Vojtěch Hrubý: I díky němu v Strakonicích dudy (stále) hučí

: „Já jsem ze Strakonic, dudáček Švandovic s kapsou prázdnou, s kapsou prázdnou....“ Tuhle písničku zná na Prácheňsku téměř každý. O strakonické dudácké tradici se dobře ví nejen v Čechách, ale dokonce i daleko za hranicemi. Mečivý nástroj trochu podivného vzezření patří k Prácheňsku odpradávna, byť české dudáky najdeme na Domažlicku, Chodsku i Plzeňsku. Tento velmi specifický nástroj má různé modifikace po celém světě, což mohou diváci dodnes vidět při tradiční přehlídce hráčů na tento nástroj, kterou je Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích. K dudácké tradici druhé poloviny 20.století ve Strakonicích patří zcela neodmyslitelně dvě jména. Tím prvním je  pan Josef Režný , český dudák a folklorista, výrazná osobnost českého národopisu spojená převážně Prácheňským souborem písní a tanců. Druhou významnou osobností strakonického dudáctva je hudební pedagog, skladatel, dirigent a publicista pan Vojtěch Hrubý. 23.dubna uplyne 100 let od jeho narození. O týden dříve, přesně ve čtvrtek 16.dubna 2015, proběhne v KD ve Strakonicích koncert na počest tohoto dudáka, pedagoga a skvělého člověka.

 Moje hudební „kariéra“ rockového muzikanta v podstatě odstartovala právě v Dudácké muzice LŠU ve Strakonicích. Moje paní profesorka na akordeon mě v roce 1983 dovedla na zkoušku tohoto souboru, kde jsem začal zpívat a po neodvratné mutaci mého hlasu a odchodu kontrabasisty Radka Myšáka na základní vojenskou začal hrát na kontrabas. Což jako základ hry na elektrickou baskytaru plně postačovalo.

Vojtěch Hrubý vedl nejen naší dudáckou muziku (a to i tu „dospělou“ ), ale vyučoval hru na dudy po několik generací strakonických dudáků. V podstatě uměl hrát na jakýkoliv nástroj, který jste mu podali do ruky. Absolvoval jsem pod tímto výjimečným člověkem tři dudácké festivaly (1983,86 a 89), řadu soutěží a nejednu akci po celé republice. Včetně „soustředění“, které pořádal na své chalupě v Korkusově Huti. A koncert k jeho 90. narozeninám roce 2005. To jsem se s ním setkal naposledy, jelikož o rok později zemřel.

Proto si myslím, že právě ku příležitosti jeho nedožitých 100. narozenin a udělení čestného občanství města Strakonice in memoriam můžeme a spíš musíme připomenout nejen strakonické veřejnosti tohoto nezapomenutelného člověka.

Vojtěch Hrubý se narodil v obci Svatá na Berounsku. V roce 1930 byl přijat na konzervatoř do houslové třídy Jindřicha Bastaře, houslového pedagoga a člena Českého kvarteta. Pocházel z prostých poměrů a tak z finančních důvodů přešel na obchodní školu a hudbu studoval soukromě, při zaměstnání. V roce 1945 složil státní zkoušku z hudby a úspěšně absolvoval konkurs do Armádního uměleckého souboru. Ovšem nakonec přijal místo ředitele hudební školy v Kadani, kde se podílel na pořádání pravidelných Kadaňských hudebních střed pod patronací prof. Josefa Páleníčka. Přes nabídku místa dirigenta Karlovarského symfonického orchestru zůstal věren škole a výuce. V roce 1954 nastoupil jako ředitel Lidové školy umění v Hořovicích, spolupracovat v oblasti scénické hudby s Městským oblastním divadlem v Hořovicích. Ve Slavíkovo kvartetu hrál na violu; byl rovněž dirigentem Symfonického orchestru Podbrdska. V 60.letech působil na LŠU v Berouně nebo ve Zruči nad Sázavou.V roce 1969 získal konkurzem místo ředitele LŠU ve Strakonicích, kde působil až do důchodu.  Na Lidové škole umění vedl dudáckou muziku, složil i několik písní, populárních skladeb pro smyčcový a dechový orchestr, několik kadencí k houslovým koncertům, skládal scénickou hudbu, upravoval lidové písně pro dudy a dudáckou muziku, ačkoliv se k dudám dostal až po svém příchodu na jih Čech, z instruktivní literatury jmenujme alespoň Školu na zobcovou flétnu, Etudy pro dudy a Školu na dudy.

Jak to se Strakonickou dudáckou muzikou začalo? Základ vznikl už ve školním roce 1969/70, kdy založil dětskou dudáckou muziku. Ostatně tři její současní členové, Miloš Jankovský na dudy, Miroslav Lukeš na klarinet a Karel Böhm na housle jsou pamětníky doby, kdy se celá tradice tohoto dudáckého souboru začala formovat. V té době ve Strakonicích fungoval jen Prácheňský soubor  a vzniklá samostatná dudácká kapela byla vnímána jako zbytečná konkurence. Přes počáteční peripetie se ovšem nakonec povedlo vše rozběhnout a od 1. ledna 1983 kapela existuje pod názvem Strakonická dudácká muzika dodnes.V roce 1984 absolvovala Strakonická dudácká muzika svůj první zahraniční zájezd do Schleife v tehdejším Lužicko – Srbsku. Během více než třicetileté existence vystoupila mj.v Německu,Rakousku, Maďarsku, Polsku, Francii nebo v Anglii  S dudáky z Domažlic nebo Mrákova udržuje partnerské vztahy i v současnosti. Dnes, kdy je všechno v podstatě o penězích, kapely organizátoři tolik nezvou a folklórních akcí už také není tolik. Přesto Strakonická dudácká muzika stále funguje a na pódiu kulturního domu zcela jistě nebudou chybět různé generace, které prošly „pod rukama“ Vojtěcha Hrubého a Strakonické dudácké muziky.

Trochu zavzpomínat a připomenout Vojtu (jak se mu říkávalo) jsem poprosil Miroslava Lukeše, pedagoga, muzikanta a klarinetistu dudácké muziky, který je jedním z tria, které pamatuje úplný začátek na počátku 70.let.

Začněme trochu neformálně. Jak Ty osobně vzpomínáš na Vojtěcha Hrubého? Co Ti tenhle přísný pedagog, ale skvělý člověk dal do Tvého hudebního života?

Miroslav: Překvapilo mě Tvé slovní spojení „přísný pedagog“. Je to asi tím, že každý máme své nepřenosné, vlastní vzpomínky. Já byl, možná na rozdíl od Tebe, hodné dítě, potažmo svědomitý žák. (smích) .Ale vážně: v „hudebce“ jsem začínal u pana Ladislava Roma, o kterém by se dalo říct, že byl multiinstrumentalista. Když přišel do Strakonic Bedřich Zákostelecký, přešel jsem k němu, aby mě připravil na klarinet ke studiu na konzervatoři. K Vojtovi jsem chodil asi od deseti let do nově založené dudácké muziky, kde jsem hrál na Es klarinet, stejně jako už před tím v dechovce u Roma. Z této trojice vnímám Vojtu jako nejméně přísného, dalo by se říct, hodného, laskavého učitele. Můj hudební život, jak jsi to nazval, formovali tito tři kantoři, každý ve svém oboru. Vojta mě přivedl k folkloru, a i když jsem si v patnácti myslel, že jsem s tímto žánrem definitivně skončil a budu se věnovat jiné muzice, nejlépe hardrocku, vydržel jsem u této muziky, krom jiných žánrů, dodnes. Platí staré známé: chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech.Je to nejspíš tím, že já bych se hraním jednoho žánru nebo stylu asi unudil k smrti…

Zažil si se Strakonickou dudáckou muzikou v podstatě všechno podstatné. Na co nejraději vzpomínáš během té dlouhé doby?

Miroslav: Máš asi na mysli SDM, která vznikla oficiálně 1.1.1983, ale zakládala se v průběhu roku 82 po odchodu většiny členů z Prácheňáku a mém příchodu z vojny. Tak tam bylo zážitků takové množství, že jeden překrývá druhý. Navíc většina příhod je v seriózních médiích nepublikovatelných. (úsměv ) Také některé věci, z důvodu ochrany své čisté duše si raději už nepamatuji. (smích). Pokud máš na mysli tu „dětskou“  kapelu s názvem Dudácká muzika LŠU Strakonice, na kterou se pomyslně navázalo, protože, jak jsi se zmínil, zůstali jsme z ní tři, tak tam byla asi vrcholem naší „kariéry“ účast na Světovém festivalu mládež a studentstva nebo jak se to správně jmenovalo v Berlíně v roce 1973. Tehdy s námi Vojta nejel, protože byl na zahraničním zájezdu s Prácheňákem. A i když s námi jel jako „pedagogický dozor“ Bedřich Zákostelecký, byli jsme tam v podstatě bez „vedení“ ,Béďa měl vlastní zájmy a to bylo pro 12. až 14.leté kluky něco jako nenahraditelná škola života, ovšem na mezinárodní úrovni!

Tradovalo se, že mezi Josefem Režným a Vojtěchem Hrubým panovala určitá řevnivost. Tu já už nepamatuji, jelikož za naší éry oba soubory spíše spolupracovaly, ale můžeš se o tom nějak zmínit ?

Miroslav: Protože jsem, jak jsem už výše zmínil, nikdy nebyl členem Prácheňáku, mám ve vzpomínkách vztahy mezi Hrubým a Režným pouze jako pozorovatel z vnějšku. Takže můj osobní názor: i geniální lidé mají nárok na lidské vlastnosti. Jak jsem poznal pana Režného, byl poměrně komplikovaný, tzv. svůj. Prácheňák, snad i právem, považoval za své dítě, které si vychová a povede sám. Vojta Hrubý měl u určité skupiny lidí přirozenou autoritu, pramenící z velkého přehledu a posedlosti folklorem. Jinak řečeno: pro tyto dvě osobnosti nebylo v jednom souboru dostatek místa. Ale jak vím, Vojta odešel ze souboru sám a ta řevnivost nastala až poté, co vzápětí založil Strakonickou dudáckou muziku. Tehdy, v době jedné strany a vlády bylo víceméně rozhodnuto, že se bude ve Strakonicích podporovat pouze jeden folklorní soubor a tu myšlenku prosazoval i pan Režný. Díky osobní statečnosti tehdejšího ředitele MěKS, pana Havlíka, se SDM podařilo „uvést v život“, prostě zlegalizovat. Jistě si vzpomínáš, že tehdy muselo mít každé ,nejen hudební sdružení svého tzv. zřizovatele. Bez něho se nedaly udělat přehrávky a tím se fakticky zamezilo veřejnému vystupování. Asi to byla ochrana proti nežádoucím, vše bylo prostě pod kontrolou. Určitě z pohledu dnešních mladých muzikantů něco nepředstavitelného. Zajímavostí je, když zůstanu u folkloru, že dnes, na okresu Strakonice, působí více než 10 dudáckých muzik.Zpět k té „řevnivosti“, když na to někdy přijde řeč, většinou se to shrne tím, že už je to vše dávno promlčeno.

Pojďme od minulosti k současnosti. Historické prameny dokládají existenci dud od pradávna, ale má Vojtěch Hrubý nějaké nástupce ? Vyučuje v současné době někdo na Umělecké škole hru na dudy ? A jaká je budoucnost Strakonické dudácké muziky jako takové ?

Miroslav: V ZUŠ se pochopitelně vyučují dudy a dudácká muzika, od dob Vojty, nepřetržitě. Už na sklonku Vojtovo pedagogické kariéry přišel do „hudebky“ Bohouš Šabek, který výuku převzal. A protože čas je neúprosný, v současnosti, kdy Bohouš postupně zmenšuje svůj úvazek, jelikož i on je už v důchodovém věku, začíná vyučovat hru na dudy Julie Vlčková, rozená Režná, vnučka Josefa Režného. Už také v hudebce založila druhou dudáckou muziku, složenou z těch nejmladších žáků a která už má za sebou úspěšná vystoupení. SDM jistě budoucnost má, ale nevím jakou. Sestava je prakticky téměř totožná, jakou byla na počátku. Jen na postu B klarinetu vystřídal Václava Hrušku Pavel Brázda a posléze Pavel Reitmaier. Já mám občas alternace, to v případě, že mám něco neodkladného, u basy na čas vystřídal Petra Drančáka Petr Olešňan, Nyní už nějaký rok hraje na basu mladý Patrik Ředina, který je zároveň kapelník Mladé dudácké muziky.

Vím, že zmiňovaný koncert 16.dubna dramaturgicky obstarává kapelník Pavel Eremiáš. Přesto, můžeš přiblížit, na co se mohou diváci těšit ? Nějaké zajímavé hosty nebo příjemné překvapení směrem k osobě Vojtěcha Hrubého ?

Miroslav: Koncert je pojatý trochu jinak, než bylo vystoupení k 30. výročí založení SDM v listopadu 2013. I když i tam jsme zavzpomínali na Vojtu, byli pozváni ti, kteří si v průběhu let v kapele zahráli. Dokonce i členové bývalé dětské muziky. Hosty, jako takovými, byli pouze dva gratulanti: Babský sbor z Poříčí a bývalí tanečníci z dětského souboru Prácheňáček, dnes už vážení občané Tvého věku. (úsměv). To proto, že s oběma soubory spolupracujeme nebo jsme spolupracovali.. Tento koncert, na který se ptáš, bude probíhat pochopitelně jako oslava Vojty. Vystoupí Domažlická dudácká muzika, to proto, že Vojta měl velmi vřelý vztah k Chodsku a dodnes je tam vzpomínán a vážen.  Pak by se měli objevit Vojtovo žáci, mezi které patříš i Ty. SDM by měla být pouze hostitelem, takže si nebudeme uzurpovat příliš mnoho času. Mělo by se také zavzpomínat na oslavence a to hlavně humornou formou, protože v případě Vojtěcha Hrubého to jinak asi ani nejde. Pozvali jsem i manželku Vojtěcha, paní profesorku Spurnou, ale respektujeme její věk i její soukromí. A překvapení? Pro nás určitě příjemné: chtěli bychom oznámit, že jsme navrhli, aby bylo Vojtovi uděleno čestné občanství města Strakonic. Původně jsme chtěli vyhlásit, že už uděleno bylo, ale protože schválení musí projít úředním procesem, který se protáhl díky totální změnou v osazenstvu radnice a také proto, že se jedná o čestné občanství in memoriam, ke kterému je nutný písemný souhlas rodiny. Nicméně, protože jsem se v tomto docela angažoval, mohu Ti sdělit, že vše je na nejlepší cestě, protože, cituji ze zápisu Rady města: Rada doporučuje Zastupitelstvu města udělit čestné občanství in memoriam Vojtěchu Hrubému za udržení a rozvoj místní dudácké tradice a výchovu mladé dudácké generace. Podle mých informací, je už pouze formalitou vlastní udělení. A to by mohla být i tečka našeho „rozhovoru“, né ?

Tak to by samozřejmě mohla. Míro, díky za malé a příjemné ohlédnutí za jednou částí Tvého muzikantského života, doufám, že ta opravdová tečka bude čtvrteční koncert, kdy budou ve Strakonicích zase hučet dudy.