujte se u voleb podle svého nejlepšího přesvědčení, věřte svému úsudku a zdravému rozumu. S tím vám média OPRAVDU nepomohou.
