Ivan Hajniš - Ukradené dítě českého undergroundu

Ivan Hajniš, bluesový zpěvák, kytarista, hráč na foukací harmoniku, emigrant a spisovatel, narozen 1947 v Děčíně, zakládající člen The Primitives Group, nevydává další desku, nýbrž druhou knihu s titulem "Ukradené děti!"

„Byl jsem tehdy mladej, jedenadvacet křížků, a začínal jsem úspěšnou muzikantskou kariéru. Naše kapela THE PRIMITIVES GROUP slavila úspěchy a byla populární po celý republice. Žil jsem jenom pro muziku a pro pěkný holky. Kdybych ale neodjel do zahraničí, skončil bych určitě ve vězení nebo perzekuovanej StB jako moji kamarádi Ivan Jirous nebo kytarista Pepa Janíček v jeho pozdější kapele The Plastic People of the Universe. Nebál jsem těch okupantů, což bylo tenkrát dáno mým mládím, a tak bych určitě nevydržel držet hubu a krok.“ píše v úvodu své autobiografie „Emigrace Primitiva“(nakl.Jindřich Kraus-Pragoline, 2014) všestranný umělec a kosmopolita Ivan Hajniš. Za několik dnů mu vychází další knižní titul s názvem „Ukradené děti!“, takže se příznivci jeho obyčejně vyprávěného neobyčejného života dočkají dalších příběhů „strejčka Rocka“, který je tak trochu sám díky nepřízni doby a osudu ukradeným dítětem českého bigbeatu a undergroundu.Křest knihy proběhne v literárně hudebním klubu Jiný Kafe na Žižkově, v úterý 16.června a toto krátké povídání berte jako předkrm.

Sice si dnes povídám s jednou z legend českého undergroundu, ovšem mladí lidé éru The Primitives Group před 50 lety nepamatují a celkově tohle zcela ojedinělé uskupení zůstává v historii českého rocku poněkud opomíjeno. Zavzpomínáš na vaše úplné začátky, na tehdejší československou rockovou scénu a vůbec na 60.léta v Československu ?

Ivan: …No – pochopitelně si vzpomínám, jak to bylo těžké na počátku big beatové éry u nás -  tehdy v bolševickém Československu. Nic nebylo k sehnání!  Žádné aparatury a zesilovače jako dnes. Nebyly mikrofony, struny, el kytary…Nic! To si dnešní mladí rozmazlení muzikanti neumí asi představit. Vše jsme si museli vyrábět a to bylo těžké – jako mladíčci šestnáct let staří -  nebo mladí? Jsme neměli ani peníze. Pamatuji si, že jsme vlastnili jeden starej zesilovač a bedničky s reproduktorama jsme si postavili sami z nějakého odpadového dřeva. Vlastnili jsme jeden mikrofon ukradený z agitačního střediska - starou Teslu mikrofon - srdíčko na mluvení - který spíše zkresloval než by zpěv čistě posílal dále k zesilovači! Dnes by ho možná mohli používat bluesoví harmonikáři na zkreslení harmoniky! Například Petr Novák můj kamarád a naše legenda - jezdil na hraní tramvají a já mu pomáhal nosit jednu radiobednu, odpadek, přebytek z Tesly s později namontovanýma reprákama. Měli jsme společnou zkušebnu na Pavláku v agitačním středisku. Tenkrát zpíval ale Petr věci od The Beatles kteří začínali hejbat světem skladbami „From me to you“, „Hard days night“ atd.! To bylo někdy v roce 1964. The Primitives Group se napřed jmenovali Primitivové – od šedesátého pátého do roku 1967 kdy jsme přibrali do kapely manažéra Eugena Fialu který pozměnil jméno na „The Primitives Group“. Byli jsme jednou z nejprogresivněji hrajících kapel u nás. Repertoár v anglickém jazyku a dovolili jsme si hrát i skladby „Who are the brain police“? „Kdo jsi policejní mozku“– když jiné bigbeatové skupiny hráli skladby typu „Želva“  - Olympic, a nebo právě  Petr Novák – „Náhrobní kámen“  Byli jsme také mezi prvními, kteří nosili dlouhé vlasy až na ramena, malovali jsme se, měli jsme hodně křiklavé obleky, používali jsme ohně, zvukové a filmové efekty, živou zvěř a spoustu dalších věcí. Ostatní Big beatové skupiny byly oproti nám slušní chlapci…Proto jsme se stali okamžitě hodně oblíbenou a vyhledávanou kapelou u všech mladých lidí, kteří byly znechuceni bolševickou kulturou vojenských maršů a posloucháním dechovky!

Věnuješ se blues, bluesrocku a rockovému písničkářství. Jak si v dnešní době stojí blues jako žánr ? Zajímá tahle muzika lidi a chodí na ní do klubů ? A můžeš čtenářům něco z „tohohle soudku“ doporučit k poslechu nebo k návštěvě koncertu ?

Ivan:  …ano. Blues jsem měl rád vždy a všechna dnešní pop muzika se zrodila z blues!  Lidi chodí na blues více a více neboť to co tvoří někteří dnešní,,umělci,,není vlastně to pravé ořechové. Místo muziky používají mašiny a počítače. Diskžokejové říkají docela vážně, čemu se já směju, že jdou hrát? A mladý lidi jsou jako stádo ovcí a choděj se tam potit a kroutit ke zvukům zmixováných  mašinama? Rapéři se chytaj za přirození a chrlej ze sebe spousty - někdy dost debilních textů a tak lidé kteří jsou už z těchto žánrů unavení najednou zjišťují, když se náhodou ocitnou na koncertu některé kapely která umí na své nástroje hrát – že muzika je o něčem jiném!   Ať se přijdou podívat třeba na naší kapelu Ivan Hajniš & The New Blues Band která hraje z 90 procent vlastní tvorbu z mých LP a CD,,aktuální poslední album Best Of Ivana Hajniše se dá sehnat na našich koncertech.. Neznalí se domnívají, že blues je jenom smutná pomalá muzika při které by nejraději spali, ale to je právě neznalost žánru. Je to také tím že radia bohužel hrajou jinou muziku – tu, právě tvořenou k vydělávání peněz!

Jako muzikant jsi projel celou Evropu a zahrál sis na spoustě míst se stejně renomovanými spoluhráči jakým je například americký trumpetista Wynton Marsalis. Na co nejraději ve své hudební kariéře vzpomínáš a co bys naopak ve svém životě mohl postrádat ?

Ivan:…Máš pravdu. Zahrál jsem si s mnoha velkýma světovýma hvězdami a věř mi že ty největší hvězdy které něco dokázali jsou asi ti nejskromnější – až na nějaké debilní výjimky některých amerických div – Jak asi víš tak jsem mnohokrát reprezentoval Českou republiku na různých akcích. V Dánské Kodani jsem hrál na akci ČZ ambasády na propagaci Českého piva, v Berlíně jsem hrál na Alexanderplatsu k 20 výročí zboření Berlínské zdi mezi východem a západem, znovu jedu representovat do Berlína s mojí kapelou 24 dubna a v létě budeme jako jediná kapela z Česka hrát na internacionálním festivalu v Dánském Ballerupu kde si nás po dvou letech pro velký úspěch znovu objednali .Co mě ale mrzí je to – že se nám nedostává u nás doma u médií toho ocenění které by  jsme si určitě zasloužili. Média píšou raději o rozvodech, skandálech a kravinách kolem tak zvaných „hvězd“ českého šoubyznysu! A jsou to pořád ti stejní lidé kteří kdysi s radostí sloužili bolševikovi! Někteří začínající muzikanti nebo kapely odehrají tři koncerty Počernice, Běchovice a Klánovice a už se naparují jako kdyby právě odjeli světové tour. Hned chtějí dělat videa v Karibiku a jezdit do Anglie nahrávat do studia Abbeby road kde natáčeli kdysi The Beatles…A o těchto lidičkách se píše!

Emigroval jsi ze socialistického Československa v roce 1969 a dlouhodobě žiješ ve Švédsku. Troufneš si srovnat nejen hudební scénu, ale i další aspekty životního stylu nebo úrovně ve Skandinávii a české kotlině ? Jak se Ti líbí současné Švédsko a současná Česká republika ?

Ivan:...Je pravdou že jsem se neživil celý čas v emigraci jenom muzikou. To bohužel nešlo. Prioritou bylo naučit se jazyk a vydělat si na živobytí. Nerad jsem opouštěl kariéru populární kapely v Československu kdy jsme vyprodávali  sportovní haly, ale byla to realita. S ruskejma okupantama a s českejma komunistickejma kolaborantama jsem žít nechtěl! . Když jsem přišel do Švédska v roce 1969 tak jsem byl opařen – většina rockerů byly komunisté. Levičáci, kteří protestovali proti USA válce ve Vietnamu. Nechápali vůbec nic o komunistické diktatuře v zemích RVHP, nebo na Kubě a v Číně. Nevěřili dokumentům o gulagu a vraždách miliónů nevinných lidí v Sovětském svazu!  Hudební scéna se srovnávat nedá. U nás v České republice je o mnoho více klubů kde se hraje live muzika. Švédsko je ovlivněno televizními soutěžemi Idol a Super star, kde hledají nové hvězdy a lidi na to s napětím koukají a hádají, kdo to vyhraje a kdo že se stane novou hvězdou. To je ale špatná cesta. Cesta muzikanta, zpěváka by měla vézt přes live koncerty v klubech od nuly. Těmito pořady sice televizní společnosti vydělají peníze ale „zroděj“ se tak i zpěváci kteří nedokážou odehrát live koncert! Švédsko bylo v sedmdesátých a osmdesátých létech pro muzikanty.docela fajn. V každém městečku měli Folketsparky kde se hrála live muzika ale to postupem času zmizelo. Já sám jsem odehrál stovky koncertů v těchto Folketsparcích jak s mýma kapelama ale i sám jako trubadůr. A co bylo také fajn – lodě, trajekty, na kterých se hrála live muzika, Měl jsem angažmá na všech lodích plujících ze Stockholmu do Finska a Estónska z Trelleborgu do Německa. Tam to byla škola života. Někdy jsem měl angažmá kdy jsem musel hrát 5 hodin každý večer.

Co Tvá literární tvorba o které se na rozdíl od té hudební příliš mnoho neví? Jednu knihu jsi napsal, druhou chystáš, představíš se jako autor ?

Ivanl:… No. Napsal jsem dvě knihy. První se jmenuje Emigrace Primitiva nakladatelství Pragoline pana Jindřicha Krause a je úspěšně vyprodaná. Musel jsem si tento rok nechat přitisknout několik stovek ex.  kdy se mnoho lidí po mojí knížce shánělo. Také jsem sestavil recitál právě s úryvky z této knihy, se kterým jsem již odehrál několik vystoupení a doufám že těch vystoupení s recitálem přibyde. Druhá kniha se jmenuje Ukradené děti a je to můj příběh o tom, jak jsem o mé děti švédskou nespravedlností přišel…Kniha je právě ve výrobě a křest plánuji na červen.. Pravděpodobně u Hany Múllerové v klubu Jiný kafe v Praze na Žižkově…

Na závěr uděláme něco ve stylu "rychlopalby". Takový "test", který čtenářům může prozradit něco málo o Tvé osobě, osobnosti nebo vkusu. Souhlasíš ?

Eric Clapton nebo Robert Cray ? – Eric Clapton je mým dlouholetým favoritem a převzal jsem od něj několik jeho skladeb, které velmi rád hraji !

Smetana nebo Verdi ? –.Moc toho o vážné muzice nevím ale Smetana . Má vlast je něco speciálního i pro mě jako Čecha. Hrál jsem jí na pohřbu mého bráchy a sám bych si přál, aby mi tuto muziku zahráli i na mém pohřbu až opustím tento náš divokej a bláznivej svět.
Václav Hrabě nebo Allen Ginsberg ? –.Ginsberga jsem osobně potkal když byl v šedesátých létech v Praze a Václava Hrabě neznám .Ale asi bych se rád seznámil s Warholem, kdyby nebyl mrtvej!
Havel nebo Zeman ? – Pochopitelně Vaclav Havel, kterého jsem měl a mám moc rád. Mám s ním i fotografii když se za námi vypravil na koncert do jazz klubu Reduta v Praze. Nezapomenu, když mi objednával Becherovku jak se cítil jako kluk, radoval se že utekl Dáše, která se o něj moc strachovala.-
Ester Ledecká nebo Věra Čáslavská ? –Ester je fajn moderní holka a  má před sebou určitě ještě mnoho úspěchů na prkně. Věra Čáslavská si zaslouží všechen respekt za to, k čemu se přihlásila a nebála se bolševika..
Plzeň nebo Budvar ? – . Ani jedno – já piju Kozla a řezanýho, ale když není Kozel je vždy nějaké jiné pivečko.
Alkohol nebo marihuana ? – Ani jedno – nechlastám ani nekouřím..

I to je možná u rockera Ivanova ražení překvapivé sdělení, ovšem každý má právo své vlastní svobodné volby, ať dobré či té méně vydařené, ve svém životě. A svoboda jako taková je u Ivana Hajniše nutnost a potřeba srovnatelná a dost možná silnější než závislost na chemickém a instantním štěstí. Každopádně moc DÍKY za rozhovor!