Vloni v dubnu, konkrétně 11.4.2014 proběhlo na akademické půdě UJEP diskusní fórum s tématem „Financování kultury v regionech“, velice chvályhodný, určitě potřebný a snad i smysluplný počin rektora UJEP, prof. RNDr. René Wokouna, CSc., který sezval na tento mítink a setkání všechny názorové proudy, tehdy vyvolané uzavřením ústeckého Činoherního studia. U jednoho stolu zasedli mj. Vladimír Čepek (ředitel ČS Ústí nad Labem), Vladimír Procházka (ředitel Činoherní Klub Praha), Eva Kejkrtová- Měřičková (ředitelka Dejvického divadla), Štěpán Kubišta (člen Grantové komise pro kulturu hl.m. Praha), Jan Tošovský (dramaturg činohry ND v Praze), Miroslav Král (ředitel Muzea města ÚnL, radní pro kulturu), Kamil Jan Svoboda (náměstek primátora města Liberec pro kulturu, sport a sociální péči), doc. Mgr. Michal Koleček, Ph.D (děkan Fakulty umění a designu UJEP) a Mgr.Luděk Golat (projektový manažer DJKT v Plzni). Rozhodně zajímavá společnost, která měla co říci k danému tématu, kdy financování kultury bylo a je v dnešním globalizovaném světě upozaděno nebo úplně opomíjeno.
(záznam celého fóra nabízím zde - https://www.youtube.com/watch?v=2xwzGzSu8GE)
Peníze na kulturu stanovuje přesný a definovaný podíl z rozpočtu té dané státní organizace - jednotlivých městských, krajských i jiných rozpočtů územně-správních celků. Město, kraj ani stát není v pozici DONÁTORA, MECENÁŠE nebo SPONZORA kultury. Je jen SPRÁVCEM VEŘEJNÝCH PROSTŘEDKŮ. A jak ukazuje čas, ne každý politik je dobrým správcem, dost často spíše kozel zahradníkem ...
Financování kultury není jen subvence, mělo by být chápáno jako investice. Investice do rozvoje podpory regionálních projektů a volnočasových aktivit, do integrace obyvatel a vytváření hodnot, které se při správném hospodaření pozitivně promítnou i do ekonomických ukazatelů a fiskální politiky daného regionu. Stejně tak by měl být brán zřetel na více zdrojové financování a snaha o jeho naplňování u všech subjektů, které se formou grantů či dotací na kulturním dění podílejí. Kultura by měla být jednou z priorit nově zvolených zastupitelů, společenským i politickým zájmem. Nemusíme vymýšlet vymyšlené, zkušenosti nebo fungující mechanismy můžeme přijmout a adaptovat do našich podmínek např. od nejbližších sousedů v Německu, kde je právo na kulturu dokonce zajištěno ústavou.
Ve zmiňované diskusi zaznělo, že např. Liberec vynakládá na kulturní sektor 10% , Ústí nad Labem 4% z rozpočtu, rozdíly ve srovnatelných krajských městech neřešme... Je to o přístupu a o lidech. V Ústí do voleb 2014 chybělo obojí.. A nejen v Ústí. Další lokalitou, o které se chci i vzhledem ke svému původu zmínít jsou Strakonice.
Okresní město s necelými 23 tisíci obyvateli na soutoku řek Volyňky a Otavy disponuje několika kulturními zařízeními, Dům kultury s kapacitou maximálně 600 osob, 3 výstavní a koncertní sály v areálu hradu, kino OKO, neudržovaný areál letního kina a Kulturní zařízení U mravenčí skály (bývalé kino). V posledních týdnech před loňskými komunálními volbami potom bývalý starosta Pavel Vondrys „posvětil“ otevření dalšího prostoru tzv.pro mladé, kterým byla , je a snad bude „Jedárna“. Město rovněž provozuje regionální televizní kanál STTV. Nosnými kulturními akcemi ve městě jsou Mezinárodní dudácký festival, přehlídka loutkového divadla Skupovy Strakonice a Zemské finále mažoretek. K činnosti hlavního nositele kultury ve městě, MěKS přičtěme provoz kina a několik málo koncertů (v roce 2013 27 akcí, které snesly označení koncert napříč žánry) nebo divadelních představení, převážně zájezdových divadel.
To vše s náklady cca 25 milionů korun ročně. Ovšem nepřímé nebo vedlejší náklady, stejně jako provozní peníze na platy, nájmy a platby třetím stranám, dost často naprosto nevýhodné, spolknou téměř polovinu rozpočtu... Vyřčené částky mohu doložit tabulkou hospodaření v letech 2011-2014, kdy by si každý z vás mohl udělat obrázek, jak moc „trápilo“ minulé vedení MěKS a strakonické radnice hospodaření v oblasti kultury ve městě. Bohužel v současné době jsou tato čísla předmětem auditu a některá data slouží jako podklady pro orgány činné v trestním řízení, ovšem nemám problém je následně publikovat.
Stejně jako v tomto tématu nadále pokračovat. Nejen s úmyslem odkrýt praktiky lidí, kteří dnes v politice (již nebo raději) nefigurují nebo blahosklonně glosují chyby současných radnic z opozice. Jde o to dát všem stejné podmínky, chovat se hospodárně a transparentně a nabídnout občanům za danou a rozumně stanovenou sumu peněz co možná „nejvíce muziky“.