Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stalin, Gottwald a Trainspotting

3. 01. 2016 20:00:00
Josif Vissarionovič Džugašvili, známý především jako Stalin – Muž z ocele nebo Koba, zcela nepochybně rozporuplná postava světových dějin.

Kult vůdce Sovětského svazu v letech jeho třicetileté krutovlády dosáhl nesmyslných rozměrů, stejně jako jím nařízená a řízená genocida na vlastním národě. K několika základním historickým faktům zcela jistě dospějeme, takže pojďme ke spojení Stalin a současné české divadlo.Soudobou Nemesis Adolfa Hitlera momentálně zachycují dvě zajímavá, a svým způsobem výjimečná divadelní představení.

Prvním představením, které netradiční formou monodramatu, velmi sugestivně, líčí osudy posledního žijícího Stalinova gruzínského přítele z mládí, je Koba Edvarda Stanislavoviče Radzinského. V překladu a režii Jaromíra Janečka s Vladimírem T. Gottwaldem v hlavní roli.

Druhé umělecké zpracování Stalinova kultu představuje černá groteska úspěšného filmového scénáristy Johna Hodgea Spolupracovníci (Collaborators). Tu momentálně hraje v nově zrekonstruovaných prostorech soubor Divadla Pod Palmovkou v Praze.



Monodrama.je samo o sobě poměrně osobitá divadelní disciplína, ale pro harcovníka typu Vladimíra T. Gottwalda ideální příležitost rozehrát s divákem ve hře Koba rovnocennou partii a zcela ho vtáhnout do děje. Divák je s hercem v přímém kontaktu a to díky přirozenosti prostředí, kde je hra uváděna. Divadelní kavárny, kluby nebo bary, žádná z téměř 60 repríz neproběhla na klasické divadelní scéně a pokud ano, byla scéna upravena v kavárenském stylu. Dramaturgie Divadla Pod Palmovkou sáhla ke stalinskému tématu letos na podzim, kdy hru Spolupracovníci uvedlo 2. října v české premiéře, coby první novinku v repertoáru činohry. V režii Michala Langa se příběh diktátora Stalina a dramatika Bulgakova volně prolíná z doložené historické roviny do polohy fikce nebo ironického uspořádání faktů, které tak nabízejí nové a pravděpodobně, a ne zcela přijímané úhly pohledu na oba hlavní aktéry.

O autorech

Edvard Stanislavovič Radzinskij (*23. září 1936) je mistrem dramatických adaptací a filozofických interpretací historických látek. V brežněvovském Sovětském svazu byl díky svým postojům k režimu a své ideologické kontroverze zakázán a po Stalinově vzoru i vymazán z v literárněhistorických publikací, přestože Rozhovory se Sókratem, Lunin aneb Jakubova smrt, Sto čtyři strany o lásce, Divadlo za časů Neróna a Seneky... slavily úspěchy po celém světě. Od devadesátých let jsou jeho stěžejním tématem dříve tabuizované stránky historie Ruska a SSSR, světovými bestsellery se tak staly tituly o posledním caru Mikuláši II. či o Rasputinovi. Nejpřekládanějším a opakovaně vydávaným je ovšem obsáhlý životopis Stalina vycházející z Radzinského bádání v dosud tajných archivních materiálech, které Radzinskij zúročil i ve filmovém dokumentu Stalinovy záhady - Verze biografie, jenž získal ocenění jako nejlepší dokumentární film roku. Právě při práci na Stalinově životopisu ovšem Radzinskij také narazil na unikátní osud Sergeje Kavtaradzeho. Příběh jediného z druhů z dob gruzínských začátků, kterému se podařilo přežít Stalinovy čistky a nakonec i Stalina samotného, se stal podkladem pro monodrama Koba (monolog starého člověka).

John Hodge (* 1964) sice kráčel ve šlépějích svého rodu a vystudoval medicínu na univerzitě v Edinburghu, ovšem svět ho, coby skotského scénáristu, objevil hned při jeho prvotině, kterou byla krimikomedie Mělký hrob (Shallow grave) z roku 1994. Světovou proslulost přinesl rodákovi z Glasgow o dva roky později jiný, a dnes už kultovní, snímek Trainspotting. Scénář napsal Hodge podle románu Irvina Welshe, získal za něj prestižní cenu Britské filmové a televizní akademie a nominaci na Oskara. I další velmi úspěšné scénáře z jeho pera mohli diváci vidět v kině, mj. Extra život (A Life Less Ordinary, 1997) s Cameron Diaz a Ewan McGregorem, nebo Pláž (The Beach, 2000) s Leonardem DiCapriem. Posledním filmovým scénářem Johna Hodge je předloha k dramatu o Lanci Armstrongovi , cyklistické legendě spojené s dopingem. To, že jsou kontroverzní osobnosti pro Johna výzvou, kterou se nebojí přijmout, dokázal i jako dramatik. Byť jeho původní záměr obsahoval scénář k filmu a posléze k šestidílnému televiznímu seriálu o Stalinově mládí, nakonec po čtyřech letech práce vznikla v roce 2011 úspěšná divadelní hra Spolupracovníci.



O historii

Odhaduje se, že za Stalinovy vlády v letech 1922 - 1952 přišlo v SSSR o život nejméně 40 milionů lidí. Historici zastávají názor, že za dobu svého neomezeného vládnutí má Stalin přímo či nepřímo na svědomí více občanů SSSR, než bylo zabito během druhé světové války. Jen při tzv. Velké čistce, označované i jako Velký teror zemřely miliony nevinných lidí při politických represích a perzekucích ve 30. letech. Ty Stalin společně s Ježovem, Berijou a NKVD spustil s cílem odstranit zbývající opozici a získat neomezenou moc.Čistka se týkala většiny vrstev sovětské společnosti: komunistické strany, úřednictva, důstojnického sboru, inteligence, rolnictva - takzvaných „kulaků“, etnických minorit a náboženských skupin. To vše pod vykonstruovanou záminkou vraždy Sergeje Kirova, hlavy leningradské stranické organizace v roce 1934. Analogie komunistického režimu v SSSR a fašistického zřízení v Německu nespočívá pouze v podobných politických principech řízení státu a osudů všech obyvatel, výkonu moci za podpory potlačení lidských práv a teroru, ale i v děsivé podobě obou diktátorů. Drastické dětství, odpor k otci a fixace na matku, nenaplněné studijní a životní ambice, pocit vlastní méněcennosti, problémy se ženami, antisemitismus, touha po moci, egoismus a paranoia – to vše nalezneme ve společném průniku podmnožin Josifa Stalina a Adolfa Hitlera. Oba vůdci potírali prostřednictvím svých režimů svobodu slova a umění bylo pod přísným dozorem propagandy, cenzury a státní policie. O tom se zcela jistě na vlastní kůži přesvědčil i jeden z mála oponentů Stalinova režimu, ruský a sovětský spisovatel a dramatik Michail Afanasjevič Bulgakov. Krátce byl Bulgakov Stalinovým oblíbeným dramatikem, díky hře Dny Turbinových, napsané podle Bílé gardy. To mu zachránilo život v roce 1937, kdy všichni spisovatelé (a další umělci), kteří nepodporovali stalinskou diktaturu, např. Osip Mandelštam, skončili ve vězení nebo před popravčí četou. Bulgakov nikdy přímo nepodporoval režim a v některých svých dílech se mu neskrytě vysmíval. V roce 1929 byly všechny jeho práce včetně Bílé gardy zakázány; Bulgakov nemohl publikovat. V roce 1938 Stalin odmítl jeho žádost o emigraci k jeho rodině žijící v Paříži. Právě v období těsně před jeho smrtí dokončil Bulgakov své nejznámější dílo, apokryf Mistr a Markétka, které ovšem vyšlo až v roce 1967.

O představení(ch)

Slečny sedící u stolku v kavárně, asociálně popotahující displeje svých „chytrých“ telefonabletů, nevěnující nejmenší pozornost Stalinově oblíbené písni Sulika, která přerušila tok rádiových „hitů“. Stejně jako další zaplněné stolky ševelící klasickým kavárenským šumem. Najednou vstane od jednoho z nich člověk. Postava. Udělá tři rychlé kroky, bouchne do stolu a vykřikne.„Já ho znal!“ A ukáže na obraz Josifa Stalina. Když se slečny proberou z úleku a posbírají si své komunikátory, pochopí, že onen člověk není blázen ani provokatér, nýbrž herec monodramatu Koba Vladimír T. Gottwald. Ten během téměř šesti desítek repríz zvládl vypilovat roli Fudziho do nejmenších nuancí obyčejného člověčího osudu, které dokáže mistrovsky prezentovat v jakémkoliv prostředí ve kterém toto monodrama hraje. Sám jsem Kobu viděl několikrát, v různých prostorech a v podstatě neexistuje pro tohle představení limit v tom, kde všude se dá hrát a jak málo je potřeba k jeho realizaci. V rámci „objektivní subjektivity“ použiji komentář k představení z Divadelních novin v roce 2010 - "Striktně civilní projev, zdánlivé váhání a nejistota, neokázalost, nervózní zapalování cigaret, přesně vyměřené, aby podpořilo dramatické momenty textu, vytvořily přesně tu intimní atmosféru, kterou performer pro monolog Edwarda Radzinskijho Koba potřeboval." Tohle divadlo je rozhodně i poučné v souvislosti s událostmi dnešní doby, které jsou do jisté míry zrcadlem nedávné historie. Unikátní osud Sergeje Kavtaradzeho stále připomíná bazální rozhodování mezi svědomím a přežitím.

Už anglický originální název hry Collaborators nabízí v překladu k možnosti spolupracovníci i význam kolaboranti. Tento rozsah celkem přesně charakterizuje námět scénáře divadelního debutu Johna Hodgea. Ten se zaměřil na fakt existence divadelní hry o Stalinovi z pera Bulgakova, proklamovaného odpůrce Stalinova režimu a vystavěl na něm groteskní pohrávání si s fakty. Pracuje s řadou ověřených historických dokumentů či citací, které ovšem v různém podání působí onen rozpor, který způsobuje v totalitním režimu umělcova nesvoboda a jeho boj o vlastní čest, svědomí, svobodu a obyčejné lidské štěstí. To vše prokládá vtipně laděnou fikcí možných a domnělých situací. Ty se ovšem nikdy nestaly, jen s trochou nadsázky. anglického humoru a „fantasmagoriemi“ Bulgakovových halucinacích pod vlivem léků popostrkují příběh obou hlavních postav do různých poloh a vrací ho zpět k reálným událostem té doby. Skutečnost, že hra Batumi existuje, společně s historicky ověřeným faktem, že se Stalin a Bulgakov nikdy osobně nesetkali, dala Hodgeovi možnost ukázat velké omyly doby, malé rozdíly mezi zdánlivě protichůdnými osobnostmi a forma zlomyslné nadsázky, kdy si diktátor s dramatikem vymění své role (Stalin píše hru o sobě a Bulgakov vyřizuje jeho agendu týkajících se poprav nebo hladomoru) je opravdu vrcholem faustovského mýtu o spolupráci s ďáblem versus boji se zlem, které umí být všemocné, ale i osobně prospěšné. V režii Michala Langa můžete Pod Palmovkou vidět v hlavních rolích Ondřeje Volejníka (Bulgakov) a Martina Hrušku (Stalin). Oba jsou ve svých rolích výborní. Stejně jako další postavy, například Lenka Langová v roli Bulgakovovy manželky nebo Jan Konečný v roli vyšetřovatele NKVD Vladimíra. Velmi flexibilní scéna je vyrobena podle předlohy Bulgakovova bytu a společně s kostýmy působí originálně a především autenticky, za což představení vděčí Karlu Čapkovi a Tomáši Kyptovi. Jako muzikant chci rovněž pochválit Michala Langa za původní hudbu k představení, která dokáže umocnit jakékoliv emoce, které přináší děj a s představením rezonuje ve všech polohách.


O tvůrcích

Herec a představitel starého gruzínce Fudziho Vladimír T. Gottwald ke hře uvádí: „Ona ta hra vlastně není jen o tom, jaké je totalita svinstvo. A každá totalita je velký svinstvo. Ta hra je především o lidském strachu. O strachu, který vede člověka k tomu se zaprodat. Radzinskij cituje v jedné ze svých knih jednoho vyšetřovatele KGB: ́Každý se dá koupit. Někdo za moc a slávu, někdo za peníze a ti nejčestnější se dají koupit za to, že jejich dětem zůstanou všechny prsty na rukou. I já, stejně jako velká většina ostatních, jsem v životě určitě mlčel k něčemu, k čemu jsem mlčet neměl, a nekonal, když se konat mělo. Z jakéhokoliv strachu. A to už nechci.“

V rozhovoru pro Český rozhlas uvedl režisér a autor hudby Michal Lang k představení Spolupracovníci následující: „ Ano, ano, protože Bulgakov dostal za úkol napsat hru o Stalinovi a nějak mu to nejde, tak Stalin se uvolil, že mu s tím pomůže ... Takže to dopadne tak, že, že Stalin za něho píše tu hru a Bulgakov za něho vládne. .. takže to je taková jako tragikomedie. Ta první půlka je velmi zábavná, ve druhé půlce to samozřejmě už tím tématem je to dané, že to začíná houstnout, ale je to opravdu skvělá, skvělá věc.“

O reprízách

Představení Koba si můžete objednat a dění okolo tohoto představení můžete sledovat na webových stránkách Vladimíra T. Gottwalda.

Reprízy a tudíž možnost představení Spolupracovníci zhlédnout na vlastní oči najdete na webu Divadla Pod Palmovkou.

Nejbližší termíny:11. 1., 27. 1., 15. 2. 2016

O známkování

Obě inscenace sice odkazují na desítky let staré události týkajících se člověka, který je do historie zapsán jako jeden z největších masových vrahů, ovšem analogie současného světa dnešních dnů společně s nutností připomínat a zpracovávat historii i uměleckou formou činí jejich poselství divákovi nadčasovým. A to i vzhledem k historickému nevypořádání se se zločinností komunistického režimu. Vnímám tato představení jako vhodný pokus umělecky ztvárněné retrospektivy, který by mohl a měl zaujmout a připomenout pravou tvář Josefa Stalina a historii jako takovou nejen mladší generaci, ale i těm, kteří nadále tiše a alibisticky přihlížejí dění okolo sebe ve slepé a zhoubné víře, že jich se to vlastně netýká. Obě tato představení nabízí výborné herecké výkony a za použití všech dostupných divadelních prostředků vytváří hodnověrně profily historických postav. Pokud bych mohl návštěvu obou představení doporučit, učiním tak velice rád.

E. Radzinskij – Koba (monolog starého člověka)

Režie a překlad: Jaromír Janeček

Hraje: Vladimír T. Gottwald

Festival Strakonice nejen sobě 2015, kavárna Kafíčko Strakonice; 11. 9. 2015

J. Hodge – Spolupracovníci (Collaborators)

Režie a překlad: Michal Lang, Zuzana Josková

Divadlo Pod Palmovkou, Praha, 2. 10. 2015

Autor: Jan Raus | neděle 3.1.2016 20:00 | karma článku: 16.44 | přečteno: 665x

Další články blogera

Jan Raus

Předvolební guláš v mediálním menu

Jako tradičně uslyšíte neslýchané, uvidíte nevídané a přečtete si neuvěřitelné.Jen si račte vybrat dle našeho gusta.Kinedryl doporučen k vnitřnímu užití dle vašeho uvážení.

12.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 228 | Diskuse

Jan Raus

Štěpán Málek - Punk je doživotní závislost

Štěpán Málek je nejen zpěvákem a frontmanem punkové kapely N.V.U., zároveň byl lektorem vysoké školy a čím dál tím častěji se prezentuje jako malíř a akademický sochař.

4.3.2017 v 10:00 | Karma článku: 13.70 | Přečteno: 489 | Diskuse

Jan Raus

David Cajthaml - Erotické snění s trochou dekadence

Je těžké určit, ze všeho, co David Cajthaml dělá, čím je pro umělecký svět nejvíc. Zda básníkem a spisovatelem, nebo grafikem a malířem, či snad hudebníkem.

3.2.2017 v 11:33 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 315 | Diskuse

Jan Raus

Annabelle Fárová - Zpívám svůj život

Zpěvačka, skladatelka, textařka a modelka Annabelle Fárová letos dospěje ke kulatému životnímu mezníku a svému debutovému albu. Nečekejte nic a dostanete všechno aneb naprosto pohodové a otevřené povídání o všem, co o ní nevíte.

15.1.2017 v 18:00 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 681 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Moudrý citát CII.

Citát je doslovné znění z díla spisovatele, anebo doslovně zopakovaný výrok. Slouží k vysvětlení nebo potvrzení vlastního názoru. Při citování se uvádí jak autor, tak i dílo v kterém se výrok objevil.

22.9.2017 v 11:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Štěpánka Bergerová

Na houpačce s Martinem Němcem

aneb rozhovor s výtvarníkem, hudebníkem, kapelníkem a výhradním autorem rockových skupin Precedens a Lili Marlene, k právě probíhající výstavě ON THE SWING v galerii Na ochozu Vřídelní kolonády v Karlových Varech,

22.9.2017 v 10:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Karel Sýkora

Je dobré znát svou historii, aneb před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky

Před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky. Více než 130 tisíc Osmanů a jejich spojenců tehdy obléhalo Vídeň. Pokud by padla, otevřela by se Turkům cesta dál do střední Evropy.

21.9.2017 v 13:27 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 464 |

Karel Sýkora

Zygmunt Bauman – Všichni žijeme v Utopii

Zygmunt Bauman byl polský sociolog světového věhlasu. Narodil se 19.listopadu 1925 v Poznani, od roku 1971 však žil ve Velké Británii.

21.9.2017 v 6:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 16.31 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 635

občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář při SN ČR, redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.