Sylwia Hacieja - Žižkovský Le Boudoir, místo nejen pro dámy

Hledat v případě slova le boudoir mateřský jazyk pokládám za zbytečné, francouzské slovo má jasnou výslovnost a dostatek zajímavých významů. Na Žižkově ovšem téměř vše standardní povětšinou zcela neplatí.

Nejedná se o galerii, ani o boutique ani o hudební klub, přesto, že od každého uvedeného nabízí zdejší  Boudoir trochu. Spojením všeho uvedeného vzniklo jakési centrum, kde se scházejí lidé podobného ražení,  s téměř totožním vnímání světa, milovníci umění a převážně milovnice zajímavé a často dost netradiční módy. Za celým tímhle „podnikem“ najdeme čtveřici přátel, kteří se do toho pustili s pokorou a pomalu se zakořeňují v dolní části Žižkova jako místo, kde ve večerních hodinách můžete vypít dvojku dobrého vína u koncertu nebo jen tak, můžete se zúčastnit vernisáže, workshopu nebo si jen posedět, přečíst si knihu nebo jen tak civět.

Kvarteto Sylwia Hacieja - umělecká vedoucí Le Boudoir, malířka a fotografka, Zuzana Lavash - modní návrhářka, stylistka a dekoratérka, Šárka Juklová - stylistka a dekoratérka a Eddy Allen - muzikant, skladatel, člen kapel CCTV All Stars  a E.A.T. stojí ve všech směrech na společné lodi a vědí, kam chtějí plout.

Se dvěma z nich jsme si chvilku sedli a krátce popovídali o tom co bylo, ale i o tom, co bude.

Kde se vzal původní nápad, možná myšlenka, spojit oděvní módu, šperky a kulturu dohromady? Jedná se o čistě náhodu nebi záměr? A je všechno, jak móda ta umění původní nebo originální?

 Sylwia: Začátkem bylo určitě přátelství. Přátelství ze střední umělecké školy. Tři kamarádky, já po malířství a holky po návrhářství. Já jsem se po absolvování vysoké školy v Polsku vrátila zpátky do Čech a společně jsme se vrátily ke myšlence, že něco v tomhle duchu tady společně zrealizujeme, otevřeme. Měly jsem takový společný sen. Otevřít boutique, ale nejen s módou, ale ve spojitosti s uměním. Spojení s hand made módou, vintage, bižutérií nebo šperky a uměním. Nejprve jsme prezentovaly jen vlastní věci, ale i s postupem času jsme dospěly k závěru, že chceme vytáhnout a prezentovat i další talentované lidi a autory, návrháře, autory, fotografy, grafiky a malíře.  Takže jsme časem dospěly k tomu, že chceme provozat něco jako umělecký klub. Což se stalo a nedávno se k nám připojil tady Eddy Allen, takže jsme připojili i hudbu, chceme tady pořádat i koncerty a celé se to pomalu rozjelo. Takovej restart se spojením galerie, hudby a módy.

 Eddy: Byl jsem skoro 2 roky pryč, ale rád jsem se zapojil a jsem zpátky.

Kam se tohle spojení, i za poměrně krátkou dobu posunulo?

 Sylwia:  Posunulo. Jen za mnou neustále přicházejí noví lidé, noví autoři a ptají se, jak máme místo, jestli se mohou zúčastnit nebo připojit. A díky tomu neustále objevuji a nacházím nové, talentované a krásné lidi a jejich talent nebo umění. Já bych chtěla, aby to byl takový umělecký klub s přátelskou atmosférou. Místo pro každého.

Sedíme tady mezi oděvy a šperky, ale nad námi jsou i krásné fotografie. Kdo je jejich autorem?

 Sylwia: Tak fotky , který tady vidíš patří holčině, která vystudovala informatiku, ale dlouhodobě se zajímá o fotografii. Jmenuje se Halina Ka, má úžasný oko, kompozici a ty obrázky jsou v podstatě z celé západní Evropy. Vernisáž s koncertem Eddyho Allena & E.A.T a after party proběhla 7.února. Nejsme profesionální galerie, ale vystavovat tady může téměř každý.

(na obrázky se můžete podívat  zde - https://www.dropbox.com/sh/3vxuij57bsdpg55/AAC1M4-KTJZS5AgWX7aDCIg0a?dl=0#/ )

Fungujete už pár měsíců. Připomeň, co všechno už jste zvládli realizovat a klidně řekni, co plánujete v nejbližší budoucnosti nebo jaká je koncepce, dramaturgie do budoucna?

Sylwia: Po roce a půl fungování za sebou už máme akcí několik, když začnu od začátku, tak jednou z prvních akcí byla výstava katalánského fotografa Isaaca Sibecase to je v Čechách už poměrně známý fotograf, který spolupracoval i se španělskou ambasádou a známého polského grafika Paweła Łyjaka, vystavovala u nas  Maja Wesołowska Polka, která po naší výstavě měla svou práci i NoDu, Aida Boldeanu rumunská fotografka a poetka, Patricie Sedlačíková tady vystavovala své fotografie z Mexika, dále vystavovali u nás - hudební fotograf Tomáš Moudrý, kurátorka a umělkyně Helena Gaudeková vystavovala zde sérii svých abstraktních  akvarel, fotografka a cestovatelka Andrea Hrašeová zde prezentovala fotoreportáž z cesty po Japonsku, dále mladý fotograf Martin Pavlát a fotografka Florentyna Ferenc. Spolupracovali jsme i s polským amatérským divadlem TrAktor, který u nas pořádal dílny "Vítáni jara" a vystavovala zde sve asambláže jedna z jeho aktérek Joanna Kondak. Po celou dobu i ja vystavují v Le Boudoir sve obrazy a fotografie. Výstav byla celá řada a v budoucnu samozřejmě připravujeme další výstavy. Informace o výstavách které byly a jsou plánované můžete najít na naší facebook stránce - www.facebook.com/leboudoirshop.cz

V sobotu jsem tady potkal velkou spoustu cizinců, což je samozřejmě příjemné, tím spíš, že všichni věděli proč tady jsou. A Žižkov je v Praze určitě řekněme „zvláštní“ čtvrť. Je místo, kde nyní sedíme vybráno  záměrně nebo je to jen shoda okolností?

 Sylwia: Já jsem se Žižkovem celkem dost svázaná. A vlastně to celé vzniklo trochu náhodou. Ačkoliv ta náhoda byla řekněme naším osudem. My jsme taková kosmopolitní společnost. Já jsem Polka, Eddy je Angličan, Zuzana a Šárka jsou Češky. I lidé, kteří tu doposud vystavovali byli z různých zemí, například z Rumunska, z Polska nebo ze Španělska. Není to záměr, ale chceme ten Žižkov spojovat i s těma cizincema. Když jsem přijedou, aby to nebylo jen hostel a hospoda. My jim nabízíme možnost zapojit se do života, do kultury tady na Žižkově.

Takže nekladete důraz na finanční úspěšnost? Jde vám spíš o to, aby se lidé mohli setkávat a rádi se sem vraceli?

 Sylwia: Všichni pracujeme a tomuhle věnujeme ve svém volnu. Samozřejmě, každý tu má svou úlohu, své úkoly, které řeší v souladu s ostatními. Já se starám řekněme o umění, o akce, holky o módu a šperky. Určitě to není nějaká výdělečná činnost, baví nás prostě setkávat se s zajímavýma lidma. Spolupracujeme nejen s umělci, ale třeba i s Honzou Badalcem, který je zapojen v projektu Pragulic, pracuje jako průvodce, takže i on přivádí zajímavé lidi z různých koutů světa.

Zdejší prostory jsou určitě útulné, ale mají své limity. Chcete vaši filozofii a vaše aktivity směrem k širší veřejnosti prezentovat nějak víc, ve větší míře nebo rozsahu ? Spolupracujete s jinými, podobně zaměřenými subjekty nebo neziskovýma organizacemi ?

 Sylwia: Určitě. Spolupracovali jsme a ta spolupráce nadále trvá s lidma, kteří pořádají Žižkovské Mezidvorky, kterého jsme se už dvakrát zúčastnily i mimo Le Boudoir, měla jsem výstavu mých obrazů venku, aktuální výstavu fotografií a prezentovala také sve oblečeni spoluzakladatelka Le Boudoir návrhářka Sukie a zúčastnily jsme se blešího trhu z zaměřením na věci, které tady máme. Já sama s cítím jako žižkovák, takže mě to spojení s Mezidvorky baví, protože ta filozofie probudit ten o něco méně kulturní spodek Žižkova a propojit zdejší lidi s kulturou se mi líbí. Osobně mám rozjednanou spolupráci s majitelem City Spy na ulici Bořivojově 67, nejspíš začátkem dubna budu organizovat dvou dílnou výstavu, ktera bude probíhat v stejným čase v City Spy a v Le Boudoir. Rádi bysme se to tím pádem rozšířili a obměňovali. Už nejakou dobu sjednávám výstavní místo více v centru, ale to je zatím jen v rovině jednání. My všichni pracujeme v etablovaných firmách, já sama jsem pracovala na různých pozicích a celé tohle dění, které nás baví, je vlastně snaha probudit v sobě a ve svém okolí lásku k umění a k lidem. To mě konkrétně naplňuje. Že nežiju jen prácí od tolika do tolika, domu, najíst a spát. Musíme přemýšlet o umění, o životě. To považuju za důležitý.

Jediný muž mezi třemi ženami se asi necítí špatně, že? Jaká je Tvoje úloha v tomhle boudoiru?

 Eddy: Já se cítím skvěle. Moje práce tady spočívá v muzice. Organizuju tady hudební workshopy, jamsessiony, koncerty, Dj´s party a připravuju něco jako Prague music center, chtěl bych tady začít učit hudbu, na různé nástroje a s různýma lidma. Dřív jsem spolupracoval převážně s cizinci, ale teď po návratu se více snažím hrát s českýma muzikantama, máme si co říct, nejen v hudbě. Myslím, že hudba vhodně doplní to co dělají holky.

Sylwia: Pro nás je Eddy nová krev, svěží vítr a určitě přínos i tím, že hudba je další díl mozaiky a chceme jí dát stejný prostor.

Tradičně něco na konec. Ale nechám to na vás.

 Sylwia: Tak budeme nadále pracovat a snažit se. Jsme otevření každému a všemu zajímavému, ničemu se nebráníme a chceme zkoušet, kde máme svoje limity. Věřím, že se nám to povede, že se nám to bude dařit ještě lépe než doteď. Čeká nás skvělá práce. Doufám, že nám budeš držet palce, stejně jako ostatní.

 Eddy: Můžu malou reklamu? Jo? Pozor ! Akce, akce, akce ! V sobotu, to je Valentýna, 14. tady budu dělat párty pro všechny, ale hlavně pro lidi, kteří nemají partnera, kteří jsou single. Valentine´s Day for single, bude hrát, jamovat a bavit se.