Kamil Marcel Hodáček – Trnová koruna nejsou zuby
Po třech básnických sbírkách (Havarijní stav, Sekunda křiku, Tři čtvrtě na čtyřicet) vydáváš prózu s názvem „Trnová koruna nejsou zuby“. Je to Tvoje první próza? A co Tě vedlo k tomu odklonit se od dosud preferované poezie ?
Kamil: Abych vše uvedl na pravou míru: Trnová koruna JE ve skutečnosti prózou, ale naprosto stejným dílem je i básnickou sbírkou. Ještě lépe: Jedná se o sbírku básní v próze.
Úplného odklonu od poezie už pravděpodobně nejsem ani schopen.
Předpokládám, že kniha vyjde ve Tvém „mateřském“ nakladatelství Kampe. Autorem obalu je vyhlášený grafik a všestranný umělec David Cajthaml. Můžeš představit krátce knihu jako takovou? Kdo by mohl být jejím čtenářem, komu je určena ?
Kamil: Ano, je to pravda, nakladatelství Kampe se i tentokrát postará o vydání, Kateřina Marinová o redakci a grafickou úpravu a další nezbytné činnosti.
Trnovou korunu lze vnímat celkem ve třech rovinách: Za prvé se jedná o intimní introspektivní autorův zápisník, za druhé se kniha jeví jako básníkův deník respektující myšlenky toho kterého dne a v té třetí vrstvě lze Trnovou korunu vnímat jako návod, příručku pro výuku setření rozdílu mezi snem a realitou. Záleží na každém jak knihu bude vnímat, nabízím prostor pro představivost.
Abych se čtenářům co nejvíce přiblížil a také pro lepší názornost jsem styl psaní notně uzpůsobil aktuální realitě.
Na slavností křest sis pozval zajímavé hosty. Básník Ticho, Pavel J. Hejátko, Eva Hrubá nebo skvělá harmonikářka Saša Niklíčková jsou určitě zajímavá sestava kmotrů. Proč sis vybral právě tyhle umělce ?
Kamil: Výběr hostů nebyl nahodilý, se všemi jmenovanými jsem určitým způsobem propojen. Respektuji je v jejich práci a v nezdolnosti, se kterou se přibližují svým cílům. Přeji si oslavit můj nový titul právě s nimi
Mimo této knihy souběžně pracuješ i na své audioknize v edici Stepující Apollón, která by měla obsahovat Tvé básně a jako hudebního hosta sis vybral maďarskou houslistku Agnes Kutass. Co můžeme říct k tomuhle projektu ?
Kamil: Líbí se mi ta idea, nápad zachytit mluvené slovo na audio nosič pomůže posluchačům vnímat poezii po svém. Skrze audioknihu mohu vstoupit do soukromí kohokoliv, aniž bych narušil rytmus a tempo domácnosti.
Na audio titul jsem vybral básně ze všech mých dosud vydaných sbírek, jedná se tedy o jakýsi autorský průřez tvorbou z let 2011 až 2014.
Teprve hudební doprovod houslistky Ágnes Kutass dělá z celého tohoto projektu nerozpadající se celek, její emotivní projev zastřeší i moje vlastní emoce, čímž se nenásilně dosáhne příjemného kompaktního vyznění.
Jsi rovněž všestranný umělec, který se mimo poezie a prózy zabývá i výtvarným uměním. Jak si vybíráš téma pro svá díla ? A která „disciplína“ je Ti nejbližší ?
Kamil: Snad můžu říct, že mám štěstí, pokud témata k mé tvorbě povětšinou nemusím hledat, ale rovnou je žiju, zažívám. Píšu o tom, co vstoupilo do mého života, o tom, co můj život ovlivnilo, píšu proto, abych věci snáze trávil, píšu proto, abych v myšlenkách uvolnil místo zážitkům novým.
Srdcem, hlavou zůstávám básníkem, to je moje disciplina.
Žiješ a tvoříš na Žižkově, což je zcela nepochybně umění zaslíbená pražská čtvrť. Jak se změnil Žižkov ve Tvých očích za posledních 25 let od listopadu 1989 ? Kam rád chodíš a co bys na Žižkově určitě doporučil navštívit ?
Kamil: Jsa zrozen v roce 1980, těsně polistopadový vývoj na Žižkově můžu komentovat pouze dětským pohledem. Žižkov pro mne byl hlavně bezpečným útočištěm, místem, kde spolužáci a kamarádi byli nadosah, místem, které nepopíralo vlastní, specifickou identitu, v pubertě potom místo narození a působení velikánů Seiferta, Neumanna, Jesenské a mnohých dalších. Nyní je situace jiná, Žižkov chátrá a smutní, neváží si úsilí domorodých, neposkytuje dostatečný prostor pro komunikaci, dialog a vyjádření názoru. Pryč jsou léta, kdy Hašek chodil prodávat kradené hodinky do hospody U vočuchaný fuchsie.
Já chodím do klubu Jiný kafe na Táboritské ulici. Tam se můj pocit bezpečí vrací, tam poslouchám básně, tam jsem schopen být sám sebou, tam je svět ještě v pořádku.
Jaký je život homosexuálního umělce v dnešní konzumní společnosti ? Cítíš se šťastný a spokojený v zemi, ve které žiješ ?
Kamil: Život kohokoliv v konzumní společnosti je smutný a bezobsažný, i ten můj, homosexuální. Konzum je nástroj k vyprovokování těch nejnižších pudů a kdo ho vědomě přijímá a hltá, sám ukazuje svoje rozhryzané a nejisté nitro.
Všechny moje knížky vznikly, alespoň částečně, právě jako tichý protest proti konzumu, proti mainstreamu, šablonovitosti, stádnosti. Člověk musí být svůj a důvěřovat sám sobě, potom teprve může být zdánlivě šťastný ve své zemi.
S posledními slovy se dá jen souhlasit. Pokud chcete zažít nevšední umělecký večer nejen s Kamilem, potom si vás dovolím pozvat na křest Trnové koruny, který proběhne 23.dubna 2015 v klubu Sběrné suroviny v Krymské ulici v Praze, knihu lze objednat u vydavatelství Kampe (www.kampe.cz )
Jan Raus
FeNoMen #2: Esther Abrami - Hudba je můj další jazyk
Povídání s francouzskou houslistkou Esther Abrami sice uvízlo déle na půlové pomlce, ale možná zdánlivě křehkou, ovšem nesmírně ambiciozní mladou umělkyni jen tak nic nerozhází, donc allons ensemble, découvrir elle liberté, oui?
Jan Raus
Taková NE/NORMÁLNÍ rodinka
“Taková normální rodinka” byl v roce 1971 de facto prvním československým sitcomem, příběh NE / NORMÁLNÍ čtyřčlenné rodiny, vsazený do notových linek úspěšného amerického muzikálu “Next to Normal”, prozatím míří k české premiéře
Jan Raus
Ten kdo neskáče (prý) není Čech
Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! Kam jsme doskákali, podle koho skáčeme a komu na co ještě “skočíme” 30 let po listopadu 89? Trapného Putina na bruslích dostihla karma na koberci, ale již za pár dnů můžeme zakopnout všichni
Jan Raus
MessenJah - Má stále nabito a udržuje balanc
Ačkoliv můj host patří věkově do jiné, mladší generace a hudebně do odlišného žánru, dlouhodobě shledávám na něm osobně, na jeho hudbě i na jeho postojích a názorech dosti sobě vlastního a zajímavého pro tento krátký rozhovor.
Jan Raus
Klímův Sternehoch - možnost, která se uskutečnila
Pokud lze napsat o operním kusu v Národním, že to je nářez, potom tak v dobré víře. rok po premiéře, s potěšením činím. Sternehoch v opeře jiný příměr, v mých očích a uších, zkrátka nepřipouští, stejně jako Ladislav Klíma samotný.
Jan Raus
I'm not a 21st Century Digital Boy
Co způsobuje "inteligenční exploze ultra-inteligentních strojů" lidskému mozku a našim životům obecně? Je již dnes definován takový stroj, který sám o sobě daleko předčí všechny lidské intelektuální aktivity? Doufejme, že nikoliv
Jan Raus
FeNoMen #1: Alexandra Dodd - Papoušek, hokejka a bikiny
Alexandra Dodd, kapitánka ženského hokejového týmu Canterbury Eagles, hrajícího hokejovou ligu Nového Jižního Wallesu v Austrálii, coby premiantka v mediálním projektu o různých a úspěšných ženách současného světa okolo nás.
Jan Raus
Když muž sám snídá a žena je v práci
Pokud se dnes, z jakéhokoliv důvodu, ocitnete kdekoliv, kde je na hromadě přehršel různých magazínů pro ženy, musíte, jako muž, konstatovat, že tolik zbytečně potištěného papíru nenajdete možná ani ve Sběrných surovinách.
Jan Raus
Kde domov můj? Zde domov můj...
Kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj
Jan Raus
Kecy, sex nebo poezie? Račte si vybrat!
Stín ignorance, pohlavního diformismu, verbálního primitivismu uniformního stáda, v uměle polarizovaném světě, se nenápadně vkrádá i tam, kde bychom jej nejspíš ještě nedávno ani nehledali. Kupříkladu v poezii, a to i ve Vogonské.
Jan Raus
Muzikálové TICK, TICK ... BOOM! Jonathana Larsona
Tick,tick a BOOM? “Třicítka” klepe na rameno? Paranoia? Nuda? Svědomí? Zaprášená přání, co se nepovedla naplnit? V životě, který občas nedává očekávané, a naopak nečekaně odebírá chtěné? Hora ruit. Per aspera ad astra.
Jan Raus
Fenomén Miloš Zeman
Miloš Zeman, podruhé zvolený prezidentem republiky, je bezesporu fenoménem české politiky. Co Miloš Zeman dal a vzal české společnosti? Rozděluje ji, nebo naopak spojuje? A je opravdu prezidentem všech občanů České republiky?
Jan Raus
Ano, gratuluji vám všem, kteří jste volili Zemana
Po ukončeném klání se sluší říct: Sláva vítězům, čest poraženým. A k vítězství patří gratulace, že?
Jan Raus
25 let na vlnách rádia Bla - Bla plus
Leden jasný, roček krásný. Těžko říct, zda chápat pranostiku ve smyslu počasí nebo stavu našich myslí. Každoroční start roku, čas na letmé ohlédnutí. Dnes k počátkům devadesátých let, prostřednictvím Rádia Bla Bla Plus. On Air 93
Jan Raus
Nika Nováková - S čistou radostí v dědečkových stopách
Během devadesátých let jí bylo plné jeviště. Ať v Divadle Archa s Jaroslavem Duškem, tak na jiných scénách. Dnes má její život trochu jiný směr i tempo, ale divadlo v jejím životě stále zůstává bytostnou záležitostí.
Jan Raus
Rok 2018: Osm v Baccaratu nestačí
Bezbřehý optimismus, navlečený na všechna nejasná očekávání, nedočkavě přešlapuje na ostrém startu roku 2018. Ten osmičkou ve svém letopisu tradičně zakulatí historii tohoto národa a rozdá jeho budoucnost jako karty na Baccarat.
Jan Raus
Kudy ven z kruhového objezdu?
Punk byl vždy hnutím lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. No Future? Dovolte úsměv.
Jan Raus
Lenka Vaníčková - I nádraží je katedrála
Je Václav Hrabě autor, díky kterému si na obchodní akademii uvědomíte, že určitě nebudete účetní a půjdete studovat literaturu, abyste se o něm dozvěděli více? Možná ano, možná ne, v případě Lenky Vaníčkové tomu tak bylo.
Jan Raus
Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek - Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił
Česko-polské vztahy prošly v posledních sto letech mnohdy bouřlivým vývojem. Nyní jsou poněkud v útlumu. Politická absurdita současné moci je ovšem tím, co naše národy minimálně spojuje..Říkám si: Ani Mrozek by tohle nevymyslel...
Jan Raus
Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent
Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2040x